Sloužím socialistické vlasti – ehm – samozřejmě jsem měl na mysli Evropskou unii… Moment! Petře! Komu to vlastně sloužím?

U nejvyššího ústavního činitele nelze tolerovat ani občasné „myšlenkové úlety.“ A výroky současného prezidenta republiky jsou i pro svou neloajalitu k České republice natolik závažné, že se mi nadpis vůbec nezdá přehnaný.

Není ale divu, že se leckdo může při slibu věrnosti snadno splést. Vždyť čím jiným se současná Evropská unie snaží být? A navíc se mi zdá, že si pomalu začíná hrát na jakési „malé evropské NATO,“ když je to poslední dobou s USA tak nějak vachrlaté.

Pro oživení paměti si dovolím připomenu namátkou několik prezidentových mouder:

• Česko by se mělo zúčastnit informativní schůzky k francouzské iniciativě jaderného odstrašení a pokud by podmínky, které Francie nabízí, byly přijatelné, měla by být ČR součástí projektu.
• Petr Pavel prohlásil, že prezident Trump udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO v posledních týdnech více, než se ruskému prezidentovi Putinovi podařilo za mnoho let.
• Vznik Spojených států evropských je téměř nevyhnutelný scénář.

A dále např. z nedávného článku na iDnes:

Prezident Petr Pavel se opět vyjádřil pro přijetí eura. Na pražské konferenci reVize Česka řekl, že pokud by česká koruna bránila rozvoji, měl by se sentiment k ní opustit. Díky euru by podle něj ČR byla blíže rozhodování v EU…

Říká se, že nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A platí to i o možnosti gradace páně prezidentových výroků.

Přišel totiž 21. srpen! Ale nebojte se. Píše se rok 2026. Žádná „spřátelená“ či nespřátelená vojenská letadla v předchozí noci na letiště v Ruzyni zřejmě nepřiletěla. A jak jste mohli vidět, či spíše nevidět v ulicích našich měst, žádné „spřátelené“ či nespřátelené tanky se tam nad ránem 21. srpna neobjevily. Tedy zatím. A pokud někdo nějaké tanky v ty dny přece jenom viděl, mohly to být staré tanky od našich německých přátel mířící do Kovošrotu. Ale i to je nepravděpodobné, neboť letošní 21. srpen připadl na sobotu.

Ale vážně!

Naštěstí žádná letadla, žádné tanky, žádní vojáci. Ale přece se něco dělo. Na tom, že se před budovou Českého (v srpnu 1968 Československého) rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě jako každý rok uskutečnil pietní akt, by nebylo nic divného.

Ovšem, kdyby… Dovolím si citovat výňatek z tiskové zprávy Projev prezidenta republiky při pietním aktu k 58. výročí okupace ze stránek Pražského hradu. Stačí předposlední odstavec:

„Veřejnoprávní média dnes opět čelí tlaku na omezení jejich svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jak ji představovali rusky hovořící vojáci se samopaly. Nezávislá média jsou ale jedním ze základních pilířů nejenom naší, ale jakékoli demokracie. Nedovolme proto, abychom o ně v důsledku jejich postupného rozkladu přišli. Postavme se na jejich obranu, až to budou potřebovat.“

Že už je to moc? Že už takovéto vyjádření nemůže nic překonat? No, nevím! Nedělní Partii Terezie Tománkové – rozhovor s Petrem Pavlem, si v zájmu našeho duševního zdraví raději nechme na jindy.