„Určitě jsme rádi, že jsme to konečně zlomili. Po těch velice špatných výsledcích v prvních dvou kolech jsme si říkali, kdy jindy by se to mělo zlomit, a naštěstí se nám to podařilo,“ mnul si po sobotě spokojeně ruce brankář týnské Olympie Milan Kubík. „Jsem rád, že jsem lovil míč ze sítě jenom jednou,“ narážel na jedenáct zásahů, které si předtím jeho tým dohromady odnesl z  utkání s Dačicemi a Sepekovem. Vltavotýnští gólmani se o ně rozdělili šest ku pěti. Ve druhém kole zastoupil Kubíka mezi tyčemi navrátilec Jakub Vachuta, někdejší opora týmu, a lavinu branek nezastavil – inkasoval pětkrát. „Byl jsem na dovolené, zastoupil mě kolega a bohužel to odskákal on,“ krčil rameny Kubík, jenž je jedničkou, dříve ale kryl v áčku záda právě Vachutovi, takže osvědčená dvojice je zase pohromadě. „Předal mi žezlo a od té doby chytám. Dlouho jsem tu byl v podstatě sám, takže jsem rád za každého, kdo je tu se mnou. Beru to tak, že jsem jako jednička, ale myslím, že mě trenér taky někdy nechá odpočinout,“ přemítá Kubík.

V angažování bývalé jedničky má podle něj prsty trenér. Vachuta přišel víc než jako pouhá pojistka. Milan Kubík se netají ambicí stát se profesionálním vojákem, a tak ho během podzimní části nemine výcvikový pobyt ve Vyškově, kde se bude připravovat na nové povolání. „Nastoupím v listopadu a vypadá to, že tři poslední zápasy nestihnu,“ upřesní mladší z dvojice gólmanů Olympie. Na výcvik se prý těší. „I když trochu nervózní jsem,“ přiznává s úsměvem. Tréninkové dávky si zatím individuálně nepřidává. „Říkám si, že se alespoň připravuju tady s klukama, a víc bych ani nestíhal.“ Budoucí spojař už má vyhlédnuté místo v nedaleké Bechyni, kde sídlí ženijní prapor.

Donedávna figurovali v kádru Týna coby brankáři dokonce dva Kubíkové a kuriózně tvořili v krajském přeboru bratrský tandem. To už ale neplatí. „Mladší brácha se v loňském roce rozhodl, že už nebude pokračovat. Není do toho tak zapálený jako já. Poranil si prst a zjistil, že ho to už nebaví,“ líčí Milan Kubík a vylučuje, že by se sourozenec objevil někde v okolí alespoň v nižší soutěži. „Určitě ne. Ale sportuje, teď zrovna chodí na tenis,“ říká.

V minulém kole proti Lokomotivě se zapálenější z Kubíků blýskl hlavně v nástupu do druhého poločasu. Tváří v tvář vychytal Krátkého, a napravil tím hrubku kapitána Broma, jenž minul míč. „Propadlo to, naštěstí mě hráč v šanci trefil do nohy,“ líčil strážce svatyně. Hosté z Budějovic pak kopali dva rohy a při druhém Kubík s námahou vytěsnil balon na břevno! „Nebezpečná hlavička,“ uznal. Dva parádní momenty týnského brankáře připravily Olympii půdu pro třetí vstřelený gól. Kryštof Krátký už jen korigoval, když ho domácí hrubkou poslali do sóla. „Trochu mě vykoupal, naštěstí už jsme to nějak ubránili, i když to bylo malinko nervózní,“ připustil sedmadvacetiletý gólman. Olympie po sestupu potřebuje získat sebevědomí a výkony brankářů jsou nutnou podmínkou. I proto si někdy Kubíka s Vachutou bere při tréninku stranou Jan Švejda, bývalá ikona Týna a současný provozovatel hospody na stadionu, aby následovníky nachystal na zápas. Ten další čeká Týn už v pátek večer na Rudolfově.

O návratu do kraje se nemluví

Jarem se Týn protrápil k sestupu, podzimní část sezony už tudíž vítal v šesté lize. „Chvíli jsme si říkali, že to zkusíme zachránit, ale taky jsme měli smůlu, že jsme měli na začátku soutěže tři čtyři těžké soupeře z předku tabulky. A když neuhrajete nic, už se body těžko dohání,“ ohlíží se Milan Kubík, jenž by o soutěž níž rád figuroval se svým týmem v horní polovině tabulky, nejhůř v jejím středu. Proto tak kvitoval skalp budějovické Lokomotivy: „Jak jsme naštěstí přidali ke konci poločasu druhý gól, začal jsem věřit, že tentokrát by to mohlo vyjít,“ nemýlil se.