Expozice vznikla díky úsilí odborníků Státního okresního archivu, kterým se podařilo odhalit a zařadit do souvislostí řadu historických záběrů, navíc zpracovaných v udivující kvalitě. Ačkoli muzeum výstavu nazvalo Zbořený Jindřichův Hradec aneb demolice domů v našem městě v období socialismu, snímky zachycují i proměny o dost dřívější.

Bouralo se i před válkou

Naplno to vypuklo v roce 1961, kdy vznikl plán rozvoje Jindřichova Hradce s výhledem do roku 1980. V rámci asanací předpokládal zrušení více než dvou set bytových jednotek. A to za účelem „vybudování komunikací, provozních jednotek, nemocnice a veřejného zařízení,“ jak plán uváděl. Ne všechno lze ale svádět na modernizační elán socialistických úředníků a funkcionářů. Mezi důvody se v plánu objevila i formulace „vzhledem ke stáří města, neudržovanému stavu starých objektů (přes 300 let starých), nedoplňováním stavu bytového fondu za dobu okupace a výhledovému rozvoji…“

Autoři výstavy zdůrazňují: „Bylo by omylem se domnívat, že tyto zásahy jsou spjaty jen s obdobím po druhé světové válce. Mnohé stavby vzaly za své již během předchozího období. Příkladem může být takzvaný Devítský mlýn zbouraný roku 1936 při regulaci Nežárky a mnohé další.“ Jiné zobrazené objekty vystavěné na známých místech si však i čerství senioři mohou živě pamatovat.

Sutiny a souvislosti

Autoři výstavy upozorňují, že jejím cílem nebylo zachytit kontrast lokalit před zbouráním a po dokončení nové výstavby. „Výstava je věnovaná stavebním demolicím – především pak jejich okamžiku provedení na fotografii.“ Faktem je, že explozí a sutin si divák užije, co oko ráčí, ale na desítkách panelů je k dispozici právě i zmiňované porovnání: tehdy a nyní. V případě kulturního domu Střelnice dokonce průběžně až do roku 1808 prostřednictvím snímků, dobových kreseb i grafik.

Promyšlené a pečlivě zpracované panely zaznamenávají historické okamžiky Jarošovské, Štítného nebo Václavské ulice, Nežáreckého a Jiráskova předměstí, nábřeží, Novoměstského respektive Masarykova náměstí, Husových sadů a dalších důvěrně známých míst. Nechybí mapy s vyznačením dokumentovaných lokalit, takže výstava vybízí i k malé vycházce.

A ještě něco navíc. Nejde jen o připomínku posledních dnů takových historických objektů, jako jsou vila pěvkyně Anny Slavíkové-Jordánové na břehu Vajgaru nebo vyhlášeného hostince U červeného vola. Expozice zároveň dokazuje, jak výtvarně hodnotná a přesvědčivá může stále ještě být stará dobrá černobílá fotografie. Návštěvníci si to mohou na výstavě Zbořený Jindřichův Hradec ověřit až do 30. prosince.