Glosa: Proč se nás nikdo neptá?
Vlna pomoci a solidarity, která se vzedmula po přepadení Ukrajiny a útěku statisíců lidí z jejího území, byla obrovská. Češi takhle táhli za jeden provaz naposledy na jaře 2020, když do Evropy vtrhl covid a všichni šili roušky. Jenže teď se s přibývajícími dny pomalu vkrádají myšlenky, jestli naše vláda myslí taky na naši ochranu. Všichni, kdo měli už před touto krizí kontakty s Ukrajinci pracujícími u nás, od nich slyšeli, že na Ukrajině to s řešením koronavirové pandemie vázlo jak v testování, tak v očkování, a čísla nakažených byla velmi vysoká.
Čtenáři Jihočeských týdeníků a JčTEĎ se na redakci začínají obracet s dotazy, proč se lidé přicházející z Ukrajiny hned v přijímacích centrech netestují na covid? Jak je možné, že budou moci do předškolních tříd mateřských školek děti nenaočkované u nás předepsanými vakcínami proti dětským nemocem? Kdo ponese odpovědnost, až se nějaká nákaza rozšíří?
Redakce poslala dotaz ředitelce Krajské hygienické stanice – zatím bez odpovědi. Stejný dotaz jsme tedy adresovali hejtmanovi Martinu Kubovi. Je to lékař, jeho odpověď by byla fundovaná – ale ani on zatím nereagoval. Proč se běženci v asistenčních centrech netestují?
Když dokážeme tyto lidi v nouzi podpořit pětitisícovou sociální dávkou – a je to jistě v pořádku do doby, než začnou tito lidé pracovat, tak nemáme pro každého 60 korun na test a případně následující PCR test? Antigenní testy museli donedávna pořizovat všichni zaměstnavatelé a teprve posléze se jim část prostředků vrátí. Kapacity PCR laboratoří už se uvolnily. Čísla nákaz covidem v minulých týdnech utěšeně klesala. Jenže teď už zase rostou. Proč? Takovou otázku si kladou Češi a politikům se zřejmě do odpovědí nechce.
Až včera – při náhodném telefonátu s kamarádkou z Itálie, ve mně začalo hlodat podezření, že naše vláda s námi nehraje úplně fér hru. Dozvěděla jsem se, že lidé z Ukrajiny už jsou na cestě i na italský ostrov Ischia. A že rodičům školáků poslaly tamní školy dotazník, jestli souhlasí, aby jejich děti chodily do společné třídy s dětmi běženců. Překvapilo mě to. Na druhou stranu – v souvislosti s covidovými čísly, která u nás zase rostou, a s dětskými nemocemi, kterých jsme se už dávno zbavili, je italský dotazník zřejmě na místě. Proč se našich rodičů nikdo nezeptá?
Otázka nevyvolává příliš optimistické úvahy. Nás se nikdo neptá dost často a na hodně věcí. Naše demokracie zřejmě ještě nedospěla do té italské. Tak jako nám občas naznačují, že naši občané – 32 let po revoluci! – nemohou určité demokratické nástroje dostat do ruky, protože jsou pořád hloupí a zaostalí. A taková přímá volba prezidenta, kterou nám snad nějakým omylem svěřili, se už zase leckomu zajídá…
Diskuse k článku