VERONIKA KOVÁŘOVÁ, předsedkyně Pirátského zastupitelského klubu Jihočeského kraje

Během studia VŠ jsem absolvovala jeden semestr v Ruské federaci v Krasnojarsku na Sibiři. Bylo to v roce 2007, kdy se prezidentu Putinovi blížil konec druhého období úřadování. Několik měsíců jsem nevěřícně sledovala velice silnou propagandu, která se propisovala do života každého jedince. Již před patnácti lety byly hmatatelně cítit začátky aktuální situace. Všudypřítomný obličej Vladimíra Putina, glorifikace armády a nábory dětí od mateřských školek, zdůrazňování, že Rusové jsou největším národem a státem světa. I lidé, vymezující se proti Putinovi, tuto rétoriku podvědomě přejímali. Bylo to již dva roky poté, co veřejně zmínil, že rozpad Sovětského svazu byl geopolitickou tragédií.
Díky této osobní zkušenosti jsem dlouhodobě sledovala, kudy se vydává ruská politika s velkou obezřetností. Změny Ústavy a zákony vedoucí k autoritářskému režimu, likvidace opozičních politiků, novinářů, během pandemie i doktorů, to vše jednoznačně ukazuje, jak se poměry v Rusku každoročně zhoršují.
Anexe Krymu potvrdila, že „výroba“ vojenské síly od mateřinek, je připravována i pro získání území, které jsou mimo hranice Ruské federace. Bála jsem se ale prvotně především o Pobaltské státy. Že budou následovat anektovaný Krym a podobnou formou referenda se imigrovaní Rusové, proruští obyvatelé a silná propaganda postará o „mírový“ příklon k Ruské federaci.

Vzhledem k mému osobnímu zájmu o dění v Rusku jsem před čtyřmi lety zaznamenala práci Alexandry Alvarové. Novinářky, která zpracovává důsledky ruské propagandy a dezinformace na západní svět. Její práce a přednášky mně pomohly pochopit, která část ruské armády je nejvíce aktivní a jaké jsou její zbraně. Výsledky úspěchů dezinformačních webů potkáváme každý den. V době covidové to s sebou neslo první oběti na životech v přímé souvislosti. U ruské dezinformační scény je potřeba jasně popsat zbraně a proti nim bojovat. Už včera bylo pozdě, už v roce 2014 bylo pozdě. A nyní kvůli naší nepřipravenosti na informační válku umírají lidé na Ukrajině. Nejen vojáci, kteří zvolili cestu obrany státu, ale i civilisté a děti. Navíc způsobem velice nelidským.

Otázku svobody slova vnímám jednoznačně. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Vědomá lež, manipulace a mystifikace do veřejného prostoru civilizované společnosti nepatří.

V našem trestním zákoníku najdeme analogie například zde:
Hlava II, Díl 2,
§ 181 Poškození cizích práv
(1) Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že
a) uvede někoho v omyl, nebo
b) využije něčího omylu,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
§ 184 Pomluva
(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

U dezinformačních webů nebývají oběťmi konkrétní osoby, s výjimkou politických představitelů, ale obecně důvěra v informace. Základním principem jejich existence je „uvádět někoho v omyl“ a zpochybňovat základní kameny demokracie a tím „způsobit újmu na právech“ celé společnosti. Lež je vždycky krok před pravdou.

Politické zneužití je druhou stranou této mince. V dnešní situaci na Ukrajině není pochyb o tom, kdo je agresor. „Vypnutí“ proruských zdrojů vnímám jako jednoznačný akt pro bezpečnost naší země.

Že vzniká nový zákon, který pomůže bránit naši bezpečnost i v době míru, kde je potřeba rozhodovat o vině prostřednictvím soudů, považuji za vhodné. Pokud nový zákon pomůže Policii ČR lépe chránit občany ve veřejném digitálním prostoru, bude to krok správným směrem. Nezávislá soudní moc jako jeden z pilířů demokracie nám zajistí, že tento zákon nebude politicky zneužíván a nebude bránit svobodě slova.

LUKÁŠ KOLÁŘÍK, náměstek 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra, předseda jihočeských Pirátů

Svobodný internet musí být prostředí pro všechny, kteří budou dodržovat stanovená pravidla. Ta spočívají v tom, že nebudou porušována práva slabších, kteří se nemůžou bránit, protože nemají finanční nebo technické prostředky, informace či politickou moc. Pravidla o vyváženosti a objektivitě médií, na jejich základě fungují veřejnoprávní zdroje, bohužel nefungují na internetu, který se v uplynulých letech stal nástrojem propagandy a dezinformací nedemokratických států.

Jako Piráti jsme sami poznali sílu lží a pomluv. Mnohým z nás, včetně rodin, chodily urážky a výhrůžky na základě rozšíření lživých zpráv a vymyšlených citací, které mnohdy aktivně šířili i představitelé extremistických stran a během volební kampaně dokonce i expremiér Andrej Babiš. Stejnou metodu využívají k destabilizaci Evropy státy, které mají zájem ovlivňovat naše politické směřování.

Při tvorbě pravidel a zákonů ale musíme být velmi obezřetní před zneužitím. Opatření, která se dnes mohou zdát jako rozumná, mohou v budoucnu zneužít nedemokratické strany, které umlčují jakékoliv kritiky, byť sami volají po svobodě slova, ale jen pro sebe. Zablokování obsahu má být zcela krajním řešením. V případě, že je obsah nelegální může soud může vydat předběžné opatření a do vynesení rozsudku web zablokovat.

Naším cílem je však veškerých následkům předejít a zaměřit se na prevenci a osvětu. Přicházíme proto s nelegislativními systémovými kroky, které zahrnují edukaci v oblasti základních pravidel při práci s internetovými zdroji, jako například Digital Security Act v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, který stanovuje základní přehled typů protiprávního obsahu.

MARTIN KÁKONA, zastupitel Jihočeského kraje

Dobrý den, děkuji za tuto otázku, protože je v dnešní době velmi důležitá. Předně je třeba říct, co se vlastně stalo. Říkáte, že došlo k „vypnutí dezinformačních serverů“. Ve skutečnosti ale k jejich vypnutí nedošlo. Pouze byl smazán záznam v DNS tabulkách. Servery tedy běží stále, pouze na ně neodkazuje doménové jméno, které si jejich provozovatelé koupili. Správce domény má právo toto udělat, závisí to na smluvních podmínkách. K odstavení serverů sice mohlo dojít, ale nedošlo. Většina poskytovatelů hostingu má ve smluvních podmínkách, že mohou server odstavit v případě problematického obsahu.

Co se týká samotné svobody projevu, tak ta je zakotvena v Listině základních práv a svobod, ale zároveň se ve stejné listině píše, že svobodu projevu lze omezit z důvodů nezbytných pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Takže ono to není o svobodě internetu, ale o svobodě jako takové. Prostě má svoboda končí tam, kde začínají práva druhého.

Nemyslím si, že potřebujeme nějaký nový zákon. Co nám ale chybí, je důsledné prosazování stávajících zákonů. Nejde o to, vypínat servery, ale vypátrat a odsoudit viníka, který například podněcuje k nenávisti nebo podporuje hnutí, které směřuje k potlačení práv druhých.

Internet do značné míry funguje anonymně, ale obchodní vztahy, které jsou na jeho fungování navázané, anonymní nejsou. Policie má možnost vypátrat, kdo zaplatil za doménu nebo hosting a může už dnes vyzvat provozovatele k vypnutí serveru. Vypnutí může také nařídit soud. Druhá věc je, že se to často neděje, protože to často vyžaduje zapojení Interpolu a policie zvažuje v takovém případě závažnost trestného činu. Problém tedy vidím spíš v tom, že máme nastaven práh, kdy má dojít k vypátrání viníka, moc vysoko.

MILOŠ BUČINSKÝ, zastupitel Soběslavi 

Problematika, jak se k proruským médiím šířícím pomluvy stavět, je dosti složitá. Můj osobní názor je ale spíš takový, že by stát neměl weby vypínat. Vypnete jeden a objeví se další tři. Asi dva dny po vypnutí serverů Sputnik a dalších se na mne obrátila postarší občanka našeho města, že v její věkové skupině jedna paní posílá odkazy na fórum, které informuje o proruských aktivitách a „pravdách“ na Ukrajině. Tohle je bohužel informační válka a zbraň zákazu není řešením. Informace druhé strany nezmizí, jen se přesunou jinam. Na jiné weby, na jiné facebookové skupiny a když stát zakáže všechno, přesunou se tito lidé na platformy sídlící mimo západní svět a budou tak zcela mimo jakoukoliv kontrolu a regulaci.

Stát by měl spíše vyvíjet tlak na to, aby ostatní média a vědomí občané popírali tyto nepravdy a lžím tak uvěřilo co nejméně lidí. Ale ano, je to jen pohádkový svět ideálů a my už léta žijeme v třetí světové (informační) válce.

MARTIN MAREDA, zastupitel Jihočeské kraje a místostarosta Tábora

Připravovaný zákon jsem nestudoval, tak se k němu vyjádřit nemůžu. Vypnutí dezinformačních webů bez uvozovek vidím jako neúspěšnou první pomoc v hybridní válce, která probíhá. Neúspěšnou proto, že jeden web skončí a další dva vzniknou. Ten boj se musí vést zákonnými prostředky, cenzura není řešení . Za šíření lživých informací, které vedou k podněcováni nenávisti, musí padat tvrdé tresty. O těch ale musí rozhodovat soud, ne správce domény.

DAN LEŠTINA, zastupitel Jihočeského kraje

Neznám podrobné zdůvodnění již proběhlé akce, ani znění připravovaného zákona, tak se k nim nemohu přímo vyjadřovat. Mohu mluvit jen obecně. Náš přístup musí být odvislý od toho, nakolik vnímáme válku na Ukrajině jako naše vlastní ohrožení. A já se bojím a zároveň doufám, že minimálně Vladimir Putin nás jako blízkého spojence Ukrajiny vnímá. Mimořádné prostředky, třeba právě v informační válce na sítích, jsou tedy bohužel na místě.
Ty by ale měly být skutečně jen mimořádné.

Měl jsem možnost krátce poznat situaci v několika zemích, které rutinně dokonce zamezují přístupu k určitým službám pro všechny uživatele v dané zemi – Íránu, Turecku a Číně. Jsou to varovné případy ukazující, kam se nesmíme dostat (byť také ukazují omezenou účinnost podobných opatření, zpravidla se dají snadno obejít).
Důležité je, má-li k dojít k podobným zásahům, aby o něm rozhodovaly nezávislé soudy na základě zákonů, které rozumně a jasně nastaví, v jakých případech k něčemu takovému má docházet.

Boj proti dezinformacím se ze středně a dlouhodobého pohledu musí vést především úplně jinými prostředky – budováním důvěry, transparentnosti, informační gramotnosti a vzdělání. Bohužel se nyní nacházíme v krizové situaci po dlouhých desetiletích zanedbávání těchto témat.

Svůj názor na tuto věc můžete vyjádřit i v anketě na této stránce.