Při výcviku potápěčské skupiny došlo během ponoru k nekontrolovanému výstupu potápěče z hloubky 35 metrů. Nebyl sice v bezvědomí, ale udával jiskření před očima, tunelové vidění, svědění kůže, na které bylo patrné mramorování a bolesti kloubů. Kolegové vyhodnotili jeho stav jako dekompresní nemoc typu I s možností pozdějšího rozvinutí na typ II.

„Ihned proto telefonicky kontaktovali mobilní nonstop linku oddělení hyperbarické a potápěčské medicíny nemocnice Kladno. Po konzultaci s vedoucím lékařem a po prohlídce postiženého dle instrukcí lékaře byl potápěči podán kyslík a byl umístěn společně s dalším kolegou, dohledem, do mobilní hyperbarické komory Haux Medition, která je umístěna na voze Iveco Daily a je právě pro tyto případy vždy u výcviků a zásahů. Následně byla barokomora i s potápěčem převezena z Jihočeského kraje do kladenské nemocnice. Tam hasiči barokomoru vyjmuli z nákladního prostoru vozidla a připojili ji na stabilní nemocniční barokomoru. Když barokomory vyrovnaly vnitřní tlaky, přesunul se potápěč z mobilni komory do statické k následné léčbě,“ popsala mluvčí jihočeských hasičů Vendula Matějů cvičení, které potápěčská skupina HZS Jihočeského kraje absolvovala na začátku dubna.

Akce měla za cíl prověřit, zda jihočeští potápěči dokáží umístit do mobilní barokomory HZS Jihočeského kraje kolegu potápěče po potápěčské nehodě, transportovat ho na oddělení hyperbarické a potápěčské medicíny v nemocnici Kladno, tam mobilní barokomoru připojit na nemocniční stabilní barokomoru a pacienta do stabilní barokomory přesunout k následné léčbě.

Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje je totiž takzvaným opěrným bodem pro některé typy závažných mimořádných událostí. Znamená to, že jihočeský profesionální sbor disponuje odpovídající technikou určenou pro řešení těchto zásahů, příslušným vybavením, hasiči prošli výcvikem a jsou specializovaní řešit různé typy mimořádných událostí. Mezi ně patří mimo jiné právě opěrný bod pro práce pod vodní hladinou, který v sobě skrývá činnost potápěčské skupiny.

Hasičem-potápěčem se přitom nemůže stát každý. „Kromě zájmu o potápění je nutné, aby hasič prošel speciální lékařskou prohlídkou, úspěšně dokončil potápěčský kurz a získal potápěčskou praxi v délce minimálně jednoho roku. Když pak absolvuje potřebný počet ponorů a získá dostatek zkušeností, může postoupit do dalšího navazujícího kurzu a získat oprávnění – potápěč II. stupně. Teprve pak může být zařazen do potápěčské skupiny a může být vysílán k zásahům,“ vysvětlila Vendula Matějů s tím, že hasiči-potápěči si musí svoji odbornost neustále udržovat.

Celoročně tak procházejí školením a výcvikem zaměřeným na různé typy činností a mají možnost navštěvovat další zdokonalovací kurzy. „Jejich příprava není zaměřená čistě jen na praxi a reálné ponory. Potápěči musí ovládat také teorii. Musí mít znalosti z první pomoci, anatomie nebo fyziologie, perfektně znát a ovládat používané ochranné prostředky a vybavení a musí dopodrobna vědět o všech nebezpečích, která je mohou pod vodou potkat,“ dodala Vendula Matějů.