Souboj Čechů s JAR (1:1) prožíval u televize s rodinou. S rodiči a sourozenci si nemohl nechat zápas ujít. „Samozřejmě!“ ujistí, že se šlo o diskutovaný magnet večera. „Máme to napůl. Někdo fandil Česku, někdo JAR. Já jsem byl neutrální. Fandil jsem dobrýmu fotbalu, takže kdokoli měl šanci, přál jsem mu a doufal, že dá gól,“ popisuje s úsměvem útočník FC Králův Dvůr.

U Moravců byli spokojeni všichni a nikdo, protože týmy se rozešly smírně, ale remíza toho ani pro jeden tým moc neřeší. Před oba staví na závěr skupiny přetěžký úkol: porazit favorita! „Myslím, že vyhrát s Mexikem bude těžký, kór když soupeř hraje doma. Ale určitě je to možný! A doufám, že vyhrajeme,“ věří Zwonaka Moravec, že postup ze skupiny A není pro Čechy předem ztracený. Na druhou stranu přeje štěstí i výběru JAR proti Koreji, ačkoli přiznává, že jinak africký výběr příliš nesleduje. „Ať to oba týmy dotáhnou co nejdál,“ prohlašuje a své oblíbence nachází spíš v českém nároďáku. „Nejradši mám dva, vlastně tři hráče: Šulce, Krejčího a Provoda,“ nezapomíná do třetice na reprezentanta, jenž si kdysi výkony na hostování v budějovickém Dynamu řekl o angažmá ve Slavii.

Pouto k jihu má i Zwonaka. Část příbuzenstva z otcovy strany žije na Budějovicku – v Borovanech a Ledenicích. Moravec krátce po svých 22 narozeninách sní o průlomové sezoně a netají se tím, že by v budoucnu rád prorazil do vyšších pater profesionálního fotbalu. „A v lize, kde teď budu hrát, abych byl nejproduktivnějším hráčem. To jsou mé nejbližší cíle,“ touží si Zwonaka Moravec vylepšit bilanci osmi gólů z uplynulé sezony. V ní mezi Cábelíky zdárně sekundoval kanonýrovi číslo jedna Kryštofu Krátkému. „Fotbal je kolektivní sport a my si na hřišti vyhovujeme. Teď dává víc gólů on a já doufám, že příští sezonu jich dám víc já,“ netají se ambicemi soutěživý mladík. Těší ho, že má, na co navázat. „Minulá sezona byla moje první ve třetí lize. Moc kluků nemělo víc gólů než já. Jsem rád, že jsem sezonu ještě zachránil, protože jsem ji začal opravdu špatně. Ale pak jsem pár gólů nasázel a nakonec z toho byl ještě hezký výsledek,“ raduje se.

Přípravu s týmem zahájí 7. července, o měsíc později vstoupí do nového ročníku ČFL utkáním v Hořovicích. Loni na Hluboké jeho FC Králův Dvůr v divizi exceloval. Po návratu do třetí ligy ale musel jako staronový účastník skousnout debakl: půltucet na budějovickém Složišti. V předzápasové taktické přípravě Dynama B se skloňovalo i Moravcovo jméno. Útočník začal v základu a o poločase střídal. Tenhle výlet na jih se Cábelíkům vůbec nepovedl, ačkoli celkově skončili pátí, Dynamo B osmé. „Poučili jsme se z toho a v dalších zápasech jsme byli zase úspěšní, což je důležitý,“ vybaví si rychlík v sestavě Středočechů.

Těžký úkol pro Čechy

Poučit se jistě chtějí i čeští fotbalisté, kteří jako tým sklízí za výkony na šampionátu spíš kritiku. Ze světa, i od domácích expertů. „Je škoda, že remizovali. Byl to zápas, který se měl vyhrát,“ vrací se Moravec k minulé partii. „Fandím oběma zemím, ale myslel jsem si, že Česko vyhraje, protože JAR byl v prvním utkání v mých očích skoro katastrofální. Dostal i dvě červené karty. Čekal jsem, že Česko půjde do utkání s hlavou nahoře a dotáhne to do konce. A nakonec málem prohrálo, protože posledních dvacet minut JAR tlačil,“ podivil se Zwonaka Moravec, jenž jako mládežník prošel akademií Slavie Praha a působil i v druhém z vršovických klubů, na Bohemians.

Přiznává, že o africkém fotbale nemá tak detailní přehled. „Něco málo vím. Nejezdím do JAR pravidelně, ale už jsem tam párkrát byl, vždycky na delší dobu. Žije tam celá maminčina rodina,“ podotýká Moravec a přidá zajímavost, že fotbalový míč učaroval i bratranci. „U nich to funguje trochu jinak. Podobně jako v Americe se tam hraje za školy,“ upozorňuje. To mladší z bratrů Moravců, Tristan, nastupuje za VV Unicum v Nizozemsku, kde se rodina rozhodla usídlit. Naiki po čase vsadil na českou kartu, na známé prostředí v zemi, kde vyrostl, a mezi zápasy si může zajet do Prahy popovídat o novinkách s babičkou a s dědou. „Rodinka asi zůstane v Nizozemí, já jsem teď v Česku. To bylo moje rozhodnutí, vrátit se do Česka a hrát fotbal. Tak snad mi to vyjde,“ uzavírá s nadějí 22letý útočník.