Dvěma havranům ornitologové gps přijímače připevnili v květnu loňského roku. „Hlavním důvodem bylo sledování jejich pohybu po městě. Vysílačka, která vyjde na přibližně třicet tisíc korun, má zásadní výhodu, že můžeme sběr dat ovládat na dálku. Můžeme si nastavit, jak často sepne, najde si satelit a pošle pozici. Může to dělat třeba každých pět, ale tím se hodně vybíjí baterka. Máme to tedy nastavené buď na dvě hodiny, ale převážně na hodinu. Ze dvou ptáků už máme tedy od loňského května téměř roční záznam, kde byli hodinu po hodině. Je to tedy obrovské množství dat, které nám řeklo hodně věcí,“ uvedl ornitolog Petr Veselý z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Zařízení na sobě má sluneční konektor, aby fungovalo nezávisle na jakékoliv další energii. Baterie uvnitř samozřejmě nějakou dobu vydrží, ale pokud svítí sluníčko, je to lepší. Proto je dobré, aby nebyla vysílačka schovaná pod peřím. „Přijímače tedy mají baťůžkový formát, připevní se ptákům na záda a zapne pod křídly. Havrana to zatěžuje pouze minimálně. Celé zařízení váží přibližně čtyři gramy, a to je pro čtyři sta až pět set gramů těžkého havrana minimální závaží. V aktivitě by ho to nemělo nějak nápadně omezovat. To bychom ani nechtěli. Potřebujeme, aby se choval přirozeně,“ poznamenal ornitolog.

Mikuláš a Kateřina předávají ornitologům data, která dosud nikdy nikdo neměl. „Vysílačky na havrany ještě nikdo nikde na světě nedával. My bychom v tom chtěli pokračovat a po půlce dubna bychom rádi odchytili další a vysílačky jim připnuli.“

Mladí havrani migrují, staří zůstávají
Důležitým údajem, který dosud získaná data ukázala, je jejich migrace. „Oba dva ptáci mají strategii budějovických havranů. Mladý samec, kterého jsme pojmenovali Mikuláš, se kolem 20. listopadu sebral a odletěl přes Bavorsko do Francie. Zimoval tam na jednom ostrově na řece Rhôně. Strávil tam přibližně měsíc a půl a teď už je zpátky v Českých Budějovicích. Přiletěl v polovině března. Krásně nám tedy předvedl, jak funguje migrace přesně v těch dimenzích, se kterými jsme počítali na základě kroužkování,“ popsal Petr Veselý.

Druhým havranem, který má na sobě vysílačku, je starší samice, která dostala jméno Kateřina. „Ta zůstala celou zimu v Českých Budějovicích a fungovala v zásadě stejně, jako přes léto, měla stále své oblíbené trasy. To, že mladý samec odletěl a stará samice tu zůstala, asi není náhoda. Opravdu to vypadá tak, že mláďata jsou těmi ptáky, kteří ještě migrují. Mladí ptáci v prvním roce létají s rodiči, aby se naučili trasu. A potom už si mohou létat na vlastní triko. Chtějí do světa, okouknout to tam, jestli se i jinde dá přežít. Ale potom se rádi vrátí sem. Po pár letech si ale řeknou, že vlastně u nás je taky hezky a už tu ve starším věku zůstávají,“ dodal ornitolog.

Co dělají havrani ve městě?
Dalším zajímavým zjištěním pro odborníky je to, co vlastně havrani během roku ve městě dělají a kde hledají potravu. „První věc, která nás překvapila, je to, že tyto dva ptáci s vysílačkou se při svých cestách za potravou prakticky nepotkávali. Mladý samec Mikuláš celou dobu fungoval od Sadů po sídliště Máj a Šumava, na Výstavišti nebo ve Stromovce. Občas si zaletěl na Haklovy Dvory, do hnojiště u rybníka. Na podzim si vyrazil až na Hlubokou. Zatímco Kateřina sice také začínala na Sadech, ale na pole létala do Roudného, do Vidova, podél Malše a podél Vltavy. Hodně se pásla ve městě, podél řek,“ zmínil Petr Veselý.

Havrani mívají společné nocoviště. Přes zimu se většinou slétávají k lesíku u budějovického Lidlu. Letní nocoviště pak mají v centru. „A tam se naši dva sledovaní havrani potkávali. Ze záznamů bylo zjevné, že nocují i na stejném stromě. Ta nocoviště jsou na všech hnízdních koloniích, v podstatě od pošty až po Rabenštejnskou věž. A to je pro ně místo, kde si spolu s ostatními vyměňují informace, tak jako to my děláme třeba v hospodě. Vypadá to tedy, že jsou tu v podstatě gangy, které mezi sebou mají jednotlivé části města rozdělené a snaží si navzájem nekonkurovat,“ myslí si ornitolog.

Potravu hledají na poli
Uvnitř města stráví havrani třetinu času, zbylé dvě třetiny jsou na polích. „V záznamech vidíme, jak reagují rychle na to, co se na polích děje. Udeřila polovina června a vyrazili na kukuřičné pole, protože bylo čerstvě oseté. Tam týden sklízeli, co sedláci zaseli. Když už kukuřice hodně klíčila, už ji nechtěli a vrátili se zpátky do města. V půlce září se vydali na ozimý ječmen. Prostě kdykoli se někde něco oselo, byli tam a pásli se. To nám ukázalo, že zrní je pro ně opravdu zásadní. Když není zaseto, tak chodí po trávnících a vyzobávají, co se dá. To je ale spíš takové paběrkování,“ řekl ornitolog.

Dodal, že se často říká, že havrani okupují odpadkové koše a dělají nepořádek. „Ano, může se to stát, ale řekl bych, že je to výjimečné chování. Není to nic, čeho bychom se měli obávat. Kvůli tomu určitě havrani nezačnou přibývat. Ale spíše proto, že se na polích začne dít něco, co jim bude ku prospěchu, než že bychom v odpadkáčích měli více rohlíků. Zemědělství v okolí města je zásadní pro to, aby populace havranů fungovala. Co na ně nefunguje, je například řepka, z té se nenakrmí, ani když je čerstvě vysetá,“ zakončil Petr Veselý. Co naopak havranům chutná, jsou ořechy. Právě na ty je ornitologové lákají do voliér, když je chtějí okroužovat nebo odchytit pro připevnění dalších vysílaček.