Odchovanec Dynama chvíli pózoval s trofejí, pak ji přinesl týmu a pohár putoval z ruky do ruky. „Byla to těžká sezona. Asi nejdůležitější bylo, že jsme si po podzimu vytvořili velký náskok, který jsme pak hlídali. Jaro bylo složitější, asi jako vždycky. Byli jsme první a věděli, že se na nás ostatní týmy pokusí dotáhnout. Naštěstí jsme minulý týden neprohráli s Dačicemi a dneska už to bylo v našich rukách. Uhráli jsme si to sami,“ těšilo po sobotní remíze s Rudolfovem Matěje Bohůnka.

Jeho tým postupně posiloval řady, sehrával se, až v této sezoně dozrál a sklidil ovoce v podobě prvenství. „Tým posílil tak, že už ani nehraju v základu a jsem na lavičce!“ rozesmál se Bohůnek, který se dostal v derby na hřiště až v závěru, ale tenhle vývoj bere sportovně. Vyrostla mu nová konkurence. „Samozřejmě přicházejí noví kluci, kteří prostě tu kvalitu mají, což je dobře a klub si to určitě zaslouží. Práce je za tím je obrovská, lidi odvádí velký kus práce a zaslouženě jsme postoupili,“ prohlásil Bohůnek, který už jako teenager rozdával rozhovory při studiích v Coloradu, kde piloval angličtinu. Na otázku, co bude dál, zda zůstane součástí slávistické party, zareagoval opatrně: „To uvidíme. V tuto chvíli bych to nekomentoval.“

Tradiční klub od Malého jezu prožívá mimořádně úspěšné období, v němž krátce po sobě zasadil do vitríny dvě cenné trofeje. Matěj Bohůnek hodnotí sezonu dvěma pohledy. „Určitě je to nejlepší sezona, co se týká titulů. Vyhráli jsme dva, což se tu nikdy nepovedlo. Moje osobní asi ne, těch minut jsem neměl zase tolik. Ale já jsem tu čtrnáct let, skončili jsme dvakrát třikrát druhý, na bedně jsme byli, a co si já pamatuju, vždycky se hrálo v I.A třídě nahoře. Potenciál tu vždycky byl,“ vybavil si řadu světlých ročníků v sešívaném dresu. „Pak přišly dvě slabý sezony a teď se to naštěstí zvedlo s příchodem Prochyho a Bohyho,“ dává zasloužilý kapitán kredit  dvojici trenérů Procházka, Boháč. Rozdíl vidí v tom, že tentokrát Slavia své snažení zdárně dotáhla: „Párkrát nám předtím nevyšlo, že jsme prohráli s prvním, druhým. Ty důležitý zápasy, které jsme měli zvládnout, ať to byly Strakonice, Ševětín, Bavorovice. Letos jsme vyhráli s Dačicemi a pak jsme u nich neprohráli. Takže přesně to, co se nám dřív nedařilo, se teď podařilo, a když porazíte toho druhýho, tak před ním prostě máte šest bodů náskok,“ podotkl Matěj Bohůnek k vyrovnanému boji o čelo tabulky.

Těžká role trenéra

I když oblíbený Malák nabízí v pěkném počasí celou řadu lákadel, na fotbal dorazila pětisethlavá návštěva. Fanoušky přilákalo derby a očekávaná postupová sláva. Neokoukaní soupeři by zase mohli přitáhnout diváky na podzim. „Budeme jediný tým v Budějovicích po Dynamu, který tu hraje vyšší soutěž, takže já doufám, že se tady bude krajskému přeboru dařit, ať už to bude se mnou, nebo beze mne. Prostory jsou tu hezký, lidi tomu dávají hodně. Co je nevýhoda, nejsou tu tréninkové plochy, což limituje rozvoj klubu, ale myslím, že už se na to nějak zvyklo,“ uvažoval nahlas Bohůnek. A když měl jako generační stálice vyjmenovat tři největší hvězdy současné Slavie, nemusel přemýšlet dlouho: „Matěj Horčička jednoznačně, nová posila. Adam Vaš a samozřejmě Bouchy.“

Vzápětí však dodal: „Pořád se o tom bavíme, že každý z těch hráčů, co tu jsou, a máme jich v kádru jedenadvacet, dvaadvacet, může v I.A třídě hrát v základní sestavě! Trenér to má strašně těžký, že musí dělat sestavu, nominovat osmnáct lidí a někteří hráči se na to hřiště nedostanou. Ale každý hráč tady má na to, aby hrál základ v I.A třídě, a to je to, co nás podle mne dotáhlo k titulu!“ zdůraznil na závěr Bohůnek.