Je to rovněž deset let, co se František Sáček seznámil s Jiřím Klostermannem. V republice aktuálně žije dvacet lidí s tímto příjmením, ovšem Jiří Klostermann se může pyšnit tím, že je se spisovatelem Klostermannem v příbuzenském vztahu.

Našel si vás František Sáček sám?
Kdepak, i když vím, že se František opravdu vzorně věnuje památce Karla Klostermanna, tentokrát jsem vyhledal já jeho. Bylo to v době, kdy moje firma opravovala tady ve vašem regionu jeden objekt u Vodňan poničený povodní.

Jak je to s tou vaší Klostermannovskou linií?
Klostermannův bratr Josef byl můj pradědeček. Musím ale přiznat, že jsem po této historii začal pátrat, až když jsem se seznámil s vaším badatelem Františkem Sáčkem. Ten mě vyloženě nakazil. Probíral jsem různé doklady a dokumenty, rozvíjel úvahy, ty jsem sděloval Františkovi a nakonec jsem mu celou věc stejně přenechal, protože to bylo dost složité. Už jen ta spousta dat narození různých příbuzných. Je to diagram, který musíte rozluštit, aby do sebe jednotlivé dílky navazovaly.

Měl jste někdy problém se svým příjmením? Podivují se lidé, když se jim představíte?
Snad jen to, že mě i na úřadech píší s jedním „n“. Ale když jsme jezdívali s rodinou na dovolenou na Šumavu, kam mě to mimochodem neustále táhne a je mou srdeční záležitostí, občas se stalo, že se lidé při vyslovení mého příjmení začali usmívat. Vybavuji si, to jsem ještě chodil do školy, že jsme jednou a přijeli do Černé v Pošumaví a nebylo se kde ubytovat. Táta tehdy toto příjmení použil, nebo vlastně zneužil. Já jsem Klostermann, řekl a najednou jsme ubytování měli. Dnes je to už jiné. Příjmení Klostermann dostane do střehu pouze sečtělého člověka, mladí absolutně netuší nic o tomto spisovateli Šumavy.

Máte syny?
Asi se vás zajímá, jestli naše klostermannská větev nezanikne po meči, že? Mám dva syny. Ti mají celkem pět dětí. Takže nevyhyneme.

Říká se, že geny se dědí ob generaci. Máte tedy v rodině nějakého spisovatele?
Můj táta byl číšník. Když se tomuto řemeslu za první republiky učil, jezdil po velkých hotelích. Vyučil se, jak se tehdy říkalo, jídlonosičem. Musel mít i zkoušky z řečí a složil je z angličtiny, francouzštiny, němčiny. Je známo, že Karel Klostermann byl na jazyky nadaný (pozn. red. – uměl francouzsky, italsky, rusky, španělsky, srbochorvatsky, anglicky, rumunsky a polsky). Takže je možná fakt, že se určité geny ob generaci dědí. Mě to bohužel minulo, umím říct jen Guten Tag.

Musím se zeptat – jak vám chutná strakonické pivo Klostermann?
No je výborné. Už ho piju od toho roku 2008. František mi poslal video, když se toto pivo křtilo. Jedna z prvních restaurací, kde se pil Klostermann, byla v Praze na Žižkově. Tam jsme si nechali Klostermanna posílat a v dárkovém balení jsme ho před Vánocemi rozdávali našim firemním zákazníkům a spolupracovníkům.