Kdy se začal rýsovat nápad, že si otevřete muzeum psacích strojů a motocyklů?

Psací stroje jsem začal sbírat před nějakými pětadvaceti lety a už od třetího ve sbírce jsem měl touhu, že bych jednou rád měl muzeum. Dodneška se psací stroje dají pořídit za rozumnou cenu, na rozdíl od motocyklů československé výroby, které jsou někdy i nesmyslně drahé, stejně jako náhradní díly k nim. Tolik lidí psací stroje zase nesbírá, takže cena není tak vysoká a věděl jsem, že by to mohla být cesta. Měl jsem touhu, aby se s tím lidé mohli poradovat a já – v uvozovkách – pochlubit a aby jim to také dalo nějaké informace a něco do budoucna.

Byla na světě nejdříve takto veliká sbírka psacích strojů a až poté jste hledal prostory, kde byste je mohl vystavit, nebo to bylo naopak?

Sbírka se doplňuje stále, předminulý týden jsem shodou okolností koupil další dva stroje. Má to pořád vývoj. Ale to, co jsem chtěl, aby v muzeu bylo, tu v podstatě je. Razím jednu věc – když vidím psací stroj někde na internetu za plnou cenu, tak ho mít nemusím, ale mám radost, když ho pořídím na burze či na internetu za rozumnou cenu. Abych řekl rodině, že si tatínek koupil stroj za padesát tisíc, tak to ne. Rodina musí být vždycky na první místě.

Jak jste natrefil na Kraselov?

Hledali jsme vhodný objekt pro bydlení rodiny a muzea psacích strojů a motocyklů. Jednoho krásného dne se objevila příležitost koupit dům od státního podniku Česká pošta a přes všechny peripetie to nakonec dopadlo. Pak probíhala šest let nekompromisní rekonstrukce, aby se tu dalo bydlet v rámci standardu dnešní doby. Prostory muzea přišly na řadu jako poslední, protože jsme nejprve museli bydlet.

Kolik máte momentálně vystaveno exponátů?

Počítal jsem to naposledy loni a od té doby nějaké kusy přibyly. Řekl bych, že je to cirka 280 kusů. K nim mám další komponenty, různé dekorace, dobové reklamy a tak dále. K tomu jsou další věci u motocyklů. Jsou tam nejen motorky, jízdní kola, ale i různé artefakty po jezdcích, poháry, plakety a další. Určitě je co vidět.

V České republice jsou muzea psacích strojů tři. Těší vás, že máte doma to největší?

Asi ano… Sbírka se ale nehodnotí podle počtu kusů, ale samozřejmě podle vzácnosti exponátů a také podle formy prezentace. A tu si myslím, že máme skvělou. Stroje jsou v zasklených vitrínách, jsou řazeny podle zemí, roku výroby a ke každému je detailní popis. Chtěl jsem, aby to bylo opravdu TOP.

Který psací stroj jste vlastnil jako první?

První psací stroj byl značky Continental, druhoválečné výroby. Objevili jsme ho s mojí mamkou, když jsme vyklízeli půdu na chalupě. Jednalo se o psací stroj po mém dědovi. Nechal jsem ho opravit, jelikož byl úplně nefunkční. Tím to celé začalo…

Takže ten má pro vás citově největší hodnotu?

To úplně nevím, ale po dědovi mám i motorku, takže to bude asi ta největší srdcovka. Můj děda pracoval celý život v ČZ Strakonice – od vyučení až do důchodu, jak to dříve bývalo. Tím také začala moje láska k motocyklům.

Kterých psacích strojů si jinak ceníte nejvíce?

Jednak jsou to psací stroje, které jsou velmi staré a mají jiný systém mechanismu psaní. Nevím to přesně, ale myslím, že mám nějakých čtyřicet psacích strojů, které pocházejí z období před první světovou válkou. Pak tu máme psací stroje, které jsou dochované na světě v minimálním počtu. Dokonce je tu takový, u kterého se dochoval jediný kus. Pak tu mám třeba psací stroj značky Astry, u kterého se dochovaly pouze dva kusy, protože se jednalo o pokusnou výrobu těsně po první světové válce v Československu. Má nižší číslo než druhý kus v Národním technickém muzeu v Praze, takže směle můžeme říci, že se koukáme na nejstarší sériově vyrobený kus psacího stroje na československém území.

Nabízí se vám třeba i sami lidé, že by vám psací stroj do muzea darovali?

Co se otevřelo muzeum a zřídil jsem si internetové stránky, tak se lidé ozývají. V drtivé většině se však jedná o psací stroje, které už mám, byť jsou třeba zadarmo a jsou staré. Prostory nejsou nafukovací a některých bylo vyrobeno tolik, že nemají ani žádnou hodnotu.

Loni jste zažil první sezonu. Byla taková, jak jste si představoval?

Myslím si, že všichni lidé, kteří u nás byli, odcházeli spokojeni a často překvapení, jak velká sbírka u nás je a co se vůbec vyrobilo. V tomhle super. Z druhé strany musím říci, že by návštěvnost mohla být vyšší. Lidé si to musí mezi sebou říci. Do reklamy jsem investovat nechtěl, takže jsem to řešil tím, co bylo zdarma. Některá muzea si platí billboardy u dálnice, ale na to si naše muzeum nevydělá. Doufám, že druhá sezona bude z hlediska počtu návštěvníků lepší.

Na vašich webových stránkách se píše, že velikou atrakcí je možnost si psaní na stroji vyzkoušet…

Ano, většinou pro děti, které to překvapivě zajímá. Chtějí mít muzeum interaktivní a zkusit si to. Mám tu nově i televizi, na které mám instruktážní film z třicátých let, na kterém je detailně popsána výroba psacích strojů ve Zbrojovce Brno. Plus bych chtěl přidávat videa, která by se týkala motorek značky ČZ, Soutěže Šumavou atd.

Jak jste na tom vy vůbec s psaním na stroji? Umíte všema deseti?

Všema deseti jsem se nikdy nenaučil. Nejsem jako Tom Hanks, který je mediálně jedním z nejznámějších sběratelů psacích strojů. Před nějakými čtyřmi lety vydal svoji prvotinu Neobvyklý typ a je to soubor povídek, přičemž každou z nich napsal na jiném psacím stroji své sbírky. Že bych psal nějaké paměti na psacím stroji, to ne. Zajímá mě především historie výroby, proč třeba firma s výrobou skončila, nebo proč se vydala tou a tou cestou. Dokonce s kolegou, který má muzeum psacích strojů v Roprachticích u Semil připravujeme knihu, která se bude věnovat vývoji výroby psacích strojů jak ve světě, tak v Československu. Bude to velmi obsáhlé, přičemž já mám na starost především československou stopu. Jezdím tedy často po archivech a bádám. To mě to hodně baví.

Jsou ještě nějaké psací stroje, které byste si přál získat?

Určitě jsou takové, které by se mi tu samozřejmě líbily, ale musel by se vyskytnout – jak se říká – zadobře, aby mi udělali radost. To bychom se už pohybovali v desetitisících, což úplně není legrace investovat. Je jich moc, hlavně z Ameriky, která je kolébkou výroby psacích strojů. Rybníček u nás v Čechách už mám slovený. U motorek toužím po něčem daleko více.

Kolik máte vystavených motocyklů? A jsou všechny vaše, nebo máte i některé vypůjčené?

Všechny jsou moje. Dvanáct motorek a jízdní kola ČZ. K tomu spoustu artefaktů. Bylo mi nabídnuto vystavit motorky jiných sběratelů, ale to úplně nechci. Nemám na to jednak místo a také si nemohu dovolit pojistku, protože ta by byla velmi drahá. Moje sbírka je sice malá, ale jedná se o zajímavé modely, třeba i po někom. Nehraji si na to, že jsem muzeum ČZ, ale na druhou stranu si říkám, proč bych své modely nevystavil. Proto jsem to skloubil s psacími stroji, přičemž místnosti jsou oddělené. Dává mi to tak smysl. Chlapi většinou inklinují k motorkám, kde se zdrží delší dobu, zatímco dámy zajímají především psací stroje.

Kdy máte otevřeno? A změnila se provozní doba nějak od premiérové sezony?

Otevřeno je od června do konce září, vždy v pátek a sobotu 9:30 – 12:00 a 13:30 – 17:00. Plus když někdo zavolá nejlépe dva dny dopředu, tak není problém otevřít i v neděli, nebo v týdnu. Je to lepší, než když tu člověk čeká celý den a přijdou tři lidi. Dělám to pro radost a nesmí nás to jako rodinu omezovat. Loni jsme si to osahali a takhle nám to dává smysl. Je to nárazové a je to také o tom, že si muzeum musí získat nějakou pověst. Jak říkám – nejlepší reklama je doporučení.