Co myslíte, zapůsobily na hodnotící komisi krásné nové prostory?

Řekl bych, že částečně. Hodnocení probíhalo ve dvou kolech. Nejprve komise pomocí benchmarkingu posuzovala nabízené služby, to se hodnotilo z dat roku 2018, tedy ještě z doby působení ve staré budově. Z tohoto hodnocení postoupily v každé kategorii dvě knihovny a ty pak komise navštívila. Tato návštěva už se odehrála v našich nových prostorách a to v hodnocení určitě sehrálo svou roli.

Kolik má knihovna čtenářů a roste jejich počet v nové budově?

K 31. prosinci loňského roku jsme ještě ve staré knihovně měli 5350 registrovaných čtenářů. Současně evidujeme také návštěvy, které zahrnují i akce v knihovně anebo kontakt se čtenáři přes internet, a tam jsme dosáhli počtu 145 000 návštěv. Faktem ale je, že oproti 90. letům se méně čte, méně chodí do knihovny i se méně kupují knihy. Nám se ale do nové knihovny do začátku října zaregistrovalo v meziročním srovnání o 500 víc čtenářů. I návštěvnost bude určitě letos vyšší.

Láká nová knihovna?

Je třeba říct, že my vykazujeme obecně uživatele. Když člověk přijde, nemusít mít čtenářskou průkazku a může si tu zdarma číst. Od 18. července jsou za hlavním vchodem umístěné brány, které evidují každého procházejícího člověka, tedy nejen registrované čtenáře, ale i návštěvníky akcí.

Branami ale procházejí i návštěvníci kavárny nebo fyzioterapie, které tu mají pronajaté prostory. Nevzniknou pak nad výslednými čísly debaty tak jako před časem ve Sladovně, kde nešlo dost dobře rozlišit návštěvníky Sladovny a infocentra?

My budeme návštěvníky nájemců nebytových prostor odečítat. Do konce roku chceme vytvořit nějaký princip, podle kterého budeme postupovat.

Původním plánem bylo, že součástí knihovny bude také infocentrum, proč k tomu nedošlo?

Současní radní dospěli k závěru, že infocentrum bude vhodnější na Velkém náměstí. U nás tedy infocentrum nebude a my hledáme pro tyto prostory dalšího nájemce.

Zmínil jste, že se všeobecně méně čte. Čím to je, když už jsou dostupné světové bestsellery, na které se kdysi stály o knižních čtvrtcích fronty?

Myslím, že to je mnohem širší nabídkou možností pro trávení volného času, také nástupem internetu a sociálních médií. Ne, že by si lidé význam čtení neuvědomovali, ve výzkumu z roku 2013 si význam čtení uvědomovalo 97 procent respondentů, ale kniha už prostě není jednou z mála možností. My bychom se na místě dnešních teenagerů chovali úplně stejně. Ale to neznamená, že by končily knihy a čtení. Důvodem mého optimismu je poměrně silná investice do mediálního obrazu prospěšnosti čtení, propagují se Noci literatury nebo Noci s Andersenem, a jsou oblíbené.

Kolik provoz knihovny město stojí?

Naše provozní dotace na rok 2019 činila 11,65 milionu korun. Na příští rok žádáme přes 13 milionů, hlavně kvůli růstu mzdových tarifů a vyšším nákladům na energie, které v nových prostorách budou. Naše příjmy byly dosud hlavně z poplatků v knihovně, drobných služeb jako je balení knih, besed, přednášek, teď budeme mít i příjmy z pronájmů komerčních prostor v objektu. Z kavárny přes 300 tisíc ročně a z fyzioterapie necelých 200 tisíc. Mimoto nabízíme i krátkodobé pronájmy, například multifunkčního sálu včetně foyer pro konference a podobně. Sál má i možnost divadelního uspořádání nebo promítání a zájem o něj stále roste. Měli jsme tu čtyřdenní Dramaturgický inkubátor, v listopadu budou dvě konference – Architektura knihoven a Pro památky. Foyer obvykle slouží jako příslušenství k sálu, například pro občerstvení. Využívaná určitě bude i venkovní scéna s vysouvacím jevištěm.

Kolik máte zaměstnanců?

Fyzicky dvacet lidí, k nárůstu po přestěhování do nových prostor nedošlo.

Jaké je podle vás poslání knihovny v současné době?

Myslím, že české i evropské knihovny se vydávají třemi směry. Prvním trendem je oblast knihovnicko informačních činností. Tam patří půjčování knih a propagace čtenářství, ale také půjčování věcí. My tu třeba máme elektrické piano, na které mohou chodit hrát třeba děti, které piano doma nemají. Půjčují se také deskové hry včetně didaktických, protože jsou dnes dost drahé. Ze zkušenosti určitě každý ví, že i ta nejlepší hra se doma za čas okouká, takže se dnes hodně využívá jejich půjčování. Máme her v nabídce přes sto. Chystáme i možnost přehrávání gramodesek, kterých máme ve fondu spoustu a ty se domů nepůjčují.

Druhým trendem je fungování knihoven jako komunitních center. Knihovny nabízejí prostor pro sdílení zážitků, dovedností, komunikaci. K tomu máme vlastní dobrovolnický program, loni u nás pracovalo 21 dobrovolníků. Realizují jednotlivé akce, promítají filmy z projektu Jeden svět, chodí číst do sociálních zařízení, dobrovolnice také vyrábějí drobné předměty pro nemocnici, diakonii a podobně.

A třetí trend?

Tím je oblast celoživotního a zájmového vzdělávání. Knihovny se dnes stávají vzdělávacími centry. Nám se podařilo s pomocí evropských dotací vybudovat čtyři učebny – jazykovou, digitální, polytechnickou, zaměřenou na fyziku a biologii, a řemeslnou dílnu s výcvikovou kuchyňkou. Pořádáme třeba i kurzy šití.

Nemáte pocit, že se písecká kulturní zařízení částečně zaměřují na totéž a přetahují si návštěvníky? Třeba různé tvořivé dílny, ty snad pořádá úplně každý…

Nemyslím si, že bychom si nějak zásadně konkurovali. Město má tři kulturní zařízení – Centrum kultury, knihovnu a Sladovnu. Aktivity koordinuje odbor kultury, mluvíme spolu na poradách. Máme zpracovaný materiál, který vytyčuje, kam kdo směřuje a kde je gró činnosti jednotlivých organizací. Pro knihovnu jsou to čtenářské aktivity a vzdělávání, pro Sladovnu didaktické výstavy a pro Centrum kultury divadlo, kino a mainstreamové aktivity. Akcí je tu hodně a překryvy určitě nejsou pravidlem. Na celé řadě akcí, jako je Pískoviště nebo městská slavnost, i spolupracujeme. Já tu problém konkurence necítím.

Do pořádání přednášek se zapojuje i Prácheňské muzeum a je otázka, jestli těch akcí není přece jen příliš? Koncem října jsme chtěli psát z vaší akce o dětech na internetu, ale přišel jeden člověk a přednáška se nekonala…

To byla jediná přednáška, na kterou lidi nepřišli. Jinak jich chodí dostatek. Institucionální vymezení se jednoznačně nepřekrývá. Ano, jsou jednotlivé akce, které se překrývat mohou. Byť je spolupráce příkladná, tak není možné zkoordinovat vše do poslední akce.

Co znamená přesídlení do nových prostor pro vaše zaměstnance?

Trochu uklidnění, protože nikdo z nás přesně nevěděl, jak to bude fungovat, jak přijmou novou knihovnu čtenáři. Teď už víme, že ji přijali velmi dobře.

Proč jste měli obavy?

Byla to přece jen vysoká investice a měli jsme určité obavy, aby to veřejnost neviděla jako zbytečně vynaložené prostředky. A také jak budou přijaty nové věci. Ukázalo se, že ty obavy byly liché, čtenářů přibývá a lidé tu tráví mnohem víc času, někdy i dvě, tři hodiny denně. Navíc je tu bezbariérový přístup s odpovídajícím zázemím pro vozíčkáře, mohou se dostat kamkoliv. Takže nové prostředí k nám přivedlo i lidi s handicapem. Máme tu třeba i počítač s programem pro nevidomé.

Vraťme se ještě závěrem ke knížkám a čtení. Kolik nových knih ročně nakoupíte?

Součástí naší provozní dotace od města je i částka na nákup knih. Když jsem v roce 2009 do knihovny nastoupil, byla 760 tisíc korun. Dnes představuje 900 tisíc a za to pořídíme ročně kolem pěti tisíc nových knih. Při nákupu se snažíme reagovat na poptávku čtenářů.

A co čtenáři nejvíc žádají?

Tak určitě se čte víc beletrie než naučná literatura a pokud se ptáte na nejžádanější tituly, tak loni první dvě místa žebříčku obsadily knihy Patrika Hartla – Okamžiky štěstí a Malý pražský erotikon. Hodně žádané jsou u nás také regionální tituly, velký zájem je o knihy o Písku. Největší zájem byl loni o knihu Zlaty Měchurové Příběhy starých píseckých domů. Půjčuje se i školní povinná četba a můžeme nabídnout také cizojazyčnou literaturu v angličtině, němčině, španělštině, ruštině nebo francouzštině, je tu i něco v esperantu. Realizujeme v případě potřeby donáškovou službu.

Existuje ještě nějaká služba nebo nabídka, kterou byste si v knihovně přál?

Určitě ještě přijdou věci, které budeme chtít do naší činnost integrovat, ale teď se soustřeďujeme na rozběh v nových prostorách.