Mezi účastníky nechyběla ani posádka z Písku – Pavel Dokulil a Barbora Kuželová, kteří do Štěkně dorazili legendárním Velorexem. „Je to Velorex 350, ročník 1958. Věnuju se tomu pět let a jezdíme na různé veteránské akce. Pravidelně vyrážíme třeba do Rokycan na srazy Velorexů,“ popsal Pavel Dokulil.

Jejich stroj je registrovaný na běžných registračních značkách a prošel náročnou renovací. „Je na bílých značkách a skládal se vlastně ze dvou Velorexů. Předtím byl přestavěný na takový traktorový traktůrek, takže jsme ho vraceli co nejvíc do původního stavu,“ vysvětlil.

Renovace historických vozidel bývá často náročná také kvůli shánění náhradních dílů. Podle Pavla Dokulila se ale situace za poslední roky zlepšila. „Díly se dnes dají sehnat poměrně dobře přes internet, ale některé se stejně musí vyrobit. Horší je samotné ježdění v dnešním provozu. Velorex moc nebrzdí, člověk musí hodně předvídat a někdy brzdit už očima,“ řekl s úsměvem.

Specifické jízdní vlastnosti tříkolového vozidla vyžadují také opatrnost v zatáčkách. „Do kopce to není žádný závodník a v zatáčkách se snadno převrací. Je lepší jezdit ve dvou, protože je vozidlo lépe vyvážené. Když jede člověk sám, musí si na zatáčky dávat opravdu pozor,“ doplnil.

Přesto na svého veterána nedá dopustit. Nejde podle něj jen o samotnou jízdu, ale především o atmosféru setkávání s lidmi se stejným koníčkem. „Začalo mě to bavit hlavně kvůli srazům a lidem kolem veteránů,“ doplnila Barbora Kuželová, která se pro veterány také nadchla.

Během roku společně objíždějí několik akcí. „Ročně absolvujeme asi pět nebo šest srazů. Každý rok jezdíme také na Šumavu, do Železné Rudy. Za sezonu najedeme kolem dvou tisíc kilometrů,“ uzavřel Pavel Dokulil.

Součástí štěkeňského programu byla kromě výstavy také spanilá jízda historických vozidel okolní krajinou a soutěž o Zlatý otavský valoun. Nechybělo celodenní občerstvení a večerní hudební produkce Jardy Pašavy a Michala Němce.