Proč tak často narážíme na prohřešky proti společenským pravidlům a doporučeným stylům oblečení pro jednotlivé příležitosti? Nemůže to být revolta proti snobství?

Etiketa je tu od pravěku. Vždy bylo jasné, kdo je společensky nejvýznamnější a kdo bude sedět blíže ohni a dostane největší kusy masa. Přes starověk a středověké období rytířů se dostáváme až k etiketě dvorské a pak anglické. Vždy je etiketa spjata také s odíváním, tedy dress code. U nás máme bohatou historii etikety až do roku 1948, kdy se začaly uhlazené mravy přisuzovat lidem z buržoazních kruhů a etiketa se potírala, jak jen to bylo možné. Vše se muselo zploštit tak, aby byl systém rovný pro všechny. Ano, je to ideologický pohled, ale jak vidíte, nevydržel. Když něco funguje od pravěku, tak úsek čtyřiceti let to nepotlačí. Etiketa se i tehdy zachovala při ceremoniích na vysokých školách, na hradě, v hotelech a restauracích. Minulý režim hlásal, že etiketa je pro snoby a všichni jsme si rovni. Ve společnosti si ale přeci všichni nejsme rovni už z podstaty. Někteří lidé jsou společensky významní, jiní v poměru k nim méně. Vždy platí základní pravidlo, že nejvýznamnější je žena, následně starší a nadřízený. Ten, kdo ovládá základy společenského chování, se osvobozuje z nejistoty, kdo komu podá ruku dříve, jak reagovat na různé události, jak se obléknout k tomuto okamžiku. Není to svazující, nýbrž osvobozující, poněvadž společenská pravidla tu byla, jsou a budou. Jen ten, kdo je neovládá, je většinou odsuzuje i s těmi, kdo je používají. Už Guth – Jarkovský říkal, že slušnost je člověku vrozená, zdvořilost se musíme učit.

Není dnes etiketa benevolentnější než dříve?

Etiketa se mění stejně jako pravidla pravopisu. Už nenosíme složité fraky, ale běžný oblek, muži odložili vestičky, psí dečky, hodinky na řetízku, šle, podvazky na ponožky a klobouky. Seznamování je jednodušší, žena nemusí tak jako ve staré Anglii, dát ze vzdálenosti několika metrů úklonou hlavy muži svolení, že ji smí pozdravit. Manažerka může pozvat obchodního partnera na oběd nebo dokonce za něj zaplatit. Poslední dobou je velký tlak na firemní kulturu a kultivovanost. Ale i běžní lidé rádi užívají etiketu. Jsou to i maličkosti, s etiketou se žije přeci mnohem příjemněji. Není to snobství, nýbrž kultivovanost.

Džíny, kohouty, řetězy a kožené oblečení se ale také dostaly do módy. Je akceptovatelné, aby tak chodili vyznavači těchto stylů i na společenské akce?

Vše, co uvádíte, je v pořádku na akce tomu odpovídající. Samozřejmě, že je patřičné, když na rockový či punkový koncert přijde člověk takto oděn. Bylo by naopak divné přijít v saku mezi rockery. Nicméně, je to stejný princip. Do společenské skupiny, kde se očekává jistý outfit, je dobré ho dodržet. Můj manžel učí na několika univerzitách. Nemá rád přílišná pravidla a často je jeho mottem: Je důležité, co máš v hlavě a ne na hlavě. Když ale dostal pozvání na večeři s dánskou královnou, velmi horlivě mi volal a žádal rychlokurz etikety. Cítil se nejistě a nechtěl na sebe upozorňovat chybami. Ano, jedná se o úplný extrém, ale jsme oba ze Strakonic a ze stejné ulice. Pocházíme z běžných poměrů a vidíte, nikdy nevíte, kdy třeba povečeříte s královnou.

Dost lidí by ale smoking nebo velkou večerní toaletu využilo třeba jen jednou v životě. Je nějaká alternativa?

Vzhledem k tomu, že mým povoláním je i zefektivňovat šatníky jak žen, tak mužů, mohu upřímně říci, že jsem se neshledala s člověkem, který by nevyužíval pravidelně večerní toaletu. I kdyby ale neměl patřičný oděv, jsou zde půjčovny. Nebo si můžou lidé zakoupit róbu či oblek ve slevách, z druhé ruky. V dobrých salonech šikovná krejčová vše dobře upraví na kýženou velikost klienta. Neníto otázka financí, ale priorit. Základ šatníku by měl tento kousek vždy obsahovat, aby člověk nebyl zaskočený.