Nejsou ze zlata a na první pohled možná nepůsobí tak okázale jako jiné exponáty – řeč je o vystavených bronzových plechových náramcích a nánožních kruzích z narušených mohyl u Nové Vsi u Čížové. Jedná se o přibližně dvaceticentimetrové kruhové náramky, které jsou uvnitř duté. Přestože tyto exponáty na první pohled nemusí zaujmou svými barvami, patří k předmětům, které nejlépe vyprávějí jihočeský příběh nové výstavy Po dálnici do pravěku v Jihočeském muzeu. Podle archeologa a garanta výstavy Ondřeje Chvojky představuje výstava severní Písecko jako krajinu, která nebyla v minulosti jen zapomenutou periferií, ale prostorem, kudy proudili lidé, suroviny a výrobky.

Bronzové kruhy podle Chvojky patří k nálezům, které lze označit za výrazně jihočeské. V jižních Čechách je archeologové znají jako běžné předměty, zatímco v jiných regionech se objevují jen výjimečně nebo vůbec. „Jeden z nemnoha výrobků, o kterých bychom mohli říct, že jsou jihočeské a šly ven, jsou tyhle duté kruhy. Nevíme přesně, kde je vyráběli, ale už jen to, že jich je tady zhruba stovka a jinde v podstatě nejsou, ukazuje, že to asi nějaký regionální výrobek byl,“ sdělil Chvojka.

Za pozornost podle něj stojí také proto, že neukazují jen samotný předmět, ale i tehdejší způsob zdobení. „Vypráví příběh o místních dovednostech, technologiích a zároveň i o módě těch lidí, kteří se na jihu Čech zdobili jinak než ženy v okolních oblastech,“ popsal archeolog.

Právě podobné předměty ukazují, proč nová výstava s podtitulem Severní Prácheňsko jako komunikační koridor v průběhu tisíciletí nestojí pouze na atraktivních nálezech. Expozice sleduje proměnu celé krajiny severního Písecka a okolí, hlavně v souvislosti s archeologickým výzkumem při stavbě jihočeské části dálnice D4. Výstava se ale nevěnuje pouze samotné trase dálnice. Sleduje širší krajinu severního Prácheňska, tedy oblast severně od Písku, jižně od Příbrami, východně od Blatné a západně od řeky Otavy. Chvojka ji vymezil přibližně na 400 kilometrů čtverečních. „Aktuální výzkumy jasně ukázaly, že ta oblast byla periferií jenom pro některá období. V jiných fázích byla krajina velmi intenzivně osídlená a využívaná, hlavně v době železné a následně v době římské,“ vysvětlil Chvojka.

U Krsic, Bud a Mirotic stály velké pravěké osady

Jedno z hlavních archeologických zjištění se týká starší doby železné. Právě tehdy se podle Chvojky severní Prácheňsko výrazně proměnilo. Z krajiny, která v době kamenné a bronzové zůstávala spíše okrajová, se stalo území s intenzivnějším osídlením.

Na trase dálnice D4 archeologové zachytili tři velká sídliště ze starší doby železné, a to u Krsic, Bud a Mirotic. „Jsou to opravdu velké lokality. Máme mnoho set objektů, které tvoří zbytky různých příbytků, hospodářských stavení a dalších činností na těch sídlištích,“ popsal Chvojka. Nálezy podle něj ukazují také každodennost tehdejších obyvatel. Archeologové na zmíněných lokalitách nalezli keramické nádoby, hliněná závaží, přesleny nebo spony na spínání oděvů. To vše můžou návštěvníci na výstavě vidět.

Podle Chvojky ukazují nálezy také na dálkové kontakty s Podunajím, severem a východní Evropou. Mezi exponáty tak návštěvníci uvidí například skýtské nálezy, keramické měsíčité podstavce a další předměty. „Ze severu sem přicházely výrobky nebo někdy i surovina v podobě jantaru. Z jihu sem dováželi sůl a měď,“ doplnil Chvojka.

Důležitým dokladem kontaktů jsou podle něj také keramické měsíčité podstavce. Podobné předměty jsou známé z východního Rakouska, západního Maďarska nebo středních Čech. V jižních Čechách je archeologové dříve nenalezli. Jejich funkce zůstává nejistá. Mohly souviset s ohništěm, domácím rituálem nebo symbolickým jednáním. Jisté podle Chvojky je, že ukazují na přejímání vnějších kulturních projevů. „Někdo to někde musel vidět a musel to okopírovat. To jsou věci, které ukazují, že to v té době nebyla žádná zapomenutá periferie,“ uvedl.

Výstava tím otevírá také otázku, proč se lidé do této krajiny ve starší době železné stěhovali. Archeologové zatím odpověď neznají. Chvojka připustil, že roli mohlo hrát zlato, které se v pozdějších obdobích v oblasti prokazatelně získávalo rýžováním. Další možností je vznik nové obchodní trasy, která spojovala jižní Čechy s dalšími oblastmi. Sám ale upozornil, že jde zatím pouze o úvahy.

Od Keltů po raný středověk

Výstava je koncipovaná jako procházka časem. V hlavní části návštěvníky zaujme hypotetická rekonstrukce interiéru obydlí z doby laténské, přičemž expozice dále přechází od představy tehdejšího obydlí k jeho archeologickému zbytku. Návštěvník vidí, co z podobného života zůstane po tisících letech – lebka v písku a zbytky šperků.

Další část výstavy se věnuje keltskému období. Na trase D4 archeologové zkoumali například sídliště u Rakovic. Závěr výstavy patří ranému středověku. Archeologové při výzkumu zachytili například dva kostrové hroby z Krsic, datované přibližně od poloviny jedenáctého do poloviny dvanáctého století.

Archeolog nejen kope, ale hlavně dokumentuje

Expozice zároveň připomíná, že archeologická práce nekončí vytažením předmětu ze země. Chvojka upozornil, že veřejnost si archeologa často představí hlavně jako člověka, který pracuje se štětečkem a kladívkem. Ve skutečnosti ale výzkum zahrnuje povrchové sběry, geofyziku, leteckou prospekci, práci s lidarovými daty, terénní dokumentaci, fotografování, kreslení, odběr vzorků, jejich plavení, laboratorní zpracování, analýzy a následnou prezentaci.
Výzkum při stavbě D4 patřil k největším v jižních Čechách. V krajině severního Prácheňska byl největší. V terénu archeologové pracovali od roku 2021 do léta 2023, práce ale i nyní pokračují dál, odborníci zpracovávají a vyhodnocují nálezy.

Právě význam nálezových okolností vede k praktické otázce: Co má člověk dělat, když najde předmět, který by mohl být archeologický? Podle Chvojky by měl především kontaktovat archeologa. Dnes podle něj stačí poslat fotografii a uvést přesné místo. Odborník většinou už podle snímku odhadne, zda nález může být důležitý.

Záleží ale na situaci. Pokud jde o předmět přemístěný orbou, není podle Chvojky problém, když ho nálezce vyzvedne a přesně zaměří. Pokud je ale nález v původní poloze, měl by zůstat v zemi. Může totiž souviset s dalšími předměty, hrobem, sídlištním objektem nebo větším souborem. „Nám jde vždycky o ty příběhy, o ten kontext. Nejde jenom o samotný předmět,“ zdůraznil archeolog. Pokud někdo předmět vyndá, nechá si ho doma a po letech ho předá do muzea bez přesné informace o místě nálezu, ztrácí podle něj artefakt část své hodnoty. „Pro nás je nesmírně důležité co nejvíce zaznamenat nálezové okolnosti,“ dodal Chvojka.

Redakce se proto zeptala několika lidí v centru Českých Budějovic, co by udělali, kdyby našli předmět, který by mohl být archeologickým nálezem. „Odnesli bychom to do muzea nebo k památkářům. Žádný poklad bychom si nenechali,“ řekli s úsměvem manželé Zikmundovi z Hrdějovic. Podobně odpověděl Daniel Trčálek z Kateřinic u Vsetína na Valašsku. „Obrátil bych se na nějakého odborníka, třeba na muzeum. Ukázal bych jim lokalitu, kde jsem co našel nebo vykopal. Pak bych nechal odborníky, ať se o to postarají. Kdybych to našel na poli, tak bych na to nesahal, protože tam toho může být víc,“ uvedl. „Určitě se to má odevzdat. Často čtu o tom, jak někdo něco najde. Já bych asi ani nevěděl, kde to prodat,“ sdělil s nadsázkou Jan Lux z Českých Budějovic.

Právě podobné odpovědi podle Chvojkova vysvětlení míří správným směrem. Nejdůležitější je nález neukrývat, nepokoušet se ho prodat a nezničit souvislosti, které mohou být pro archeology cennější než samotný předmět.

Výstava Po dálnici do pravěku je otevřená v hlavní budově Jihočeského muzea v Českých Budějovicích v Dukelské ulici. Návštěvníci ji mohou vidět od 29. dubna do 20. září. Součástí výstavy je také doprovodná publikace, která obsahuje texty, obrazové dokumenty a fotografie vybraných artefaktů. Návštěvníci si ji mohou zakoupit na recepci Jihočeského muzea.