Trasa průvodu byla tradiční – od vlakového nádraží směrem ke kulturnímu centru. Tam účastníci průvodu chvilku pobyli a pak šli potěšit místní seniory do domu s pečovatelskou službou. „Akci jsme jako spolek před časem po několika desítkách let obnovili. Masopust pořádáme pokaždé týden po milevském průvodu,“ prozradila jednatelka Spolku nadšenců Sepekov Lucie Pecková.

Každoročně se spolek snaží něčím překvapit. „Hlavně jsou to masky. Chceme, aby se masky neopakovaly. My jsme konkrétně šli už za Simpsonovi, Sněhurku a sedm trpaslíků, Sametové vrahy a loni jsme byli třeba za Mimoně. Snažíme se vždy vybírat něco aktuálního. Letos je hodně aktuální zase Harry Potter, tak jsme šli za něj. Naše děti jdou za Hermionu a Harry Pottera. Manžel jde za Hagrida a já jsem Dobby,“ nastínila Lucie Pecková.

Bohužel v Sepekově není moc domů, ve kterých by chtěli maškary pohostit. „Nevím, čím to je. Lidé se schovávají. To rodina Krahulových se snaží občerstvení připravit každoročně. Navíc je to občerstvení výborné, lidé se tu zastaví, popovídají, je to fajn. Jinak se letos ještě přidala rodina Zdeňkových, kde jsme měli koblížky. Moc děkujeme,“ dodala Lucie Pecková.

Rodina Krahulovývch připravila letos občerstvení čtvrtým rokem. Na maškary čekaly buchty, tlačenka a párky. „Mám z toho radost, že se tu lidé zastaví, občerství se a popovídají si. Je škoda, že občerstvení nechystá více lidí. Naše babička každoročně upeče i něco sladkého. Z dovolené v Dominikánské republice jsme si přivezli kafe a dnes mi plno lidí řeklo, co to tu mám za kafé, že jim hodně chutnalo,“ prozradila Gabriela Krahulová. Letos jí pomáhala i neteř Nela Zuzáková. Bedýnku koblih maškary nechaly i v domě s pečovatelskou službou. 

Harmonikáři Martin Jakeš a Marek Procházka přijeli z Chyšek. Do průvodu vyrazil i Václav Mach s přítelkyní Janou Hlaváčkovou a dětmi Lukášem a Rozálií. „Dnes jdeme poprvé. Nikde jinde jsme na průvodu nebyli. Přítel to inicioval. Řekl, že půjdeme a vymyslel masky,“ zmínila Jana Hlaváčková. „Dlouhou jsme váhali. Pak mě napadlo, že bychom mohli jít za mochomůrky. Vyráběli jsme to doma. Skončil jsem včera večer v jedenáct, ale stálo to za to,“ dal se slyšet Václav Mach.