Kde hledat příčiny porážky s Olomoucí?
Rozhodně v tom, že jsme nedokázali vstřelit více než jeden gól, protože jsme měli plno šancí. Olomouc jsme přehrávali, byli jsme lepší, ale takový je obraz celé sezony. Často přehráváme i lepší týmy než je Olomouc, které jsou daleko před námi, ale nedokážeme bodovat.

Na Olomouc, která je dvanáctá, jste nevyzráli ani jednou. Čím to je?
Nevím, jestli můžeme říct, jaký soupeř nám sedí nebo nesedí, ale zápasy proti Olomouci jsou pokaždé stejné. Jak jsou na dostřel nebo vedou o gól, tak hru zavřou, nechodí po vás aktivně, ale poctivě brání, postaví to ve středním pásmu a čekají na své šance z brejků. Olomouc už to tak hraje plno let a zápasy proti nám nebyly jiné.

Při vedení 1:0 jste měli další obrovské šance, lámalo se tam utkání?
Určitě, chtěli jsme dát první gól, aby nás to nakoplo. To se nám podařilo a po té brance jsme hráli fakt dobře, ale než jsme odskočili a zlomili zápas, bylo to naopak zase 1:1. Je to škoda.

Sám jste měl zase snad tři gólové šance…
Já už to radši ani nepočítám, je to prostě špatné. Mám plno šancí, ale nic mi tam nepadne, i když jsem se na ledě cítil docela dobře. Hráli jsme pak s Ďolíkem a Karabinou (Zdeněk Doležal a Václav Karabáček), dobře se známe a vyhovíme si, jsme tu spolu dlouho, ale gól z toho zase nebyl. Přitom nám tam celou sezonu padaly takové góly, že si člověk říká, proč se mi to tam také jednou takhle šťastně neodrazí. Dneska šla moje největší šance stejně zase ještě od Ďolíka, takže bych ten gól furt neměl. To už je u mě letos normální.

Zažil jste vůbec někdy sezonu úplně bez vstřelené branky?
Nezažil a pořád doufám, že ani nezažiji, že gól ještě dám. Šancí mám mraky, takže musím jen věřit, že to protrhnu. Byl bych za to rád, frustrace tam samozřejmě je, nebudu říkat, že ne. Už jsem docela dost i terčem vtípků, dostávám všude kotel. Ale to k tomu patří, my máme dobrou partu, a když se něco takového děje, tak si prostě člověk rýpne, i když si navzájem přejeme. Tak to v kabině bývá.

Nosíte špatné myšlenky po zápasech i domů?
Samozřejmě, že člověk přijde domů po prohře naštvaný. Hlavně na sebe, když mám zase šance a pořád jsem nedal gól. Občas pak ještě manželka přilije olej do ohně, když mi začne vyčítat, že jsem někde měl vystřelit. Člověk jí pak řekne, ať se do toho nemontuje, ale nejhorší je, že má ve finále pravdu. Přece jenom už jsme spolu dlouho a na hokeje chodí pravidelně, takže tomu rozumí. To je pak průser.

S čím půjdete do zbytku sezony?
My určitě nic nevzdáme a neodkloužeme, my takoví nejsme. Šlapeme celý zápas, makáme, v tom náš problém určitě není, spíš nás vždycky srazí nějaké blbé chyby. Naopak my chyby soupeře nedokážeme potrestat a tam se zápasy lámou. Chceme vyhrát co nejvíce utkání, na tom se nic nemění. A po osobní stránce je cílem smazat tu nulu.