„Co to znamená, to jako nechají byty dětem, získají nový v dépéesce, ale služby kromě obědů nečerpají? A my to dotujeme?,“ rozčiloval se Dědič. Na podobnou notu vystoupila i Maxová, která požadovala, aby se tento negativní kurz zásadně změnil.

Do DPS ale nastupují senioři, kteří se o sebe dovedou ve většině případů postarat. Nicméně mívají řadu i závažnějších zdravotních problémů. Bydlením v domě s pečovatelskou službou často řeší samotu a obavu, že by se ve svém bytě v případě potřeby nikoho nedovolali. V DPS je nepřetržitě nebo po většinu dne personál k dipozici. Děti a příbuzní jim nakoupí, vyperou, pomůžou s úklidem. Nadstandardní služby jako pomoc při osobní hygieně, doprovod na vycházkách a další z široké nabídky sociálních služeb města prostě nepotřebují, tak proč by si je platili? Ostatně ani bydlení v DPS není úplně levnou záležitostí.

Není tedy jasné, jak to chtějí Dědič s Maxovou zařídit, aby si senioři nakupovali služby, které město naplánuje. To se snad budou muset v žádosti o bydlení v DPS zavázat, že využijí i manikúru, holiče a poukázky na bowling? Cílem by přece měla být spokojenost seniorů. Nikoliv tlak na vylepšení hospodářského výsledku těchto zařízení a zajištění zaměstnanosti v sociálních službách.