Jméno Peršlák si dnes návštěvníci příhraničí spojí především s jedním konkrétním místem. Se známým lesním hotelem vybudovaným u zaniklé vsi Nové Mlýny na místě bývalé roty finanční stráže a později kasáren pohraničníků. Historicky se však název vztahuje k dnešnímu nedalekému Novému Vojířovu, který po staletí nesl jména Bernschlag, Pernschlag, Böhmisch Bernschlag, Český Bernšlák nebo prostě česky Peršlák. Ale jen do přejmenování v roce 1955, kdy úřady rozhodly o odstranění původních německých názvů. Když loni skupina usedlíků i rodáků založila okrašlovací spolek a rozhodla se kromě jiných aktivit vydat velkorysý průřez starší historií obce, bylo proto nanejvýš logické ho nazvat Kronika obce Peršlák.

Dva různorodí autoři

Kultivovaně zpracovaná publikace zachycuje dějiny Peršláku ze svou úhlů a také z pera dvou autorů. „Z poloviny jde o překlad kroniky, kterou vydal v roce 2002 Adolf Geist, což byl zdejší rodák,“ říká spoluautor, Klement Valouch. „Geistovi byli odsunutí v roce 1945. Ale protože měli příbuzné hned za hranicí v Hauschlagu, na rozdíl od jiných Němců v krajii zůstali.“

Adolf Geist se přes veškerou moudrou vyváženost netají špetkou trpkosti. V předmluvě označuje odsun německého obyvatelstva za nezasloužený osud. Záměr, s nímž dílo sepsal, formuluje: „Více než 50 let po osudném vyhnání jsem začal organizovat a zapisovat své záznamy o našem rodném místě, abych je uchoval pro další generace.“ Klement Valouch podotýká, že Geist kroniku zamýšlel především jako vzpomínku na bývalé občany.

Valouch, povoláním architekt, opatřil publikaci pečlivým poznámkovým aparátem, v němž mimo jiné upozorňuje, že právní otázky v souvislosti s „vyhnáním“ nebo „odsunem“ nechává bez komentáře. „Naší snahou bylo zachovat v českém překladu autenticitu, faktickou úplnost a přesnost textu Adolfa Geista,“ uvádí Valouch.

Po prostudování kroniky lze poctivě říci, že tyto citlivé otázky netvoří zásadní část Geistova díla. Jeho práce zahrnuje období od středověku až do připojení území k Německu v roce 1938. Zmiňuje nespokojenost Němců žijících na území předválečného Československa, ale průběhu druhé světové války se vyhýbá a vrací se až k odsunu a později k vytyčení zakázaného pásma na česko-rakouské hranici.

Příběhy, které zauzlila válka

„Věděl jsem, že ta kronika pod názvem Chronik der Gemeinde Böhmisch Bernschlag existuje, měl jsem ji už léta překopírovanou. Pár výtisků se dostalo do České republiky díky panu Jarošovi, který bydlí tady naproti,“ ukazuje Klement Valouch během rozhovoru, který vedeme na zápraží jeho chalupy přímo na návsi. „Rodina Jarošů je jednou z těch, které zažily odsun a zvláštní shodou okolností se dostala zpátky. Když je vyhnali partyzáni, druhý den se přišlo na to, že tady zůstal v chalupách dobytek a že se o něj nemá kdo postarat. Takže dosazený starosta šel přes hranice a nalákal několik rodin, aby se vrátily. Jarošovi byli jedni z nich.“

Kromě mnoha detailních údajů příznačných pro žánr kroniky jsou podobné příběhy znamenitým kořením knihy. Německou část přeložil další ze zdejších usedlíků právník Pavel Jelínek. Celkové redakce i grafické úpravy se ujal právě Valouch a knihu se mu podařilo doplnit řadou unikátních fotografií.

„Překvapilo mě, že vztahy mezi Čechy a Němci tady byly poměrně přijatelné. Žilo tu devadesát procent Němců a deset procent Čechů. Když to porovnám s tím, co se uvádí v kronice v Nové Bystřici, tam bylo nacionální napětí mnohem větší. V Peršláku samozřejmě bylo pár nacistů, ale skutečně jen pár,“ podotýká Klement Valouch. Připomíná, že ale i po odsunu v roce 1945 řada rodin zůstala, protože byli ze smíšených manželství, nebo děti chodily do české školy, nebo byli sociální demokraté, kteří v Peršláku často vyhrávali volby.

Situaci v letech předválečných a poválečných dokumentuje ovšem příběh, který uvádí Valouch ve své druhé polovině knihy. Připomíná, že v roce 1938 muselo z Peršláku odejít naopak české obyvatelstvo, i když ne veškeré. „Češi, kteří na Peršláku po roce 1938 zůstali, rukovali do Wehrmachtu,“ píše Valouch. Zmiňuje například osud Františka Grausama, který se dostal do spojeneckého zajetí ve Francii. „Po skončení války měl nejprve problém vysvětlit, že vlastně není Němec a do poražené německé armády se dostal nedobrovolně, a když se konečně dostal zpět do vlasti, opakovalo se totéž s českými úřady.“

Doba budovatelská

V části psané Adolfem Geistem naleznou čtenáři řadu pozoruhodných podrobností jako seznamy polností například až do roku 1647 nebo domů v roce 1850, ale i slovníček krajového německého nářečí. „Schüleil“ znamená malý kousek, „slin“ je málo posolený, „Bo“ značí potok a „Duriwusch“ směšného člověka. Poučné jsou pasáže o řemeslných postupech, a půvabné je i Geistovo zachycení místních pověstí, strašidel a průběhu lidových zvyků. Přestože drtivou většinu obyvatel tvořili Němci, náplň a smysl obyčejů se nesmírně podobají českému pojetí.

„Geist publikuje také půdorys obce, který sice není geodeticky přesný, ale jsou tam všechny domy,“ poznamenává Klement Valouch. „Já jsem pak do své části dodal rekonstrukci půdorysu, jak vypadal před válkou. V lese tady ještě můžete najít spoustu zbořenišť. Když se vytyčilo zakázané pásmo podél hranice, tak je všechny v roce 1955 vystěhovali. Většinu z nich do vnitrozemí. Třináct rodin muselo pryč pod různými záminkami: že byli ve wehrmachtu a podobně.“

Z doplněných kapitol Klementa Valoucha je patrný profesní zájem urbanisty, zahrnuje řadu komentovaných map nebo stať o vývoji cestní sítě. „Doplnil jsem ale také informace z nejstarší historie. Třeba z Fuldských letopisů zkazku, jak tady byl v roce 871 přepadený doprovod české princezny, která cestovala na Velkou Moravu. Nebo působení Jana Žižky, období Třicetileté války a kapitolu o soužití Čechů a Němců,“ vypočítává autor.

Napínavé jsou malé příběhy z poválečné historie. Mnohé pocházejí z Pamětní knihy Českého Bernšlágu uložené v jindřichohradeckém archivu a zabývají se historií do roku 1959. Příběhy z osidlování příhraničí, z budovatelských let a kolektivizace jsou výživné a někdy neveselé.

Nebo absurdní, například jak se schůze konaly až několikrát týdně a chodilo se z nich dlouho po půlnoci. Nechybí popis krádeže za bílého dne, když jednoho dne přijeli do vsi okresní funkcionáři a bez cavyků převzali celé hospodářství zemědělského družstva do správy státního statku. Anebo jak při vytyčení pohraniční zóny zůstala na zakázaném území celá zakrechtovaná sklizeň brambor. Valouch vše uvádí věcně, kronikářsky a bez emocí.

Bohatá sestava sponzorů

Řadu podrobných informací mohou zájemci najít už několik let na webových stránkách Peršlák – Nový Vojířov, ale kronika je významně doplňuje a přináší v ucelených souvislostech. Nemohla by vyjít bez aktivity Okrašlovacího spolku Peršlák, který vznikl v roce 2025 a vyvíjí společenskou, kulturní i sportovní aktivitu. „Založili jsme okrašlovací spolek pod dojmem některých drsných staveb, které tady vznikají,“ říká Klement Valouch. „Ale součástí činnosti je i kulturně osvětová linka. Domluvili jsme se s panem doktorem Jelínkem a od jara minulého roku začala vznikat kronika. Požádali jsme o dotaci Česko-německý fond budoucnosti, přispělo město Nová Bystřice,  majitel současného hotelu Peršlák Marcus Hauser, golfový resort v rakouském Haugschlagu a mnoho lidí z okolí. Díky bohatému sponzorství nakonec nebyl problém knihu vydat.“

Nepřekvapí, že mezi sponzory je Valouchova architektonická kancelář a zároveň se tam objevují příjmení, která figurují v historických textech. O víkendu knihu pokřtili starosta Nové Bystřice Jiří Zimola a zmíněný majitel hotelového areálu Peršlák Marcus Hauser.