Byl třicátý ročník Milevského poháru v ohrožení, nebo jste byli přesvědčeni o tom, že se uskuteční?

Myslím si, že v této době není nic jistého. Že bych byla tedy přesvědčená, že se Milevský pohár uskuteční, to se nedá říci. Spíše jsme doufali a snažili se věřit.

Probíhaly přípravy jinak, než tomu bylo v minulosti?

Základ byl samozřejmě stejný, ale současná situace to snad komplikovala až do samotného konce závodu. Už jsem byla poučená z předešlého ročníku, kdy se závod musel kvůli pandemii zcela zrušit, i když bylo vše nachystáno. Letos jsem tedy byla připravená snad už na všechny varianty, a podle toho jsem závod organizovala. Ale nová opatření, platná od 1. listopadu, nám to opět zkomplikovala.

Na co jste si museli především dát pozor? Která opatření vám dělala největší problémy?

Věděli jsme, že se chystají kontroly z hygieny, takže jsme se snažili opravdu dát pozor na všechno. Samotná opatření jsme tedy snad nějak zvládli. Spíše dělalo problém zjistit a ujistit se, že to, co jsme si vyhledali, také správně chápeme.

Na závod zavítalo 130 závodnic z přihlášených 180. Myslíte, že tu padesátku odradila protipandemická nařízení?

O závod měly zájem i zahraniční oddíly, tentokrát z Polska, Rakouska, Německa a Chorvatska. Tyto oddíly bohužel ještě před ukončením registrace svoji přihlášku stáhly z důvodu horšící se situace a rostoucích opatření. A pouze oddíl z Německa nakonec dorazil. To, že nakonec startovní listina čítala ještě pak o dalších téměř padesát závodnic méně, už však nebylo z důvodu opatření, ale spíše z důvodů nemocí a karantén v oddílech.

Jak náročné vůbec je uspořádat takovou akci? Kolik na ní pracuje lidí?

Náročné. Lituji a i obdivuji lidi, kteří se mnou absolvují přípravu a vlastně celý týden, ve kterém se koná Milevský pohár. Ale prostě nás to baví, a děláme to pro děti v oddíle, aby i naše milevská děvčata se mohla předvést před domácím publikem a na domácí půdě. Je to pro ně super pocit! Milevský pohár organizuji já, ale rodiče oddílových závodnic hodně pomáhají. Bez nich pořádat, takto velký závod, by nebylo vůbec možné. Moc bych jim chtěla touto cestou poděkovat za jejich strávený čas.  A myslím, že si tedy celý oddíl Proactive Milevsko po závodě oddychl.

Byla jste spokojená s tím, jak si počínala děvčata z pořadatelského oddílu? Vypíchla byste některé výsledky?

Všechny výsledky jsou krásné, všechna děvčata cvičila, jak jen nejlépe umí. Pro některá to byl zcela první závod, pro některá děvčata zase úplně první takhle velký závod. Já jsem tedy velice spokojená s předvedenými výkony našich milevských závodnic. A to, že jsme získali tolik cenných kovů, je opravdu veliká odměna za jejich píli při trénincích. Všem děvčatům jen gratuluji, a jsem na ně moc pyšná!

Co vás do konce roku ještě čeká?

Ještě nás čeká jeden domácí závod, a to Milevský pohárek, který by se měl konat 4. prosince. Ale popravdě moc nevěřím, že se závod ještě zvládne uskutečnit. Poslední akce pro tento rok proběhne 18. prosince, a tou bude tradiční vánoční besídka. A pak už jen zasloužené volno.

Chtěla byste ještě něco dodat závěrem?

Chtěla bych ještě jednou moc poděkovat rodičům za pomoc. Dále bych chtěla poděkovat trenérce Aleně Andělové, která od září jezdí téměř na všechny závody, a i tento maraton zvládla s dětmi na jedničku. Velké díky patří i třem našim seniorkám, dopoledne jako organizátorky a odpoledne jako výborné závodnice. Prostě bych chtěla poděkovat všem, kdo se na závodě jakkoliv podílel. Nesmím ale ještě zapomenout poděkovat Městu Milevsku a organizaci ČUS. Bez jejichž dotace by tato akce nikdy nemohla být takhle dokonalá!