Soubory vzájemně vidí svá vystoupení ve festivalovém pořadu, který pozorně sledoval i Lubomír Tyllner. V semináři s vedoucími souborů pak poskytl rady a doporučení pro další práci. Zájemci nacvičovali nové prvky v taneční dílně, k vidění byly i ukázky tradičních řemesel jako je drátování nebo výroba skleněných figurek nad sklářským kahanem. Kromě souborů Dubínek ze Sezimova Ústí, Blaťáček ze Ševětína a Bárováček z Českých Budějovic vystoupily v programu také Sylva Smutná a Petra Zelenková z Muzea Vysočiny v Třebíči, které přijely ukázat úvaz svátečního krojového šátku. A protože moderátorka Pavla Škochová měla pro děti připravenou po každé části programu i soutěž, jedna soutěžní otázka se týkala právě šátku, kterému se na Moravě říká turečák – podle barvy. Převažuje na něm takzvaná turecká červeň. Další soutěžní otázky pro změnu prověřily pozornost dětí při poslechu písniček jednotlivých vystoupení.

Andrea Lacinová, vedoucí sezimovoústeckého souboru Dubínek, představila blatský kroj. „Blatský region byl bohatý, a tak je bohatý i tamní kroj,“ prozradila. A soutěžní otázka tentokrát zněla, jaké barvy má fěrtoch – bohatě zdobená zástěra blatského kroje.

Soubory vystupovaly i se svými muzikanty, ve velké sestavě přijel Bárováček, který vede Lenka Skleničková. Naopak ševětínský Blaťáček reprezentovaly vedoucí Markéta Švejdová a Lenka Sýkorová, hudba a jen dvě dětské zpěvačky. Zato ale předvedly krásné, čisté hlasy. Barbora Sýkorová je koneckonců úspěšnou reprezentantkou kraje v národní soutěži Zpěváček. Pro nemoc se omluvil přihlášený soubor Javoráček z Lomnice nad Lužnicí.

„Tentokrát má setkání souborů trochu smůlu a účast je nižší, i proto, že termín připadl na prodloužený víkend. Někteří rodiče upřednostňují rodinný program bez ohledu na to, že pak děti souboru chybí,“ litoval Lubomír Tyllner. Ocenil, že organizátoři setkání a vedoucí souborů pěstují regionální kulturu. „Pracují se sbírkami jihočeských sběratelů lidových písní Čeňka Holase a Karla Weise. Čeněk Holas jako jeden z mála zachytil nejen písničky z regionu, ale i taneční pohyb,“ zmínil známý muzikolog, který žije v Táboře. Lituje, že město Tábor žádný folklorní soubor nemá, ačkoliv tu dlouhá léta žil a učil na střední škole sběratel lidových písní Josef Vycpálek. „Tradici tam drží alespoň sezimovoústecký Dubínek,“ podotkl Lubomír Tyllner. Všiml si, že folklorní soubory existují spíš v menších městech, výjimkou jsou České Budějovice, kde Bárováček vedou Skleničkovi už po několik generací.

A který folklor považuje Lubomír Tyllner za nejkrásnější? „To se vůbec nedá říct. Pro každého je vždycky krásný folklor z kraje, odkud pochází, nebo kde žije,“ je přesvědčený lektor, který za jihočeskými soubory do Zvíkovského Podhradí jezdí tradičně.