Jak zachránit losy v jižních Čechách
JIŽNÍ ČECHY - Pytláctví, legální odstřel v Dolním Rakousku, úbytek vhodných biotopů a střety na silnicích a železnicích stojí za snižováním stavu losů v České republice. Od 80. let minulého století jejich populace klesá. „V minulých letech u nás tři menší populace losů zanikly, v dalších dvou je počet zvířat nižší než v osmdesátých letech,“ říká zooložka Pavlína Wiedenová z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Například na Jindřichohradecku se populace losů za posledních třicet let zmenšila o polovinu až o dvě třetiny.
Vědci z Jihočeské univerzity formulovali v roce 2010 Záchranný program losa evropského v České republice. Spolupracují s ochranářskou organizací Česká krajina. „Ve spolupráci se zahraničními ochranářskými organizacemi budeme například usilovat o omezení lovu v Dolním Rakousku,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel České krajiny.
Na území České republiky vymizeli losi mezi 12. a 15. stoletím, některé prameny uvádějí rok 1570 jako letopočet ulovení posledního losa. Důvodem vyhynutí byl především lov. Od druhé poloviny 20. století se k nám losi začínají postupně šířit z Polska. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce na to byl neoprávněně uloven na Teplicku. Losi pak přicházeli na české území ve třech migračních fázích, první v letech 1957 až 1966, druhé na konci 60. a začátku 70. let a třetí v polovině let 80. let. V roce 1973 se na Jindřichohradecku narodilo první mládě. Do roku 1987 se v jindřichohradecké oblasti narodilo 23 losích mláďat. Losi se postupně rozšířili až na třetinu území České republiky. V roce 1980 byla celková populace odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku. Další silná populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže až po hranice s Rakouskem. První mládě se narodilo roku 1977. Zbývající tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku.
Růst populace se však zastavil a losi naopak začali ubývat, hlavní příčinou bylo pytláctví, také odstranění bariér pro migraci zvířat a snadné získávání výjimek k lovu losů v hraniční oblasti Dolního Rakouska. Osud populace na Lipně mohou zpečetit některé developerské plány. Příčinou 40 procent úmrtí losů jsou střety na silnicích nebo železnicích. Záchranné programy mají velký smysl.
Například v Polsku žilo po druhé světové válce 18 jedinců v oblasti Augustovského pralesa, ale již v polovině 50. let dosáhla oblast rozšíření losa Varšavy a v polovině 80. let žilo ve východním a severním Polsku několik tisíc losů. V současnosti žije v Polsku zhruba 2800 losů. „Na příkladu Polska je vidět, že při důsledné ochraně je možné tento ohrožený druh zachránit i z velmi malé počáteční populace,“ říká zoolog Lukáš Plánka, další z autorů záchranného programu.
Diskuse k článku