Festival Vokule si připsal už čtrnáctý ročník. Všechny účinkující soubory dostávají na památku zrcátko s číslem ročníku. Letos tedy se čtrnáctkou. Odvezli si ho Divadélko Kůzle, které přijelo s příběhem Na zahrádce je tak sladce. Také Divadlo Malé Čarodějnice, to zahrálo loutkový muzikál Dášenka, čili život štěněte. Ne-chtěnci z Plané nad Lužnicí pobavili Papouščí nemocí – prvorepublikovým příběhem tchána a zetě náhle bez manželek. Kabaret Jak se nezbláznit (z partnerských vztahů) z pera Kateřiny Pokorné, který tu před deseti lety hrál domácí soubor Voživot, přivezli Jílovští ochotníci. Nechyběla ani improvizace v podání pražské skupiny Řeknivěž s formátem No exit! Soubor Bezchibi je na festivalu stálice, i tentokrát dorazil s komedií, měla název Hvězdy. A nechyběla ani muzika.

Jsou tam, nebo ne?

Hra Blaník z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka dvoudenní festival zakončila. Začíná seminářem, kde vzdělanci spolu s Cimrmanem soudí, že historické události se mají plánovat, aby měly zapamatovatelná data. Jinak vznikají škody v hlavách a žákovských knížkách školáků. O co snáz by se podle Cimrmana pamatovalo, kdyby politici ukojili své choutky mít na Hradě disidenta tím, že by Václava Havla zvolili 1. 1. 1990.

Disputace se vedla i o defenestraci. Proč proběhla oknem a ne dveřmi. Zkrátka proto, že známé pořekadlo zní – vyhodíš-li ho dveřmi, vrátí se oknem. Naopak to nejde, když jsou budovy vícepatrové. Seminář končil kvízem s otázkou: Kterému vojevůdci mohli říct: Zavři oko a spi! Nápověda byla – Žižka, Nelson a Kutuzov. Správná odpověď zněla – Janu Žižkovi. A proč? Protože Nelson a Kutuzov neuměli česky.

V cimrmanovském duchu je samozřejmě i hra Blaník, která hledá odpověď na otázku, zda v bájné hoře – kousek od Mladé Vožice – dříme či nedříme české vojsko, aby v rozhodný okamžik vyšlo národu na pomoc. Replika, že česká armáda dříme jinde, vyvolala salvu smíchu.

Na jevišti se pak odvíjel příběh českého švejkovství, kdy blanická administrativa činila všechno pro to, aby vojska poražená na Moravském poli, na Bílé hoře a u Lipan spala v Blaníku dál. „Jsou tam?,“ chce vědět snaživý učitel Chvojka. Je ujištěn, že tam jsou a čekají. České vojsko v pohotovosti sleduje, co se děje v Čechách a čeká, až bude národu nejhůře. A protože nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř, čeká a bude čekat…

Následoval vřelý potlesk, opakovaná děkovačka a pak už se diváci vydali ke stánku s občerstvením, kde plápolal i oheň. Na letošním festivalu Vokule všechno klaplo podle programu, vedle divadel i koncert Luboše Pospíšila a kapely 5 P. „Velké díky patří městu, místním firmám, podnikatelům i kamarádům, kteří nám každoročně pomáhají. Diváci nám svou přítomností dávají najevo, že máme pokračovat dál,“ naznačila Pavla Marie Šedivá, že i patnáctý ročník Vokule je v plánu.

Týdeník Táborsko přinese ve středu víc.