Lenka pochází z Prahy a do jižních Čech se přistěhovala. „Když jsme spolu začali chodit, měli jsme půjčený foťák, abychom si mohli dokumentovat výlety,“ zavzpomínali Jedličkovi. Pak si koupili malý Olympus, který už měl zoom pro přiblížení a uměl zaostřit na detail. „Začali jsme s focením blbnout. Někdy v době olympiády v Naganu jsme pořídili první Nikon na kinofilm. Fotky jsme tenkrát nechávali vyvolávat v Praze. Já věřím, že se analogová fotografie vrátí, mám pocit, že ta digitální už narazila na svůj strop,“ říká Honza.

Od analogu k digitálu a zpět

Sám po nástupu digitální fotografie skoro ztratil do focení chuť. „Prohlížet si fotky na mobilu, to mi přijde nicotné. Chce to určitě monitor,“ říká. „Fotili a natáčeli jsme i svatby, ale to už neděláme. Když jsem zpětně zjistil, kolik těch párů se rozvedlo a fotky se nestaly památkou, ale jsou na obtíž, tak mi přijde zbytečné se tím zabývat,“ přiznává Jan. Lenka dál fotila děti, vnoučata. Emoce, výrazy, taky květiny.

„Teprve když naše děti začaly na 1. základní škole chodit do fotokroužku skupiny Cvaky cvak, asi kolem roku 2010, jsme pořídili digitální fotoaparát. Dcera Tereza fotila na zrcadlovku, syn Honza na fotomobil. Taky rád zoomuje a podědil i to, že nemá rád, když mu otec radí. Má štěstí, že mobilu nerozumím,“ směje se Jan. Pak se rozhodl i digitální snímky začít zhmotňovat. „Koupili jsme si plotter pro tisk až do formátu A2,“ říká.

Jedličkovi současně hledali, jak se o fotografování co nejvíc dozvědět a naučit se nové věci. „S FotoInstitutem Praha jsme byli na dvou šumavských workshopech s Andrejem Macenauerem. Ten fotografování moc dobře učí. V životě by nás jinak nenapadlo vstát v půl druhé ráno, vydat se do hor a čekat tam na východ slunce. Nebo před půlnocí na Hochsteinu pozorovat pohyb hvězd, rotaci Země a mléčnou dráhu,“ říká Honza. Tyto záběry jsou k vidění na současné výstavě. A právě z nich je zřejmé, jak manželé přistupují k focení rozdílně. Počínaje tím, že Honza fotí spíš černobíle a Lenka spíš barevně. „Pro mě je černobílá top,“ říká mužská polovina manželské dvojice.

Mezi svými

„Před čtyřmi lety jsem se zašel podívat na vernisáž píseckého klubu Terifoto. Potkal jsem tam svého mistra z učiliště Jaroslava Pecha. Seznámil mě se svými kolegy z Terifota a hned mě zval – přijď za námi. Přišel jsem, přijali mě mezi sebe. Do půl roku tam byla i Lenka a je nám tam strašně fajn. Terifoto má čtyři stálé galerie – v písecké nemocnici, na chodbě Katastrálního úřadu, v zámku Lázní Vráž a také na schodišti Městského úřadu v Milevsku v Sažinově ulici. Vždycky na dva měsíce se tam představuje někdo ze členů Terifota. Vystavovali jsme v písecké knihovně, v Portyči, klub každoročně vystavuje v milevské Galerii M. Spolupracujeme s bývalým starostou Včelné, který pořádá fotovýstavy v Křemži. „Mají tam překrásný výstavní prostor. Pro nás druhé místo, hned po milevské Galerii M,“ oceňují Jedličkovi.

„Tady v Galerii M vede fotokurz profesor Jiří Hájek z Písku. Scházíme se a výsledek naší práce vystavujeme na panelech před vstupem do galerie. Vystavovat v galerii bude v září i fotografka Vendy Štofflová,“ dodávají. Neustále zmiňují lidi, které sami obdivují: „Vystavovali jsme teď na výstavě k výročí 810 let Hrejkovic a byli jsme tam v úžasné společnosti snímků hrejkovického rodáka Jana Pikouse. A taky díla mladého výtvarníka Vojty Tesky, jehož rodina pochází z Hrejkovic. Je úžasné, co Vojta dokáže, ačkoliv je teprve náctiletý.“

Kromě focení milují Lenka s Janem tanec a také jsou od roku 2009 členy autoklubu Fiat Multipla. „Všechny ty koníčky nám přivedly do života nádherné lidi,“ uzavřeli popovídání.