Po zisku mistrovského titulu jste avizoval konec kariéry. Nakonec jste ale své rozhodnutí přehodnotil. Co se během těch několika týdnů změnilo?

Ano, to je pravda. Přiznám se, že poté, co jsme vyhráli titul i kvalifikaci, jsem si po posledním zápase, kdy se dokonce podařilo vyhrát s nulou, říkal, že už je toho dost a kdy jindy skončit než takto. Pak jsme si o tom ještě povídali doma s manželkou, a když jsem řekl, že je to stoprocentní, že končím a chtěl bych se konečně více věnovat dětem, mladší syn se rozplakal, že nechce, abych končil, a že se na mě chce chodit koukat.

Bylo rozhodování těžké, nebo jste už krátce po sezoně cítil, že vám hokej a kabina budou chybět?

Podle mě každý, kdo hraje hokej nebo asi jakýkoliv jiný sport tak dlouho, opouští tu šatnu a kamarády, se kterými v sezoně stráví ‚více času než s rodinou‘, strašně těžko. Takže mi to hlavou samozřejmě projelo, ale po těch pár letech, co si říkám, že už je čas skončit, by to nebýt syna už bylo definitivní.

Mezi strakonickými fanoušky patříte dlouhodobě k nejoblíbenějším hráčům. Hrály při rozhodování pokračovat roli také reakce fanoušků a spoluhráčů?

Fanoušci ve Strakonicích jsou super. Ke konci sezony, ať už to bylo play-off, nebo kvalifikace, nás neskutečně podporovali, za což jim patří obrovský dík, protože bez nich by to prostě nešlo. Ale jak říkám, nebýt syna, už nezačnu. Reakce kluků ze šatny… Ti už si dle mého konečně oddechli, že v kabině nebudu, protože tam zabírám poměrně dost místa. Ale když jsem jim řekl, že budu pokračovat, tak už je to vlastně ani nepřekvapilo.

O místo v brankovišti se budete dělit s mladými brankáři Metodějem Císařem a Romanem Špilerem mladším. Jak vnímáte vzájemnou konkurenci a můžete mu díky svým zkušenostem zároveň pomáhat v dalším rozvoji?

Já kluky, ať už je to Metoděj, nebo Roman, neberu úplně jako konkurenci. Prostě chytáme spolu a pak už je jenom na trenérovi, koho do brány dá. Co se týče zkušeností, tak tam asi úplně není co.

S jakými osobními ambicemi jdete do nové sezony? Chcete zabojovat o post jedničky, nebo už svou roli v mužstvu vnímáte trochu jinak?

Já už mám priority trochu jiné než dřív, takže osobní ambice, co se týče A-týmu, úplně nemám. Svou roli asi nějak vnímám pořád stejně a, jak jsem už říkal, je na trenérovi, koho postaví. Zda bude chtít do brány jednoho, nebo to bude chtít nějak střídat, ale to už je na něm. Stačí jen dobrá komunikace…

Vedle chytání se věnujete také trénování strakonické mládeže. Jak vás trenérská práce baví a dokážete si představit, že se jí po skončení hráčské kariéry budete věnovat ještě více?

Od loňské sezony se s Lubošem Parkosem a Markem Hrubým věnujeme druhé a třetí třídě. Já tam mám syna, takže ten čas strávený na zimáku mě tolik nemrzí, když vím, že jsem tam s ním. Máme v týmu skvělé děti, které hokej baví, a myslím si, že z velké části tam chodí rády. Z toho já mám obrovskou radost, a když přijdu do šatny a ti prďolové se na mě usmívají, mám hned lepší pocit, že to děláme správně.

A doma vám možná vyrůstá nástupce – váš syn začal také chytat. Udělalo vám radost, že si ze všech postů vybral právě brankoviště, nebo jste ho od brankářské výstroje spíše odrazoval?

Upřímně z toho, že chytá, moc radost nemám (smích). V loňské sezoně hrál v podstatě celou dobu v útoku a už v průběhu sezony mě s tím pořád otravoval, že chce do brány, až mě k tomu přemluvil a je tam taky. Vím, co to obnáší… V poli vám hraje 15 – 20 hráčů, takže šance, že si zahrajete, je pořád velká. V bráně může být jen jeden a někdy můžete být lepší, ale když vás trenér nepodrží, máte smůlu. Chci, aby to syna bavilo a měl z toho, co dělá, radost. Já se jen mohu pokusit předat mu zkušenosti, které mám, aby se mohl zlepšovat, a pak už to bude na něm.

Radit si od vás syn nechá, nebo doma platí, že táta je táta a trenér má zůstat na stadionu?

Snažím se synovi radit, jak jen to jde, a někdy to asi přeháním, ale s tím, když chtěl do brány, musel počítat. Dokonce jsem mu říkal, že kdyby hrál v útoku, tak bych mu do toho tolik nekecal, ale pokud bude v bráně, bude to se mnou mít těžké. Souhlasil, tak jsem to vzdal a do brány ho pustil. Jelikož mám ve Strakonicích na starosti i brankáře, tak se mě nezbaví. Snažím se od toho doma odprostit a nechat ho v klidu, abych ho od toho neodradil, ale jde to blbě.

Po mistrovské sezoně budete titul obhajovat. S čím osobně vstupujete do nového ročníku a co byste si přál, aby vám přinesl?

Všichni víme, že obhájit titul je těžší než ho vyhrát. V loňské sezoně hráli kluci výborně a všechno do sebe zapadlo, jak mělo, takže když na to přijde, bylo by úplně jedno, jestli by stál na střídačce Martin, já, nebo kdokoliv jiný. I když je pravda, že když se při absenci Martina připojil k týmu Pepa Hodánek, vnesl do týmu větší pohodu a bylo to znát. Každopádně kluci dřeli jeden za druhého a vybojovali si to na ledě sami, proto jsme vyhráli, co se dalo. Osobně bych si přál, aby se vyhrávalo a dostali jsme se zase na vrchol, aby náš hokej bavil, přitáhlo to zase více fanoušků na zimák a dětí k hokeji.