Jaké práce teď ve škole probíhají?

Ve škole probíhá rozsáhlá rekonstrukce, protože budeme postupně naplňovat druhý stupeň. Od září otevíráme šestou třídu. Druhý stupeň tady byl naposledy před třinácti lety, ale pro malý počet žáků byl zrušen. Připravují se čtyři třídy, rekonstruuje se sociální zařízení a dostali jsme dotaci i na rekonstrukci vybavení školní kuchyně, která by měla splňovat přísnější hygienické normy. Pracuje se i ve školce, kde se bude malovat a bude nově vybavena.

Jak nákladné je to finančně?

Rámcově jde o částku kolem osmi milionů korun plus zhruba 350 tisíc korun za úpravu školní zahrady. Všechno je obrovská zásluha obce, která nás neskutečně podporuje. Stojí za námi, bez ní bychom si takové akce vůbec nemohli dovolit.

Bude o druhý stupeň v Albrechticích vůbec zájem?

V současné době mám do šesté třídy přihlášky od 17 dětí. Doufáme, že všichni nastoupí. Ale je to stejně dost, nás to překvapilo. Předpokládali jsme, že se jich přihlásí deset až dvanáct. Jsem za to ráda. Navázali jsme spolupráci se základní školou v Neznašově, což je také málotřídka. Jedou v programu Začít spolu, což je trochu odlišný způsob výuky. Je to systém, který více podporuje myšlení dětí. Do šesté třídy nám tedy jdou i děti z Neznašova, protože jsme v okolí jedna z těch menších škol a děti nemusejí chodit do Týna nad Vltavou nebo Českých Budějovic, kde je několik stovek žáků. Máme ambicí být menší přátelskou školou vždy po jedné třídě.

Kolik má albrechtická škola žáků?

V současné době měla 39 dětí na první stupni ve třech třídách, což znamená, že jsme měli spojené ročníky. Ve školce bylo 35 dětí ve dvou třídách.

Naráží venkovská škola na nějaké těžkosti?

Museli jsme například upravit délku provozu školy, protože úvazky z ministerstva školství nám pokrývají pracovní dobu do čtyř hodin odpoledne, což bylo pro rodiče dojíždějící za prací jinam nedostatečné. Chtěli alespoň ve školce delší provoz, takže v mateřské škole máme otevřeno do 17 hodin. Škola má otevřeno do 16 hodin a pak navazuje činnost obecně prospěšné společnosti Klásek, což je klub pro děti se zájmovou činností.

Obec zakoupila i školní autobus. Jak se svážení dětí osvědčuje?

Kromě klasické dopravy do školy můžeme autobus využívat i na jednotlivé akce. Zakoupil se osmnáctimístný autobus. Zvažoval se i větší, ale zastupitelé rozhodli, že tento zatím stačí. Uvidí se, jaký o něj bude zájem. Menší autobus se snáze prodá, kdyby se ukázalo, že bude potřeba větší. Jsem za autobus moc ráda. Od května ho máme a jsme díky němu úplně svobodní. Když jsme si objednávali cestu do Písku u soukromé společnosti, vyšla nás jedna cesta tam a zpátky na 3500 korun. Ještě byla možnost linkové dopravy, ale ta tu jezdí menším vozem a vzít najednou skupinu 20 dětí byl problém. Nehledě na to, že ne všude dojede. Jízdní řád ve školním roce se bude postupně ladit za pochodu i podle zpětné vazby rodičů. V autobuse bude vždy dohled dospělé osoby.

Druhý stupeň, rozšíření pracovní doby a svážení a dětí autobusem, to jsou všechno kroky, které mají za cíl nalákat do Albrechtic děti z okolí, které teď třeba dojíždějí jinam. Co tomu ale říkají v jiných školách, odkud jim tyto děti odejdou?

Chceme změnit myšlení lidí. Vesnická škola určitě není horší, než městská. S panem starostou a paní místostarostkou jsme jezdili po okolních obcích a naše projekty jsme tam představovali. Nechceme, abychom si navzájem vykrádali děti. Máme tady nějakou nabídku a je na rozhodnutí rodičů, jestli ji využijí. Nechceme být rivalem a navzájem se očerňovat. Každá škola v okolí má svá specifika a určitou auru, která říká, čím je specifická. Proto jsme navázali spolupráci s neznašovskou školou a projektem Začít spolu, abychom nekonkurovali například škole v Klukách. Nechceme být stejní, to ani nejde. S řediteli škol vycházím normálně, scházíme se na poradách a dokonce spolupracujeme. Zajišťujeme třeba čtyřtýdenní prázdninový provoz školky u nás, což nemá žádná písecká škola, a dva týdny nám zajišťuje škola v Záhoří. Prázdninový provoz skupiny Klásek dokonce ani není vázán na naši školu, takže sem mohou chodit děti z celého okolí i jiných škol. Jsem tady druhým rokem a s ostatními málotřídními školami spolupracujeme pořád, navazujeme na práci předchozí paní ředitelky. Pořádáme i společný dětský den a sportovní akce.

Je pravda, že se u vás děti mají i dílny a práci na pozemcích?

Díky osvíceným lidem přede mnou zůstala zachována dílna. Vím, že na některých školách byl takový trend, že pracovní činnosti nebudou potřeba a všichni půjdou na střední a vysoké školy. A zapomínalo se na to, že nebudou řemeslníci a nikdo nebude umět na práci pořádně sáhnout. Jsem moc ráda, že tu dílna zůstala. Už naši páťáci tam chodili a vyráběli. V tom bychom chtěli pokračovat i ve výuce na druhém stupni. S tím souvisí i pozemek, ze kterého mám také radost. Děti k pěstování mají blízko, když je někdo neodradí. Máme i skleník, kde jsme pěstovali rajčata. Na zahradu chodíme s dětmi už od první třídy. Každá třída tam měla svůj záhonek. Máme velký sad, který měl vloni nadúrodu jablek, takže jsme zásobovali i školní kuchyni. Děti tak měly ke svačině jablíčka z vlastní zahrady, v družině se pekly štrúdly. Ani jsme to nestíhali ujíst, takže jsme si natrhali jablka na uskladnění, která nám vydržela do Vánoc.