Jak jste si zápas s Porubou užíval?
Jsem rád, že mi trenér dal zase šanci, na ledě jsem se cítil dobře. Dneska jsem dostal i dost prostoru třeba v oslabení, takže člověk získává jistotu. Můj parťák Renda Vydarený mi hodně pomáhá na ledě i mimo něj. Jsem strašně rád, že hraji zrovna s tak zkušeným bekem. Může mi předat plno rad, na střídačce mi třeba říká, jak mám lépe rozehrát, přebírat si hráče a podobně.

Často se pouštíte i do ofenzívy, nabádá vás k tomu trenér Prospal?
Chce po nás, abychom podpořili útok pokaždé, kdy je to možné. Chceme hrát takhle celoplošně celý tým – pět dopředu, pět dozadu, takže o tom ví i útočníci, kteří nás dokáží zastoupit pak směrem dozadu.

Jak vnímáte svou letošní sezonu, když jste si vybojoval místo v A týmu, ale prvoligová šance dlouho nepřicházela?
Sice jsem třeba nehrál zápasy, ale s áčkem trénuji od začátku celou sezonu, což je pro mě dobré, skvělá škola. Myslím, že mě to posunulo o hodně dál. Jsem rád, že nyní už jsem dostal šanci i v zápasech.

Nabral jste herní sebevědomí také v budějovické juniorce a druholigovém David Servisu?
Jednoznačně mi to pomohlo, za oba týmy jsem odehrál plno zápasů a měl dost velké vytížení, zhruba jsem to střídal. Mám tam plno prostoru na ledě. David Servis už je dospělý hokej a dostávám tam čas na přesilovkách i v oslabení, hraji všechny situace a trenér mi tam věří. Tady v juniorce je to stejné, takže postupně získávám sebevědomí.

Na oba týmy ale chodí přece jen maximálně pár stovek diváků. Vnímáte najednou zaplněnou Budvar arénu?
Určitě je to znát. Před prvním zápasem, co jsem tu hrál proti Sokolovu, jsem byl malinko nervózní, ale snažil jsem se od toho odprostit. Přiznám se, že jsem to už při zápase moc nevnímal a soustředil se na svou hru.