Jaké to byly pocity usednout na trůn pro nejlepší českou basketbalistku? Co se ve vás odehrávalo?

Asi především vděk, protože jsem byla vděčná, že jsem doopravdy mohla usednout na trůn. Jsem moc ráda a také jsem hrdá na to, že jsem se takto daleko dostala. Přece jenom to nebyla jednoduchá cesta, takže jsem ráda, že jsem to zvládla. Jediné, co si teď přeji, je zůstat na vrcholu co nejdéle. Neříkám být pořád na trůnu, ale udržet nějakou kvalitu po nějaké roky.

Jak se vám samotné vyhlášení nejlepších basketbalistů a basketbalistek líbilo? Měla jste s sebou rodiče?

Vyhlášení bylo skvělé, bylo jedno z povedenějších. Samozřejmě jsou všechna fajn, ale tohle bylo pro mě díky vítězství osobnější. Měla jsem s sebou rodiče a přítele, takže jsem ráda, že jsme si takto ve čtyřech mohli užít dva dny v Mariánských Lázních. Ze Strakonic jsem tam ještě potkala Víťu Krejčího a pana Vondřičku, což mi udělalo moc velikou radost. Přece jenom část mého úspěchu patří jemu, takže jsem byla ráda, že se tam objevil a mohli jsme to společně oslavit.

Přestože Strakonice v poslední době basketbalově neoslňují, tak jejich stopa na letošním vyhlášení byla znatelná. Za vámi se hned umístila Veronika Voráčková, jež nakoukla do velkého basketu právě u Otavy, Anna Rosecká byla zvolena nejlepší mladou hráčkou ve hře tři a na tři a samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na Víta Krejčího. Došla třeba i na tohle řeč?

O tom, že nás bylo tolik ze Strakonic, jsme se nebavili, ale když to takto slyším, přijde mi to zajímavé. Je to skvělé, že čtyři sportovci, kteří jsou spojeni se Strakonicemi, se umístili takto vysoko. Je to super, že mají Strakonice takovou stopu v českém basketbale.

Kolik gratulací jste už přijala a jak si to užíváte?

Gratulací bylo dost a jsem za to moc ráda, že se lidé ozývají a prožívají to společně se mnou. Každý člověk, co mi gratuloval, měl nějaký vliv na moji kariéru. Jsem ráda, že si tito lidé toho všímají a bez nich bych nebyla tam, kde jsem. Užívám si to a je to příjemné. Nemohu se tím nechat stáhnout a myslet si, že jsem dosáhla už toho nejvyššího, protože je pořád přede mnou mnoho práce. Na tu práci se ale těším a chtěla bych se dostat ještě výše.

Ocenění jste získala za sezonu, kterou jste sama označila za tu, která nebyla úplně podle vašich představ. Proč tomu tak bylo? Ať už na klubové, tak reprezentační úrovni…

Jak už jsem říkala ve spoustě rozhovorů, celkově jsme v klubové sezoně očekávaly více. Chtěly jsme dosáhnout větších úspěchů, ale půlku až tři čtvrtě sezony jsme vinou zranění hrály v pěti, šesti hráčkách. Bohužel mentální i fyzická únava byla tak vysoká, že jsme nedokázaly dosáhnout toho, co jsme chtěly. Co se týče reprezentace, myslím, že jsme také minulé léto chtěly na Eurobasketu dosáhnout více. Ale myslím si, že ještě budeme mít šanci lidem ukázat, že chceme bojovat.

Ve Španělsku jste se rozhodla pro změnu, když podruhé opouštíte Gironu, kam jste se předloni vracela z Valencie. Co vás zaujalo na nabídce ze Salamancy? Potřebovala jste zase novou výzvu?

Rozhodla jsem se pro změnu, protože si myslím, že jsem potřebovala novou výzvu. A Salamanca je hodně veliká výzva, ať už kvůli klubu, trenérovi, tak i spoluhráčkám. Je to opravdu klub o absolutně jiných podmínkách, nasazení a myšlení. Bude to určitě něco jiného a pro mě zase změna. Protože jsme neměly tak vydařený rok, chtěla jsem se také posunout někam, kde bych také vyrostla jako hráčka, popřípadě se mohla vrátit tam, kde mi to bylo srdcem nejblíže, a pomoci týmu lépe, než tomu bylo doposud. Od této změny očekávám to nejlepší, chci to vzít jako roky, kdy se nejvíce zlepším. V tomto věku bych se měla nejvíce rozvíjet nejen jako hráčka, ale i jako člověk, takže to pro mě bude zásadní. Měl by to pro mě být nejlepší krok, takže se na to moc těším a doufám, že uděláme v Salamance spoustu dobrých věcí.

Český reprezentační tým prošel nejen generační obměnou, ale došlo i ke změně na postu trenéra, když Slováka Štefana Svitka vystřídala Romana Ptáčková, jež je známá svojí dobrou prací s mladými hráčkami. Může to být výhoda? A jak vůbec vnímáte roli, že jste jednou z hlavních tváří tohoto výběru?

Myslím si, že je to pro nás všechny dobře, protože jsme potřebovaly do reprezentačního basketbalu nový impuls a elán. Je to i výhoda, protože paní Ptáčková pracuje s mladými hráčkami, že je i více zakomponuje do sestavy. Musíme si také všechny na sebe zvyknout, ale myslím si, že jsme na dobré cestě k něčemu lepšímu. Máme velikou radost a můžeme začít pracovat na budoucnosti českého ženského basketbalu.

Jedním z vašich velikých snů je si zahrát WNBA. Věříte, že se to už konečně v nadcházející sezoně stane skutečností?

Dělám vše pro to, aby se to v příští sezoně uskutečnilo. Zahrát si ve WNBA by byl splněný sen a myslím si, že jít do Samalancy by mi k tomu mohlo pomoci. Doufejme, že příští léto si už budu moci vybrat nebo alespoň navštívit nějaký tým, abych se svému snu přiblížila. Ale uvidíme, snad všechno půjde podle plánu a jednou se za oceán podívám.