Když už člověk něco pamatuje, má výhodu srovnání a zkušenost. Někdy bohužel s hořkou pachutí. Co jsme si nadšeně „vycinkali klíči“ na náměstích, to máme. Svět rozdělený na české milionáře a miliardáře, kteří konečně můžou svobodně na Bahamy nebo Maledivy, a bezdomovce, kterým je svoboda bez hranic dost k ničemu. Sytí od stolu dokonce tvrdí, že bezdomovci tak žijí záměrně. Je to prý jejich životní styl a volba…
Pamatuji bohužel i to, jak nás začátkem 90. let politici ujišťovali, že les zůstane lesem, otevřeným a přístupným všem. Teď se množí na jihu Čech obory a aby panstvo mohlo nerušeně holdovat lovu, je potřeba ještě vypudit odtud obtížný plebs. O tom momentálně běží několik velkých sporů a úředních kauz v milevském regionu. Navzdory ujišťování ministerstva zemědělství, že lidé nadále mohou do obor chodit na houby nebo na procházky.
K dispozici je korespodence z loňska, kde se zástupce ředitele společnosti Lesní správa Orlík nad Vltavou říká, že současnou situaci považuje za přechodnou, než si lidé zvyknou na nový stav a opustí své zvyky z dob socialismu. Třeba ty, kdy byli zvyklí chodit na borůvky kamkoliv?
Jinými slovy – soukromé vlastnictví je svaté a nedotknutelné. A jestli chceme vidět cílový stav podle představy soukromých majitelů lesů, polí, luk a hájů, je třeba se podívat za vysněnou západní hranici, jestli je možné si tam jen tak brouzdat v soukromém lese. Zastaví vás výrazná cedule, že cesta i les jsou privátní. Z pohledu majitele je to logické. Taky vám neleze do vašeho obýváku.
Jen nám to nějak zapomněli říct na konci roku 1989, že až někteří budou pravidelně jezdit na dovolenou na Havaj, my ostatní budeme šetřit na zájezd do lesa.
Není to moc příjemný pocit, zjistit v takřka důchodovém věku, že my, nadšení revolucionáři z osmdesátého devátého, jsme vlastně posloužili jako užiteční idioti.