Hokej: Teplárna cup druháků v Táboře vyhrál Písek
















































































Na otázku, proč na turnaj nepřijely týmy z extraligových nebo prvoligových klubů, Petr Miadok odpověděl: „Dřív byl táborský turnaj jedním z mála, které se o Vánocích hrály. Dnes se hraje turnajů spousta, co vím, tak v Havlíčkově Brodu, Jihlavě, Jindřichově Hradci, soupeři jsou domluvení už od října. My jsme dali přednost tomu, aby si kluci zahráli se zhruba vyrovnanými soupeři.“
Před třemi lety na tento turnaj do Tábora přijely přípravky z Dukly Jihlava, pražské Slavie a Motoru České Budějovice. A Tábor tehdy všechny porazil. „Dneska je to těžké. Když přijedou kluby, kde mají k dispozici 40, 50 hráčů v ročníku a naše děti pak od nich dostanou dvacet gólů, tak děti vypnou, přenáší se to na rodiče a odnesou to trenéři a vedoucí, že vybrali moc silné soupeře. Vedoucí týmu je nárazníkem mezi trenéry, kteří by s předními kluby asi hrát chtěli, a rodiči,“ řekl Petr Miadok. Podle jeho názoru je pro děti tak do třetí, čtvrté třídy důležité nabírat zkušenosti a není dobré děti demotivovat. „Pravda je, že dřív se na to tak nenahlíželo. Nevím, proč se to změnilo,“ pokrčil rameny.
Tábor má v ročníku 2010 celkem 26 hráčů. „Je to docela silný ročník, je z čeho vybírat. Máme také skvělou podporu klubu, oblečení, zázemí, pěknou šatnu,“ uvedl Petr Miadok. Proč se tedy děti neporovnávají s nadějemi klubů z vrcholu českého hokeje? „Je těžké skloubit, aby si děti zahrály a přitom měly výsledky. Tohle je ročník, který první rok hraje soutěž a když na turnaj přijedou vyrovnané týmy, tak si děti zahrají,“ myslí si Petr Miadok.
Jiný názor měly písecké maminky hráčů. „Já myslím, že by děti měly zkusit všechno. Prohra je pro život dobrá. Je pravda, že dnes dětem umetáme cestičku, steleme jim pomalu i postele, ale když proti nim bude stát silný soupeř, vybičují se aspoň k vyššímu výkonu. Ať si zvykají od malička,“ soudí Jana Šachová. „Myslím si to samé, život taky není peříčko,“ přidala se Ladislava Skalová. „A i když někdy naše děti prohrajou, nejsou smutné a baví je to pořád,“ dodala.
Kdo tedy vlastně preferuje, aby děti hrály se srovnatelnými soupeři a ne s těmi nejlepšími? „Asi ortodoxní tatínkové, bývalí hokejisti,“ se smíchem odhadují maminky. Do debaty se zapojil i dědeček píseckého brankáře Filipa Tůmy Vladimír Bican: „Myslím, že je dobré hrát se silnějšími soupeři, od těch děti můžou něco pochytit. Nějaký špičkový soupeř by na turnajích měl být, i když je pak předem jasný vítěz.“
Trenér píseckých dětí Radek Hovora k tomu řekl: „Já zastávám názor, že by děti měly být od malička vedeny k tomu, aby hlavně měly radost, že jsou na ledě. Když se mě během zápasu ptají, jestli vyhráváme nebo prohráváme, já říkám, že nevím. A když jim po zápase řeknu i nepříznivý výsledek, ony se z toho za dvě hodiny oklepou. Nemyslím, že by se děti hroutily z toho, když prohrají 40:0. Já tohle neřeším. Jsem rád za každý zápas, na který nás někdo pozve, čím víc zápasů, tím líp.“
Teplárna cup hráli tedy nakonec tři soupeři v A a B skupině. Sečetly se výsledky obou družstev každého klubu a pořadí bylo následující:
1. IHC Písek, 2. Lev Benešov, 3. HC Tábor
„Jsem zklamanej. Neviděl jsem jiskru a bojovnost,“ řekl po rozdání pohárů trenér Radek Pechánek, který byl u táborského A družstva. „Naše béčko aspoň remízovalo a jednou vyhrálo, tam byl trenér Tomáš Kratochvíl spokojený,“ dodal Radek Pechánek.
A jestli dětem přivážet silné nebo sobě rovné soupeře? Trenér a hráč táborského A týmu mužů Radek Pechánek k tomu řekl: „Když chce být někdo nejlepší, musí hrát s těmi nejlepšími. Když jsem jako kluk začínal, hráli jsme první zápas se Slavií a nikdo nám cestu neumetal. Fakt ale je, že v téhle věkové kategorii se ani nevedou tabulky, takže pozvete toho, koho znáte a kdo je ochoten přijet.“
Rodiče, trenéři, hráči – co si o tom myslíte?
Fotorepo Ivo Bukač
Diskuse k článku