Když se řekne jméno Fügner, všem se ve Strakonicích vybaví vodní pólo. Připadalo vůbec v úvahu, abyste se dala na jiný sport?

V úvahu to nepřipadalo, ale nikdy to nebylo tak, že by mě taťka do vodního póla tlačil. Nikdy mě ani nenapadlo začínat s něčím jiným. Vodní pólo miluji už od mala.

Takže jste si jiný sport nikdy nevyzkoušela?

Ostatní sporty mě nikdy nelákaly. Jakmile se dostanu z vody, jsem na sporty docela dřevo.

Co máte na vodním pólu nejradši?

Bez většího přemýšlení, nejraději mám tu skvělou partu. Všichni se známe od malinka, a to má prostě své kouzlo.

V kolika letech jste se začala vodnímu pólu věnovat?

S pólem jsem začala jako malá. Jako miminko jsem už chodila na baby plavání a asi ve čtyřech letech jsem nastoupila na tréninky k malým pólistům. I když v tomto věku se tomu ještě říkat vodní pólo nedalo.

Radil vám taťka v začátcích hodně? A jak berete, že vás teď dokonce i trénuje?

Určitě. Taťka mě k vodnímu pólu přivedl a celé roky mě v něm podporuje. Podělil se se mnou o nespočet zkušeností, které doteď ve vodě využívám. Co se týče trénování, upřímně jsem zpočátku měla strach, aby to s naším vztahem nezamávalo. Nakonec je to ale fajn, s tátou je sranda.

Probíráte doma vodní pólo často, nebo se o něm snažíte bavit jen na bazénu?

Jasně, že probíráme, ale řekla bych, že zdravým způsobem. Když máme po zápase, tak ho rozebíráme, ale určitě nejsme ten typ rodiny, která by nemluvila o ničem jiném než o sportu.

Co zatím považujete za svůj největší úspěch?

Asi účast na mistrovství světa v Austrálii, kde jsme skončily desáté. Bylo mi sice teprve čtrnáct let, ale zážitek to byl nezapomenutelný.

Letos jste získaly šestnáctý titul mistryň České republiky v řadě. Jak moc vás těší, že můžete být součástí této spanilé jízdy?

Jsem hrdá na to, že mohu být součástí tak skvělého týmu. S ženami jsem získala už deset titulů, ale je jasné, že jsem ve třinácti letech spíše zahřívala lavičku, než abych zářila.

Bylo letošní finále oproti těm předchozím o hodně jiné, když se sezona neuskutečnila klasickým systémem?

Jsme z letošního úspěchu samozřejmě nadšené, ale radost z vítězství určitě nebyla tak intenzivní. Když člověk maká celý rok a pak dostane do ruky pohár, je to jiný pocit, než po vyhraných dvou zápasech.

Braly jste tedy letošní titul jako ten jednodušší, když k němu stačily dvě výhry?

Svým způsobem určitě ano. Rozhodně to ale neberu jako benefit. Moc mě mrzí, že nás covid takhle omezil, ale snad už se teď vše vrátí do starých kolejí.

Jak jste vůbec prožívaly na vodním pólu koronavirovou dobu? Mohly jste se nějak připravovat a je znát hodně herní výpadek?

Neměly jsme žádnou možnost přípravy. Bazény se prostě zavřely a my s tím nic nezmohly. Od května už jsme ale měly možnost tréninku, takže jsem chodila do vody, jak to jen šlo.

Čeho byste ještě jednou ráda dosáhla? Máte ve vodním pólu veliké ambice?

Už žádné veliké cíle nemám. Ráda bych ale u póla zůstala alespoň tak dlouho jako můj táta a sama k tomuhle skvělému sportu jednou vedla i své děti.