Těžko byste hledali v sobotní fotbalové nabídce na Budějovicku větší tahák, než bylo derby u Malše. Po vynucené pauze ho natěšeně vyhlížel i Daniel Havlíček, brankářská jednička Slavie. „Po třech zápasech, které jsem vynechal kvůli červené kartě, bych se těšil na zápas, ať by to bylo s kýmkoliv. Těšil jsem se hrozně, o to víc, že přijelo Roudný. I když já osobně to jako derby neberu, přestože jsme sousedi,“ poznamenal k duelu Havlíček a připomněl svou roudenskou minulost: „Taky jsem tam byl, takže s kluky se znám a rád jsem je zase viděl na hřišti,“ vzkázal.

Lukáš Wohlgemuth před odchodem do kabin překonal navrátilce střelou z přímého kopu, která skončila u vzdálenější tyče a pokazila domácímu brankáři náladu. „Mrzí to hodně, dostat v poslední minutě gól, mohl jsem mít čisté konto. Kopal Máca Wohlgemuth, o kterém vím, že má skvělou kopací techniku. Šlo to na moji stranu, bohužel to skočilo o drn, přeskočilo mi to ruku a zapadlo za tyč,“ popsal Havlíček jediný gól Roudného u Malše. Chvíli před ním podstoupil tvrdý střet s Píšou, po němž oba zůstali ležet na studeném trávníku. O něco déle se probíral z rány domácí gólman, ale na nešťastný moment se nechtěl po gólu vůbec vymlouvat. „Minutku jsem byl takovej vlažnej, pak už to bylo v pořádku,“ ujistil a měl čisté svědomí, že na centrovaný balon proti hráči vystartoval, byť  to bolelo. Neohroženě, rozhodně, tvrdě. „Rozhodl jsem se tam jít a hlavou do něj skočil, protože si myslím, že jinak by to asi uklidil do brány. Nepříjemná srážka, asi pro oba,“ konstatoval Daniel Havlíček, naštěstí oba aktéři derby dohráli.

Trenér brankářů Jakub Skála původně přišel na Slavii jako posila realizačního týmu a pojistka pro případ, kdyby se zranil některý z mladších kolegů. Na podzim jeho význam pro mužstvo ještě vzrostl. Odchytal toho v kraji víc, než by nejspíš ještě v létě čekal. „Vím, že má kvalitu na to, aby za mě kdykoli plnohodnotně zaskočil. Takže kdykoli si řeknu, že bych si chtěl odpočinout, skočí tam a víme, že tam je kvalita a zkušenost,“ chválí si mladší parťák přítomnost matadora, který mu kryje záda. Ten během Havlíčkova trestu prodal své zkušenosti a sešívané podržel.

„Odchytal velmi dobrý zápasy. Z devíti možných bodů udělal šest, měl čistý konto. Takže dobrý. I s Meteorem, přestože jsme 0:3 prohráli, tam měl dobrý zákroky, takže klobouk dolů před ním,“ prohlašuje s respektem slávistická jednička. Skálův příklad může jedničku inspirovat. „Beru jako kamaráda, v nějakých momentech i jako učitele. Spíš je to pro mne parťák, na něhož se můžu se vším obrátit,“ cení si. Tvrdí, že sám už nemá ambice napodobit kariéru svého kolegy a mentora. „Mám třikrát operované koleno, menisky a vazy, takže já už tyhle ambice nemám a věnuju se něčemu jinému,“ vysvětluje.

Jakubův otec Petr Skála si nenechal derby ujít a jeho přítomnost mezi diváky připomněla, že s Havlíčkem starším kdysi tvořil na Dynamu brankářský tandem. A ani jejich potomci se na Slavii nepotkali poprvé v kariéře. „Máme společnou fotku ze Střeláku po tom, co jsme jako malí vyhráli turnaj,“ vzpomíná s úsměvem Havlíček junior.

V řadách nováčka spokojenost

Výhrou nad Roudným 3:1 nováček páté ligy překročil hranici dvaceti bodů a vystoupal mezi nejlepší celky soutěže. Své účinkování tak může zatím hodnotit bezesporu pozitivně, což potvrzují i slova brankáře: „Zatím je spokojenost s tím, co máme nahráno. Mohlo toho být míň, mohlo toho být víc. Jsou zápasy, viz. Mirovice, které jsme nezvládli, i ta moje červená karta byla naprosto zbytečná. Pak jsou zase zápasy, kde jsme překvapili, dejme tomu Protivín, Jindřichův Hradec nebo teď Roudný… V Oseku jsme vyhráli 3:0. Hrozně si vážíme toho, co máme nahráno, a pokusíme se toho uhrát co nejvíc, kol je ještě dost, tak uvidíme. Pro nás je pořád prioritou záchrana. Tabulka je našlapaná, takže se furt musíme dívat pod sebe,“ zůstává Daniel Havlíček se svým týmem pokorný a ve střehu, co jim nachystá zbytek podzimu.