Prvním vystupujícím se stalo uskupení lidiček s podobně folkovým naladěním duše, kde každý z členů je odjinud (a jedna z členek od Lužnice) – Dobrý ročník trio. Cesta už se ztrácí, dole v nížinách, jako tažní ptáci… – a přesně touto krásnou a uklidňující pohodou by se mohli charakterizovat, protože s ní „táhnou“ všude tam, kde je o jejich muziku zájem. A na Mostech fakt zaujali a roztančili i ty nejmenší tanečníky.

Dalším v řadě bylo tradiční a tak trochu i pořadatelské uskupení – Cihelna a spol. Svým svěžím folk-rockem umí potěšit. Po kraji šíří se zpráva, že vím, že nic nevím, ale cítím, že tahle parta Mácy a mladých lidí si k sobě lidsky sedla a spojuje lidi víc než by se na první pohled mohlo zdát. Naplňují motto celého festivalu.

Třetí kapela v programu večera – The Wohryzek band, měla už nádech více rockový, ovšem velmi podmanivý. Její vystoupení se dá přirovnat k „šroubům do hlavy“ v tom dobrém smyslu. Kombinuje vlastní tvorbu s převzatou a to je to, co od nich lidé chtějí. Ne nadarmo mají u Lužnice řadu příznivců.

Seskupení O.Š.N. – s notnou dávkou tajemna, uzavíralo celý velmi příjemný večer. Oběti Šílencova Neurčita, aneb little beatová kapela s na 99,9% repertoárem z let devadesátých. Vloni oslavili 30 let od vzniku a na Mostech 30 let od prvního vystoupení. Jak jinak – najdete je taky u Lužnice.

Poslední tři hudební party spojuje ještě jedna věc, tedy spíše osoba. Marek Máca Cihlář. Ve všech se objevil na pódiu coby hráč na kytaru nebo foukací harmoniku či zpěvák. No není to nezmar?