Jaké byly začátky festivalu? Byl jste u nich?

Začátky festivalu si dobře pamatuji. Spolu se třemi kamarády jsem ho spoluzakládal. Psal se rok 1984. U začátků byl Vašek Šefránek, který byl ražický rodák a dělal hlavního pořadatele. Dál Karel Čabrádek, Václav Texler a Jiří Reiniš. Původně to neměl být žádný velký festival. Chtěli jsme si pouze před publikem zahrát trampskou a country muziku. Ukázalo se, že je o to zájem, takže jsme akci uspořádali podruhé. A pak už to běželo mnoho dalších let. Místo z počátku vypadalo trochu jinak. Mám dobové fotografie, na kterých je to vidět. Postupem času to tam chlapi z Ražic začali měnit. Na současné podobě areálu se podílelo hodně lidí z Ražic.

Takže hned první ročník se vydařil?

Zahráli jsme a lidem se to líbilo. V roce 1984 festival začal a o dva roky později už tam bylo 1500 lidí. Bylo to neuvěřitelné. Festivalu se dařilo. Schválně jsem zkusil spočítat kapely, které kdy na Ražickém pražci vystupovaly. Za ty roky se tam vystřídalo něco přes 400 kapel, což je neuvěřitelné. Občas program doplňovaly i country tance.

Dařilo se návštěvnost udržet?

Návštěvnost se pak pohybovala tradičně kolem 400 lidí, což bylo pořád dobré a dalo se to zvládnout. Během existence festivalu nikdy nebyla návštěvnost nízká. Snad jen v jednom roce, kdy opravdu hodně pršelo.

Kteří interpreti v Ražicích vystupovali?

Věra Martinová, Nedvědi, Fešáci, Pavlína Jíšová, Michal Tučný, Wabi Daněk, Vladimír Merta. Opravdu velká jména. Festival už byl známý a na zájmu vystupujících to bylo znát.

Proč festival skončil?

Hlavně kvůli covidu. Poslední ročník byl v roce 2019. Já jsem uváděl 31 ročníků. Další ročníky uváděl Michal Novák. Jenže po covidu už se v Ražicích nenašel nikdo, kdo by se toho chopil. Loni byl takový malý country festival v letním kině v Písku. S kamarádem Zbyňkem Maříkem ze Strakonic jsme si řekli, že bychom mohli Ražický pražec obnovit, a že když ho v Ražicích nebudou chtít, tak festival uděláme jinde.

Na původním plakátu byly Kestřany. Proč to nakonec dopadlo jinak?

Starosta z Kestřan nám nabídl obecní plac. Byl rád. Dohodli jsme se tedy s ním a postavili program. Já jsem pak připravený program vzal a jel jsem za starostkou do Ražic. Zeptal jsem se, zda akci máme opravdu udělat v Kestřanech nebo zda se budeme moci vrátit na původní místo. Starostka mi tvrdila, že o přesunu do Kestřan nevěděla a okamžitě nabídla, abychom se vrátili do přírodního areálu v Ražicích, tedy na původní místo. Obec nám dala dobré podmínky, například elektřinu zadarmo. Domluva byla rychlá a já jsem moc rád, že se to podařilo. Bude to mít zase to své kouzlo.

Využili jste pro přípravu letošního programu dřívější kontakty?

Samozřejmě. Potřebovali jsme i nějaké taháky, tak jsme oslovili i Jindru Kejaka. Dalšími známými vystupujícími jsou například kapela Marien, Pepa Pelan, vystoupí i Eliška Kotlínová z Vodňan, která je aktuálně třetí na žebříčku Country talentu. Program je pestrý, nabídne toho hodně. V pátek od 18 hodin postupně vystoupí Vo Hu Ba, Na chvíli, Třetí míza a Gladly SW. V sobotu už od 9 hodin Eliška Strejcová, Lucy a Hangover, Obejváci, René Souček Marien, opět Vo Hu Ba, Jindra Kejak, Mandala, Pepa Pelán, Eliška Kotlínová s kapelou, Šafrán a Daniels. O předtančení se postará taneční skupina Caramelka.

Bez sponzorů se asi festival neobejde, je to tak?

Pár sponzorů budeme mít, ale většina účinkujících jsou naši kamarádi a jedou hrát za cesťák. Nebo jsou to mladé kapely, které si chtějí zahrát. To mi připomíná jednu historku. Když tu hrával Michal Tučný, tak si vždy řekl o 999 korun a chtěl to přesně. Já jsem mu říkal, ať neblbne, a on na tom trval. Na Pražec jezdil hrozně rád. Vystupoval u nás asi čtyřikrát.

Vybavíte si ještě nějaké festivalové vzpomínky?

Zrovna na Michala Tučného máme moc hezké vzpomínky. My jsme ho samozřejmě dávali na plakát jako tahák. Já mám rád, když jsou věci pevně dané včetně přesného programu. Uvedli jsme čas Michalova vystoupení a on tam v ten čas nebyl, mobily tehdy nebyly, neměli jsme jak mu zavolat. Lidé začali po hodině nadávat, že chtějí zpátky vstupné. Najednou se Michal přiřítil do toho kopce, přijel před podium, vyběhl a dvě hodiny hrál. Říkal jsem mu ze srandy, že už by měl jít, že potřebuji, aby následoval další program. On mi na to odpověděl, že si to publikum zaslouží, když přijel později. Na festivalu nám všem bývalo příjemně. Jezdila na něj i taková parta, která si říkala indiáni. Doufám, že přijedou i letos. Je tam takový ďolík, kde během festivalu stanují. Jsou to skvělí lidé, kteří nám se vším pomáhají. Na Ražickém pražci to bývá takové obyčejné, jiné než na dalších festivalech.

Co považujete za vrchol letošního ročníku?

Budu považovat za vrchol chvíli, až kluci spustí country bál a já si dám první a poslední pivo za celé dva dny. Budu rád, když lidé budou odcházet s pocitem, že příští rok přijdou zas. Budu rád, když se tam bude líbit kapelám a budou říkat, že by si rády znovu zahrály. Co se týče vystupujících, tak bych k vrcholům programu zařadil určitě Pepu Pelána, což je slepý učitel hudby z jedné ze strakonických škol. Hraje své vlastní folkové písně. Má ve Strakonicích i svůj pořad. Je to moc milý člověk. I další hudebníci určitě stojí za poslech. Všechny čtenáře na náš festival srdečně zvu.

To zní, že po letošním ročníku chcete v tradici pokračovat…

Uvidíme, kolik přijde lidí. Určitě bychom pokračovali rádi.