Nestor kea žije ve volné přírodě pouze na jediném místě na světě – na Jižním ostrově Nového Zélandu. Původně zde byl rozšířen velice hojně, bohužel se postupem času stal velkým nepřítelem novozélandských farmářů. Podle mnohých svědectví, která se definitivně potvrdila až v devadesátých letech minulého století nestorové napadali ovce, čímž se dostali do konfliktu s tamními chovateli.

Novozélandská vláda dokonce v 60. letech minulého století vypsala odměnu za každého zabitého jedince. Následky byly katastrofální. V důsledku toho bylo zabito na 150 tisíc papoušků. Došlo to tak daleko, že lidé tento druh málem zcela vyhubili. Od roku 1986 je proto chráněný a v roce 2017 byl zařazen i na Červený seznam IUCN jako ohrožený druh.

Aktuálně jich podle odhadů přežívá jen pár tisíc. A jeden z nich jménem Tapu žije i v táborské zoo. Návštěvníci už tuto sobotu zjistí, zda je opravdu tak chytrý, jak se o něm povídá. Stačí přijít včas a být chvíli před druhou hodinou odpoledne u nového ptačího domu.

Nestor kea je pravděpodobně nejinteligentnějším ptákem světa, který navíc umí používat jednoduché nástroje. Některé historky o inteligenci těchto papoušků zní až neuvěřitelně, přesto jsou věrohodně prokázaná. Například v kempu Aspiring Hut se kea naučil otočit vodovodním kohoutkem.

Na setkání v Mueller Hut bude jistě dlouho vzpomínat i horolezec, kterého tento papoušek zamknul na záchodě. Svědci popisují i jeho přetahování s kočkou o mršinu králíka. Pomoc trampa pak jiný kea využil k ochraně před strakami, které ho napadly. Kea se schoval za trampova záda a čekal, dokud člověk útočící ptáky neodežene. Prokázané jsou také případy, kdy odmontoval ventilky od pneumatik. Navíc dokáže pomocí upraveného klacíku spustit nastražené pasti na predátory, aby se dostal k návnadě.

Papoušek umí používat nástroje i počkat na pomoc

Právě studie z roku 2018 prokázala, že papoušci kea si umí osvojit používání nástrojů. Pomocí klacíků spustili celkem 227 pastí nastražených v horách Murchison, čímž se dostali k návnadě uvnitř. Nejen že si vybírali klacíky potřebné velikosti, ale ještě je ohlodávali tak, aby ho mohli prostrčit skrz mřížku pasti a dosáhnout tak na její spouštěč. Vědci z Aucklandské univerzity jen o rok dříve popsali, že kea dokáže počkat až 65 vteřin na partnera, který mu pomůže vyřešit úkol. Schopnost počkat více než minutu byla dosud zaznamenána pouze u člověka. Vědci navíc také prokázali, že v řešení kolaborativních úkolů je kea podobně efektivní jako šimpanzi či sloni.

Velice zajímavé je i zjištění z roku 2020, kdy vědci zkoumali šest jedinců z Willowbank Wildlife Reserve v novozélandském Christchurchi. Keové se dokázali naučit, jaké žetony z nabízených musí vybrat, aby získali pamlsek. Stejně zvládli spočítat vyšší šance na pamlsek při výběru správné misky. Tento způsob statistického uvažování byl do té doby prokázán pouze u šimpanzů.

Není divu, že jeho inteligenci a sociální i kognitivní procesy zkoumá Vídeňská univerzita, která ve spolupráci s Vídeňskou univerzitou veterinárního lékařství provozují v rakouském Bad Vöslau unikátní Kea Lab.

Nestor kea je endemit Nového Zélandu, obývá pouze hornaté oblasti západní části Jižního ostrova. Měří okolo 46 centimetrů a váží 800 až 1000 gramů. Jde tak o největšího létavého suchozemského ptáka Nového Zélandu. Jeho peří je olivově zelené, pod křídly a na ocase přechází od žluté a červené až po modravou barvu, což nejvíce vynikne při letu. Velice vzácně byli pozorováni i žlutí albinotičtí jedinci. Pohlavní dimorfismus není výrazný, samci i samice jsou barevně stejní.

Troufne si i na ovci

Živí se většinou rostlinnou stravou, kterou doplňuje hmyzem, mršinami, larvami a savci. Občas požírá i menší ptáky. U lidských sídlišť, převážně v kempech, vybírá odpadky a vyjídá z nich zbytky jídla. V zimě, kdy je nedostatek zdrojů potravy, vyklovává podkožní tuk uhynulých ovcí a troufne si i na živé ovce.

Kea umí velice dobře létat, přesto si hnízda hledá na zemi v norách pod kořeny či ve skalních dutinách. Samice snáší dvě až čtyři vejce, na kterých sedí pouze ona. Samec pro ni shání potravu. Krmí ji i první měsíc po vylíhnutí mláďat, poté potravu pro mláďata shání oba rodiče. Další dva roky se pomalu osamostatňují. Mladí jedinci si dokáží jídlo obstarat i poměrně neobvykle, vyprosí si ho od dominantních dospělých samců.

Kea žije v dlouholetých svazcích se stejným partnerem, spekulace o jejich polygamii vědci nepotvrdili. Dožívá se podle odhadů zhruba 30 let. V zajetí se může dožít až 40 let, zaznamenán byl i padesátiletý jedinec.

Jde o společenského papouška, který žije nejčastěji v pěti až patnáctičlenných hejnech. V nich existuje jasně daná hierarchie, která nemusí být jen čistě lineární. Vědci prokázali, že dominantní samec dokáže přinutit subdominantního jedince k spolupráci na úkolu, který je prospěšný jen pro dominantního samce. Nejčastěji se v rámci skupiny soupeří o jídlo. Submisivní jedinci svou podřízenost prokazují přikrčením a ústupem bokem či dokonce odletem.

Filip Sušanka