Že středověk nebyl temný, nelítostný a prosycený dřinou a násilím, prokázali historici už dávno. Byl pestrobarevný, plný svátků, jarmarků, událostí a mezilidských kontaktů. Práce dokonce byla až sedmdesát dnů v roce zakázána a pobyt v kostele občas omrzí. Především díky archeologům víme, že naši předkové holdovali desítkám zábav, z nichž mnohé posloužily jako základ dnešního tenisu, hokeje, kriketu, kuželek, lacrossu a dokonce i fotbalu. Právě archeolog Aleš Hoch je autorem výstavy v dačickém zámku, kde lze strávit desítky minut v atmosféře zábavy králů a i radostí poddaných.

Hrálo se většinou o peníze

„Středověký člověk si uměl svůj čas volna užít. Hry, slavnosti, hudba a tanec neodmyslitelně patřily k životu napříč společenskými vrstvami,“ říká Barbora Kallová, kurátorka výstavy. Původní nápad, za který Aleš Hoch získal i významné oborové ocenění Mamut, dotáhli v Dačicích k dokonalosti. „Trochu jsme výstavu došperkovali, návštěvníky provádějí prostřednictvím obrázků děti ze středověku Julča a Kuba a poradí pravidla, jak si jednotlivé hry osvojit. Můžete si zahrát vrhcáby, uspořádat turnaj v kuželkách nebo v pétanqu, udělat pár krůčků na chůdách, roztočit káču nebo si ve vymezeném prostoru zastřílet z kuše na obrazové terče,“ vypočítává kurátorka.

Přehlídka zábav je však mnohem bohatší. Začíná už u středověkých kuliček nebo stolních her. „Zejména šlechta a měšťané uznávali užitečnost deskových her pro rozvoj strategického myšlení u dětí i dospělých. Ale také prostý lid hrál podobné hry jako dodnes známý mlýn. Hráči se ovšem při takové partii mnohdy servali,“ podotýká Barbora Kallová. Už tenkrát se ale nabízel ovčinec a pro elitu šachy přivezené z Asie.

Podstatnou roli ve středověké zábavě hrály peníze a hazardní byl dokonce i pétanque. Kuličky, kterými se hráči mají za úkol co nejvíce přiblížit cíli, byly mnohem menší a dřevěné, což si lze v Dačicích ozkoušet. Ta základní, která určovala cíl, se nazývala zmietek a hřiště nemuselo být dokonale rovné, zahrnovalo i pasti v podobě jamek. Protože se při hře uzavíraly vysoké sázky, popisuje ji dokonce i Jan Hus a rozhodně nikoli v pozitivním smyslu.

Nepostradatelné zvířecí kosti

K výrobě středověkých her se podle výzkumů archeologů nepoužívalo jen dřevo, ale také zvířecí kosti. Těmi hráči například shazovali kuželky, i když se brzy uplatnily i dřevěné koule, jaké si lze v Dačicích vyzkoušet. Z kostí se také vyráběly kostky, nepostradatelné při desítkách nejpopulárnějších hazardních her středověku. Kostky ale už tehdy našly uplatnění i v deskových hrách včetně dobových verzí Člověče, nezlob se. Hrací plány deskových her se přitom vyřezávaly přímo do stolních desek.

Jak autoři uvádějí, v mnoha obdobích byly hry s kostkami trnem v oku církvi, vrchnosti i městským radám, jakožto činnost hříšná, hloupá, zbytečná a přitahující živly nekalé. S kartami to nebylo o mnoho lepší a legendární pražský arcibiskup Arnošt za Pardubic dokonce zakazoval hráče karet přechovávat v obydlích.

Mezi představenými exponáty je i starý žaltář, což původně nebyla sbírka žalmů, ale strunný nástroj. Návštěvníci si mohou vyzkoušet, jak jednoduché je na žaltáři vybrnkat řekněme Pásla ovečky, aniž by musel člověk znát noty a věnovat hře více než minutu přípravy.

Sport, nebo rvačka?

Protože smyslem výstavy je nejen uvolnit nahromaděnou energii, pozorným návštěvníků nabídne i nevšední ponaučení. Hry jako paume, při níž se do kožených míčků netlouklo raketami, nýbrž dlaní, nebo hra jménem saule, byly prokazatelnými předchůdci současných sportů. O saule se dočteme: „Hra, při které se používaly zejména nohy, je asi nejvíce podobná dnešnímu fotbalu s tím rozdílem, že ji lze popsat spíše jako rvačku o míč, při které bylo dovoleno téměř vše.“ Saule se obvykle provozovala při výročních trzích a velkých slavnostech. Mnohé hry patřily k programu oficiálních panských akcí, jako byl příjezd toho či onoho velmože do města.

Návštěvník dačické výstavy se ale také dozví, jak zněla pravidla turnajů, v nichž se mohli kupci nebo chudí rytíři postavit královským synům a vydobýt si mezinárodní věhlas i přístup do vyšší společnosti. Anebo čím se lišily tance prostého lidu od tanců elity a jestli k milostným hrám odkazovala spíše hudba pomalá, anebo svižnější.

Obrazovou dominantou výstavy je reprodukce malby Dětské hry od Pietere Brueghela z roku 1560. Více než dvě stovky dětských postaviček provozují nespočet herních radovánek a v Dačicích vytvořili jednu vlastní hru na základě obrazu. Muzeum nabízí v rámci expozice i edukační programy zvlášť přizpůsobené věku mateřské školy, prvního či druhého stupně. O předposledním srpnovém víkendu se téma středověkých radovánek rozšíří i do zámeckého parku. „O zámecko-muzejní noci vznikne v parku stezka motivovaná právě tímto tématem. Vnitřní interaktivní expozici tam ještě rozšíříme o další hry,“ slibuje kurátorka Barbora Kallová.