Zahájení festivalu se ujali moderátor Honza Flaška, místostarosta Pavel Ounický, ředitel Centra kultury a vzdělávání Blatná Eduard Oberfalcer, zástupce klubu Kamfo Jaroslav Kortus a organizátorka celého festivalu Kamila Berndorffová, kteří přivítali všechny účastníky. Poté už následovala prohlídka jednotlivých výstav.

Sekce hlavních vystavujících nabídla výstavy Lenky Bláhové, Mileny Dopitové, Jolany Havelkové, Jakuba Jurdiče, Marka Matuštíka, Miroslava Němečka o ženách, Aleny Vykulilové a Františka Dostála, Akademie současné fotografie – Matela Studio, Skupinyneskupiny a Svazu českých fotografů. Za zmínku jistě stojí Pavel Mára, který představil komparaci dvou sérií snímků – Mechanické corpusy a Negativní hlavy ˈ10.

Otevřená scéna byla věnována 24 fotografům, a to Jiřímu Bainovi, Janě Bauerové, Jindřichu Benešovi, blatenské rodačce Kamile Berndorffové, Marcu Ceccaronimu, Janu Dytrychovi, Evě Faltusové, Janě Hunterové, Martinu Jílkovi, Simoně Kala, Barboře Knobové, Michaele Kolekové, Pavlu Křečkovi, Janu Kurzovi, Lukáši Machovi, Milanu Maxovi, Evě Novotné, Tomu Raymontovi fotografujícímu místa mezi jeho domovem a prací v Londýně, Dagmar Skořepové, Alžbětě Schnürerové, Vladimíru Skalickému, Davidu Váňovi, Zdeňku Vajnerovi a Zuzaně Veselé.

Výstavy doplnily ještě přednášky Jiřího Hankeho Autoportrét ve fotografii, Mileny Dopitové Daleko nebo blízko, Tomáše Pospěcha Šumperák a krátký animovaný film Vlaďky Macurové Kde rostou motýli? a Aliony Baranové Home.

V rámci doprovodného programu si návštěvníci mohli poslechnout koncert francouzské zpěvačky a hudebního doprovodu celého festivalu Aude Martin nebo zhlédnout fotografie na plátně v rámci potulného fotofestivalu Ozvěny Fotojatek a dokument Koudelka fotografuje Svatou zemi o tvůrčím procesu mistra fotografie Josefa Koudelky.

Miroslav Němeček – Tichý čas madon

Miroslav Němeček je fotograf a lektor fotografie. Studoval na Institutu tvůrčí fotografie a je zakladatel a provozovatel soukromé Školy kreativní fotografie v Praze. Fotografování se věnuje od počátku 90. let a zaměřuje se na ateliérové portréty a akty. Soubor fotografií Tichý čas madon je jakýmsi zamyšlením nad naší dočasností a nad člověkem jako bytostí, která fatálně podléhá času a má neobyčejnou schopnost tuto skutečnost nějakým způsobem přehlížet a vytěsňovat ze své mysli. „Pracuji se dvěma skupinami žen. Jednak s oblečenými ženami, jejichž fotografie jsou stažené z internetu a pochází z pláten malířů 19. století, a jednak s obnaženými ženami. Fotografie té první skupiny jsou následně transformovány do podob studiových a ateliérových fotografických portrétů a obnažené ženy na aktech nebo polovičních aktech jsou fotografovány mnou,“ říká Miroslav Němeček. Autor využívá JPG kompresi, která všechny fotografie destruuje a pro autora představuje jakousi analogii času, symptom působícího času. „Práce na tomto souboru trvala řadu let. Prvotní soubor Čas madon byl prezentován v roce 2012 v českobudějovickém Kině Kotva. Tichý čas madon je tedy pokračování, jiná podoba původního souboru,“ dodává Miroslav Němeček.

Pavel Mára – 2 dny/2 cykly

Pavel Mára je absolvent FAMU, kde nejdříve studoval kameru a poté fotografii. Nyní působí jako učitel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Pro jeho tvorbu je typické to, že pracuje pouze na sériích vztahujících se k abstrakcím, ale i portrétům a aktům. „Protože výstava trvá dva dny, zvolil jsem 2 cykly. Do kontrastu jsem vybral výrazně barevné Mechanické corpusy z roku 1997 a Negativní hlavy ˈ10 z roku 2011,“ vysvětluje Pavel Mára. Obsah snímků je velice podobný, je to pokus o abstrakci těla člověka čistou fotografií. Lidé jsou na všech snímcích vyobrazeni bez vlasů, vlasy člověka identifikují, a to autor nechtěl. Červený soubor Mechanické corpusy vznikal analogově na inverzní materiál a byl původně zvětšovaný na cibachrom a ten černobílý Negativní hlavy vznikal digitálně. „Kombinuju doteď rád oba způsoby zobrazování. Tytéž modely na fotografiích nepoužívám. Na červených snímcích je jeden model a na druhém je jich víc, fotografoval jsem dokonce i svoji rodinu. Celý soubor vznikal rok,“ uvedl Pavel Mára.

Tom Raymont – Bethnal Green

Tom Raymont vystudoval architekturu na University of Westminster v Londýně. Do fotofestivalu se přihlásil se souborem nazvaným Bethnal Green, což je východní čtvrť v Londýně. Právě v této čtvrti žije a rozhodl se fotografovat místa mezi jeho domovem a prací. Tato místa formují jeho identitu, je to, jakoby vystavoval něco ze sebe. Všechny snímky jsou fotografované na miniaturní analogový fotoaparát Tessina 35, pomocí něhož má možnost vidět místa zblízka. Tento fotoaparát má však i své nedostatky, a to fotofilm, který si musí sám několikrát převinout, protože se takhle malý nedá nikde sehnat, a propustnost světla ze shora. Kromě míst se zaměřuje také na rostliny, a jak prozradil, fotografie si nevyvolává sám.

Ani letos se pořadatelé nemuseli stydět za návštěvnost. Že se festival lidem líbí, potvrzuje i Drahoslava Hájková z Českých Budějovic: „Chyběla jsem pouze na loňském ročníku. Mám to tu ráda, jsou tu výborní lidé, jak Blatenští, tak i ti odjinud, zajímaví fotografové a výborný program. Ráda zkoumám umění druhých.“