Zatímco starší kolejiště vede vláčky krajinou, která je dílem fantazie, v sousedním prostoru pamatovali autoři na typická místa trati, věrné makety nádraží v Jindřichově Hradci, Nové Bystřici či Nové Včelnici, stejně jako půvabných staniček Albeř, Kunžak-Lomy a dalších. Také tvarování krajiny lesů a pastvin připomene konkrétní výhledy z okna vláčku. Scenérie jsou docela realistické.

„Začali jsme vyrábět kolejiště v době, kdy to vypadalo, že úzkokolejku už nikdy nikdo nerozjede. V průběhu dvou let, kdy modelové kolejiště vznikalo, se ale našel i nový majitel dráhy, Albert Fikáček a společnost Gepard Express,“ říká vedoucí oddělení kultury městského úřadu Martin Jedlička. Mezitím ještě upravuje usazení kolejničky v zatáčce před charakteristickým panoramatem Jindřichova Hradce na pozadí.

Nenápadně otevřeno

Bez oslav otevřelo město novou atrakci v průběhu prvního červnového pátku, dva měsíce poté, co se podařilo obnovit pravidelný provoz na skutečné úzkokolejné trati mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí a Obrataní. Modelové kolejiště nalezlo domov v expozicích, kde již dříve působilo malé muzeum úzkokolejky. Ještě v průběhu pátku dolaďoval Martin Jedlička náležitosti provozu digitálního kolejiště v počítačovém programu, ačkoli připustil, že osobně se železniční modelařině nevěnuje.

„Dotváříme ještě počítačový program, podle kterého vláčky jezdí, obsluha ho vlastně jen zapne,“ vysvětluje Jedlička. „Kolejiště vytvářel Libor Schmidt z firmy Marathon model z Bystřice u Benešova. Mašiny jsme si nechali vyrobit tak, aby byly v designu Jindřichohradeckých místních drah. Samozřejmě jsme se na všem podíleli i my jako zaměstnanci úřadu. V posledních dnech jsme tady trávili čas do noci, aby to trochu chodilo.“ Stihli to právě na zahájení tradičních Dnů města.

Některé detaily jsou naprosto autentické. Například raritní místo, kde se před Jindřichovým Hradcem úzkokolejná trať připojuje k běžné železnici a vedou tam tři koleje. Jinde si technologie vynutila úpravu. „Úzkokolejka jezdí v reálu jen tam a zpátky, to na modelu kolejiště není možné, takže potřebujeme smyčku, po které se mašinky otočí,“ vysvětluje Martin Jedlička.

Výstavní projekt ve Staré radnici připravuje spolupráci se společností Gepard Express. „My jsme tady v expozici úzkokolejky byli zvyklí nabízet jízdní řády a všechny informace o reálném provozu. Nový majitel úzkokolejky by zase mohl cestujícím doporučovat nás,“ plánuje Martin Jedlička.

Jak rozhýbat fantazii

Lákadlem však zůstává i dřívější modelové kolejiště v sousední výstavní síni. Pozoruhodné je už tím, že vláčky ve fiktivní krajině neoddělují od návštěvníků obvyklá plexiskla, ale jen zábradlí. Kolejiště nabízí vše, po čem fantazie touží – mosty, tunely, skály, hrady, vodní plochy i dětský stanový tábor, kempy, tábořiště a množství turistů kolem trati. Ale také depa, nádraží a vše, co k realitě železničního provozu patří. Prostřednictvím označených tlačítek mohou děti rozhýbat postavičky i některé dopravní prostředky, spustit fontánu i otevřít dveře kadibudky a zjistit, kdo tam právě vysedává. A nejenom děti.

Jak vypráví průvodkyně, stane se, že s vnukem přijde děda a oči se mu zalesknou, když vzpomíná, že podobné vláčky má ještě kdovíkde doma ve skříni. Horší jsou prý dospělí, kteří prolétnou podél kolejiště a hned volají ratolesti, že už je potřeba jít. Doporučená doba prohlídky však obnáší několik desítek minut a nuda nehrozí. Děti se mohou také pustit do železničních omalovánek.

V nové rozšířené expozici zůstaly památky na historické osudy úzkokolejky a i maketa ovládacího pultu, za který lze usednout a na chvíli se převtělit do role strojvedoucího dieselelektrické lokomotivy. Třeba když návštěvníky města na hradeckém náměstí náhle přepadne déšť…