Příští rok to bude dvacet let, co v dresu Mladé Boleslavi prožil životní sezonu a stal se nejlepším střelcem Gambrinus ligy. Za Dynamo si zahrál nejvyšší soutěž ve fotbale i ve futsalu, ale účast na Hynkově memoriálu byla pro Luboše Pecku minulý víkend novinkou. A prý příjemnou… „Většinu lidí tady znám a z Roudného to nemám daleko. Takže pohoda,“ dělil se o dojmy. Stará garda Dynama se pravidelně schází při zápasech okresní veteránské ligy, kterou ovládlo před Planou a Slavií, a také k Malému jezu vyslala solidní sestavu. Pecka ale postrádal v horku širší kádr. „Bylo nás opravdu málo. Slávistů bylo víc, prostřídali se, takže zaslouženě vyhráli. Hlavně, že jsme zvládli ten první zápas a mohli jsme si zahrát finále. Jsme spokojeni. Na to, v jakém složení jsme byli, to bylo perfektní,“ chválil si Luboš Pecka, jenž se zapsal mezi střelce v duelu s okresním výběrem. „Předtím trošku skráplo, takže se pěkně ochladilo,“ kvitoval.

Vedro se však na finále k Malému jezu vrátilo a Dynamu tropy nechutnaly. Slavia brzy otevřela skóre, Michal Bez se při slalomu prokličkoval až před Daniela Kerla a zvýšil na 2:0. Dynamo zvedlo hlavu až po přestávce, kdy se trefili Fischer a Procházka, na zvrat ale černobílí pomýšlet nemohli. Luboš Pecka se na počasí nevymlouval: „Kdyby foukal vítr, zase bychom nadávali, že je zima. Člověk si nevybere,“ mávl rukou. Přiznal, že souboje starých pánů bere s nadhledem, takže ani nevěděl, jak veteránská parta v budějovickém okrese dopadla. „Už to jde trochu přes sílu, takže mě to moc nezajímá.“

Co ho naopak zajímá velice, jsou v jihočeské páté lize výsledky roudenských fotbalistů. Na stadionu Malše je pravidelným návštěvníkem a největším fanouškem svého syna – Luboše juniora. „Co přišel z Dynama, tak je v Roudným. Už se na to radši jen kouknu, poradím mu a jsem rád, že se mu daří, že hraje.“ Opustil trenérskou lavičku a chodil se jen dívat. Dorost po něm převzal Marcel Tomášek. „Ještě před rokem jsem trénoval kategorii dorostu a skončili jsme na druhém místě, nepodařilo se nám vyhrát. Letos to ti kluci vyhráli. Škoda, že se jim to nepovedlo minulý rok, aby si druhou ligu mohli zahrát. Měli by na to. Rozprchnou se, půjdou do mužů a budou to hrát jiní kluci. Tak to je,“ krčil rameny Pecka a je zvědav, jak si bývalí svěřenci povedou v šesté lize, kterou béčko Roudného vykopalo především pro ně.

Místo trénování fandí synovi

Odchovance Prachatic na jaře potěšilo i áčko s novými trenéry na lavičce. „I když tam bylo nějaké vyloučení i zranění, nakonec uhráli bodů dost. Jsem rád, že to dokázali. Čekal jsem horší postavení v tabulce, ale zvládli to dobře,“ chválí bývalý ligista za čtvrté místo v kraji. A vyloučil, že by se v dohledné době trenérsky opět zapojil. „Zatím ne. Dělám na dvě směny, takže na to nemám čas. Říkám, že já už jsem si fotbalu užil dost, a abych musel po práci někam na trénink, o víkendu být zase pryč… Teď si to užívám. Buď se kouknu na kluka, anebo vyrazíme s rodinou na výlet,“ vyprávěl.

A téměř se omlouval, že jestli nepůsobil na hřišti dost hbitě, bylo to tím, že měl v nohou páteční duel na Šumavě. „Mám manželku od Vimperka a kluci mě pozvali, abych si přijel zahrát. Za ty dva dny toho mám dost,“ líčil Luboš Pecka, jenž měl v kariéře pověst rychlíka, ale až po přestupu do Boleslavi se v něm probudil i střelec. „Já jsem byl spíš takový sprinterský typ. Potřeboval jsem si vždycky odpočinout, a jak se člověk přestane hejbat, je to o to horší. Musím si vždycky oddychnout a máknout,“ uzavřel Luboš Pecka.