Jak vlastně začala vaše cesta k hudbě?
Vyrůstal jsem v Mikulově, na Moravě. Maminka je učitelka hudby, takže housle, kytara, klavír – hudba u nás byla pořád. Hrála v tehdy hodně populární cimbalovce Kasanica, jezdili po Evropě, zpívali i na Hradě a různým Vip osobnostem, v televizi. Od malička jsem hrál na violoncello, cimbál a zpíval jsem. Každý den po škole jsem chodil s mámou do lidušky, takže hudba mě provázela odmala.

Jak jste se dostal do Tábora?
Táta byl z povolání voják, takže ho převeleli do Tábora. Maminka tu začala učit – na několika školách, i v Kaňce. Já se tady postupně víc zaměřil na zpěv, chodil na soutěže a hledal si cestu.

Jednou z nich byla i soutěž Česko hledá SuperStar.
To bylo vlastně ze srandy. Kamarádi mě přihlásili v době, kdy internet teprve začínal a nikdo moc nevěděl, co to je. Já taky ne. V roce 2004 jsem šel na casting a postupoval jsem až do Top 40, byl jsem blízko i divoké karty do finále. Pak jsem dva roky zpíval s kapelami, jezdil po plesech, ale tehdy jsem cítil, že ještě nevím, jakou hudbu chci dělat. Byl jsem mladý.

A přišel odchod do Anglie.
Původně to měl být jen pokus. Pracoval jsem celý život v gastru, už od čtrnácti let. Do Anglie jsem odjel zkusit něco jiného. Nakonec jsem tam zůstal třináct let, i kvůli vztahu. Když to skončilo, vrátil jsem se zpátky do Tábora.

A tady se znovu nastartovala hudební dráha?
Ano. Dal jsem na YouTube jednu nahrávku a všimla si mě televizní produkce. Díky tomu jsem se dostal do soutěže Česko Slovensko má talent – bez klasických castingů. Jinak bych už nikam nešel.

Co vám tahle soutěž dala nejvíc?
Největší zážitek byl duet s Martou Jandovou přímo v přímém přenosu. Moc jsem si přál s ní zpívat, nejdřív nechtěla, nakonec jsme si spolu dali Slzy tvý mámy od Olympicu, bylo to skvělé. Video má dnes přes tři miliony zhlédnutí. Pořád mi píšou lidé, ptají se, kde vystupuju, kdo mě zastupuje.

A právě tehdy přišla agentura?
Ano, po soutěži mi Vojta Dyk poradil, že mám přestat řešit kytaru a najít agenturu, která mi pomůže s produkcí. Dnes mě zastupuje pražská agentura PJ production, která spolupracuje s Šárkou Vaňkovou nebo řadu herců. A díky nim si teď plním sen.

Jaký sen?
Uspořádat vlastní koncert v Táboře. Právě tady v Univerzitě jsem ve svých patnácti letech vyhrál jihočeské kolo soutěže Československo má talent, postoupil jsem, tady jsem dostal první velké příležitosti. Díky tomu jsem mohl zpívat s Martou Kubišovou nebo Lenkou Filipovou. Chci si ten kruh uzavřít – buď to vyjde, nebo ne. Jdu do toho s nohama na zemi.

Na co se mohou diváci těšit?
Zahraju osm autorských písní, autorský pop, veselý, o životě, o tom, co člověk prožívá. Proložím to zhruba sedmi až osmi převzatými skladbami, které lidé znají – Kryl, Nedvědi, Olympic, Karel Gott. Ale nejsou to klasické covery, aranže jsou úplně jiné. Chci, aby to bavilo i mladší generaci, která tyhle písně často vůbec nezná. Nebo co si kdo přeje, na jedné prestižní akci jsem na žádost zazpíval i Helenu Vondráčkovou.

Budete mít hosty?
Hlavním hostem bude Šárka Vaňková, která v Superstar vybojovala druhé místo a dnes je známá především z muzikálů Kleopatra, Tři mušketýři, Angelka nebo Dracula. A pak patnáctiletý Tomáš Novák ze Slap u Tábora, teď studuje v Praze, který zazpívá jako předskokan. Slyšel jsem ho v kostele na Kotnově a byl skvělý.

Co připravujete do budoucna kromě koncertu?
Spouštíme nové webové stránky a sociální sítě Tom Nalambo, všechno se propojí přes QR kódy. Chci získat publikum, sledující. A věřím, že lidi z Tábora mi pomůžou. Do budoucna chystáme i tematické večery – třeba pohádkový koncert u Jordánu, kde se propojí známé melodie s mojí tvorbou. Postupně chceme nahrávat i věci na Spotify.

Proč vlastně NaLambo?
Vlastním jménem jsem Tomáš Blucha, to blbý jméno pro zpěváka, to si nikdo nezapamatuje, lidé by ho komolili. Pak mi jeden kámoš řekl, že si s takovým jménem nevydělám ani na škodovku. A já mu říkám, počkej, já si vydělám na Lambo. Tak to vzniklo.

Moderovat si budete koncert sám?
Ne úplně. Nechám se uvést, protože sám sobě jako moderátor úplně nevěřím. Mluvím spontánně, páté přes deváté. Ale možná právě to lidi baví.
-pr-