Původně strojař Vladimír Vopravil pochází z Tábora a před třiceti lety měl najednou dost svého působiště, kde do té doby pracoval. Vzpomněl si na chov huculů v Krkonoších, který se mu při jedné návštěvě tak líbil, a do Krkonoš zavolal. Řekli mu, že práci pro něj nemají, snad jedině kdyby chtěl u koní kydat hnůj. Jeho odpověď zněla, že to je právě to, co teď hledá. Dal v práci výpověď, přestěhoval se do Krkonoš a setrval tam pět let. Na toto období rád vzpomíná. Pak se jednou sešel s kamarády z Táborska a rozhodli se koupit od zemědělského družstva starší usedlost na Cunkově. „Založili jsme se dvěma kamarády akciovku a od zemědělského družstva jsme koupili rozpadlý statek. Postupně jsme ho dávali dohromady. Později se naše cesty rozešly, takže jsme se majetkově vypořádali a já tu pokračoval sám se svou rodinou,“ popisuje Vladimír Vopravil. „Ze začátku jsme popravdě do toho moc investovat nemohli, jelikož jsme peníze zkrátka neměli. Dělali jsme si tedy postupně různé opravy sami. To se ani dodnes moc nezměnilo,“ dodává Vladimír Vopravil.

Při koupi statku k němu ale nenáležely žádné pozemky. Ty se vrátily původním majitelům v restitucích. Jen statek zůstal družstvu. Proto se Vladimír Vopravil s kamarády snažili nakupovat různé menší pozemky. Dnes jeho farma vlastní kolem sedmi hektarů, zbytek pozemků si pronajímá. „V současné době hospodaříme na 44 hektarech. Máme pouze travnaté plochy a využíváme je pro chov koní. Na pozemcích se sklízí seno nebo se na nich pase,“ říká Vopravil. Kromě srdeční záležitosti majitele – huculů, se na farmě nachází také několik chladnokrevných koní a několik českých teplokrevných koní. Celkově jich je pětačtyřicet.

Letní tábory lákají hlavně děti z Prahy
Během letních prázdnin farma pořádá tábory pro děti od osmi do patnácti let. Na týdenní turnus přijíždí třicet dětí. Zájem o zdejší dětský tábor je opravdu velký. Přijíždí děti z celé České republiky. Nejvíc z Prahy. „Dopoledne mají děti výuku jízdy na koni a přednášku o tom, jak se s koňmi zachází. Zkrátka dopoledne je věnováno výhradně koním. Odpoledne je nějaký další program. Jídlo dětem vozíme z restaurace v Dražicích, “ popisuje tábory majitel Cunkova. Pořádáním dětských táborů si farma vydělává na celoroční provoz. „Další peníze má naše farma z ustájených koní, které tu jejich majitelé mají. A také připravujeme koně na výkonnostní zkoušky. O víkendech tu máme obvykle zákazníky, pokud zrovna není koronavir. V týdnu pak zajišťujeme různé rekondiční jízdy, například pro sociální ústav Klíček nebo léčebnu v Opařanech,“ vysvětluje Vladimír Vopravil, z čeho farma žije. Celkově se na farmě během letních táborů vystřídá 300 dětí.

Den farmáře
Majitel farmy nevstává podle budíku. Ke koním jde, až když se vyspí. „Když jsem začínal s koňmi v Krkonoších, tak tam se koně krmili v šest hodin ráno. Když člověk přišel o pět minut později, tak by ty koně už rozkopali stáj, jak byli naučení na určitou hodinu. Proto se snažím nemít nastavené krmení na přesnou dobu. Pochopitelně ale zaměstnankyně nastupuje v půl osmé a v půl osmé musí mít koně nandáno,“ popisuje Vladimír Vopravil.
„Huculské stádo je na pastvinách čtyřiadvacet hodin denně. To znamená, že vůbec nemusí zpět na farmu. Ale když je sucho, musíte tam dvakrát denně s vodou. Když je málo trávy, musíte často stavět nově ohrady a koně přehánět. K když naopak dost prší a je dostatek trávy, tak stačí jednou za dva dny dojet s vodou a koně zkontrolovat. Pak tu máme sportovní koně, kteří chodí denně na noc do stájí. U nich musíme dvakrát denně kydat a krmit. Pak můžete mít také nemocného koně, kterému dáváte čtyřikrát denně různé mastičky, třikrát denně ho musíte vodit. Ale jsou i období, kdy je to velká paráda. Nemáte žádného zákazníka, všechny koně jsou zdraví, roste tráva a tím jste za chvíli s prací hotoví. A pak přijdou zase dny, kdy se nezastavíte,“ popisuje život na koňské farmě Vladimír Vopravil. O farmu se spolu s ním stará jedna zaměstnankyně, rodina a občas také parta zdejších přátel.

Covidoví výletníci zavinili smrt koně
Jarní vlna koronaviru přinesla na farmu i jednu smutnou událost. Vinou návštěvníků tu zahynul kůň. „Covid je krásný v tom, že naučil lidi se hýbat. Že je naučil chodit ven. Jenže lidi ze širokého okolí naučil chodit sem k nám. Od té doby, co jsou covidová omezení, tak my tady máme tak trochu Václavské náměstí. Bohužel tito lidé musí svým dětičkám ukázat, jak se krmí koně v ohradě. Až nám z toho zemřel kůň na koliku. Nikdo to těm lidem nedokáže vysvětlit, že by neměli krmit. Samozřejmě nám z toho bylo smutno,“ vypráví Vladimír Vopravil. Stejnou zkušenost mají i další chovatelé, před nedávnem v Safari parku na Budějovicku uhynul ze stejného důvodu i velbloud.
Huculské koně zůstávají hlavním plemenem na Cunkově. A jsou čím dál větší vzácností. „Celkově je v České republice zapsáno 390 klisen. Poslední dobou jich dost ubylo. Už v sedmdesátých letech byli huculští koně zapsáni v takzvané červené knize, to znamená mezi zvířaty na vyhynutí. Velký problém je, že průměrný věk u těchto 390 klisen je osmnáct a půl roku. Ty koně mají výbornou povahu. Dnes ale každý chce sportovního koně, huculové nemají takovou popularitu. Hucul je přitom velice všestranný kůň. Dá se prakticky použít na všechno. Je to velká škoda. Jsem ale pozitivní člověk a věřím, že se jim v budoucnu bude dařit o něco více,“ uzavírá vyprávění o farmě na Cunkově Vladimír Vopravil. Jeho huculské stádo si například zahrálo i ve filmu Sněžná noc režiséra Milana Cieslara, v pohádce Dešťová víla a herečka Tereza Voříšková se na Farmě Y připravovala na roli v seriálu Znamení koně.