Ke Koruně světa nepatří jen fyzicky náročné výstupy na vrcholy, ale neobejde se bez těžkých pochodů pralesem, kde řešíte, jestli si vás někdo z domorodců nechce dát k večeři. Přivezete si omrzliny, na nejvyšší hoře světa vás okradou a musíte počítat i s tím, že vám může jít o život. O tom všem Ivo Grabmüller vyprávěl před prachatickými novináři.

„Každý ten výstup je těžký, ale kdybych se měl někam vrátit, tak na Kavkaz, protože ten má jednu výhodu a tou je pro mě ruština,“ řekl pětapadesátiletý Ivo Grabmüller. „Všechno je tam v azbuce,“ vysvětlil s tím, že se mu tak hodilo studium ruštiny před revolucí. „My Češi a Slováci jsme tam velice váženými hosty,“ dodal.

Elbrus je v Koruně světa počítán jako nejvyšší hora Evropy. Je nejvyšší horou Ruska a Kavkazu a podle některých dělení kontinentů je jeho vrchol ještě v Evropě a ne v Asii. Je to přitom neaktivní sopka vysoká 5 642 metrů, jejíž vrchol pokrývá obrovský ledovec o rozloze 138 čtverečních kilometrů a sněžná čára je zhruba ve čtyřech tisících metrech nad mořem.

„Je tam velmi málo lidí,“ vysvětloval prachatický horolezec, proč se mu na Kavkazu tak líbilo. „Nejmíň z těch všech hor s výjimkou pralesa na Nové Guinei. Všude v základních táborech jsou mraky lidí. Samozřejmě na vrcholech jich tolik není, ale tady je v základním táboře pár lidí.“ A ještě jsou to většinou krajané. „V podstatě z devadesáti procent jsou to Češi a Slováci. Pár lidí to tam zkouší anglicky, což je ale vedle.“

Na Kavkazu se mu přitom líbilo i navzdory tomu, že politicky a bezpečnostně je to region, který hrozí neustálými nepokoji a i v nedávné historii se tu několikrát válčilo. „Trochu blbý je, že za rohem je Čečensko a Gruzie a když hodíš kamenem, tak dopadne v Čečensku. Vojáci jsou tam vidět všude. Každé strategické místo je zaměřené tankem nebo bévépéčkem a z jedné strany mostů tam máš vojáky a z druhé policajty. Tak to je nepříjemný, ale i tak se mi tam moc líbilo.“

Ivo Grabmüller oceňoval na Kavkazu hlavně přírodu a klid. „Až do čtyř tisíc metrů je to zelená krajina. Pak se přejde rovnou do sněhu a fakt to bylo krásný. Škoda, že se Rusové chovají k přírodě tak macešsky.“

„Bohužel tam nebude nikdy klid. Na území velkém jako Československo tam žije dvacet šest národností a dvacet sedm náboženství. To nebude nikdy držet pohromadě. Vždycky tam bude chaos a nepokoje a není to jen kvůli Čečensku. Ty lidi tam za posledních sto let čtyřikrát někdo vyhnal a někam nahnal. Ať už to byli kozáci nebo Stalin. Jsou tam čtyři generace a všichni říkají, že jsou tam doma a vlastně nikdo nemá pravdu a mají ji všichni.“

Expedice na Kavkaz byla přitom z finančního hlediska nenáročná. „Za sto padesát korun na den tam žiješ a za sto korun spíš. Ale nejen to. Líbila se mi příroda – je tam nádherná,“ řekl a srovnal výstup na Elbrus vedoucí zelenou přírodou třeba s výstupem na jihoamerickou Aconcaguu, kde se stoupá po sopečné lávě a kamení. „Tady je to nedotčený kraj a liduprázdný. Tři dny jdeš a nepotkáš živou duši…“

V příštím díle vzpomínek na výstupy se podíváme do Indonésie na Novou Guineu, kde na prachatického horolezce čekalo velké dobrodružství a svět zcela odtržený od civilizace, kde se třeba místní domorodci živí papoušky, za které se v Evropě platí desítky tisíc korun…