Klášterní prelatura v Milevsku nabízí do soboty jedinečnou výstavu Pavla Kotalíka
U příležitosti jeho letošních 80. narozenin jej povzbudily k této výstavě dcery Pavla a Petra a pomocnou ruku našly u milevských premonstrátů. Procházku instalací převážně expresionistických obrazů v barokní prelatuře provází tichá hudba.
Dát dohromady práce za posledních 17 let nebylo jednoduché, řada obrazů je v soukromých rukou a na měsíc tak po nich v domovech těch, kteří je zapůjčili, zůstala prázdná místa. Podělili se tak ale o potěšení s návštěvníky výstavy. Vystaveno je tu na 45 děl.
Pavel Kotalík je dalším z řady výtvarníků, které na celý život ovlivnil malíř a učitel Karel Stehlík. Úroda prací celé řady tvořivých lidí z Milevska a okolí na každoroční výstavě amatérských výtvarníků rezonuje jeho odkazem a navzdory debatám, které se vedly počátkem 90. let, když se krátce po jeho úmrtí instalovala socha na malířova milovaná Hůrka, má tento pomník čím dál větší opodstatnění.
Pavel Kotalík poznal Karla Stehlíka zblízka. Bydleli naproti sobě ve vilách na Hůrkách, kamarádil se s jeho synem Radkem a chodil za ním ke Stehlíkovým domů. „Když jsme zlobili a měli jsme ztichnout, dostali jsme bloky, abychom si kreslili,“ vzpomíná Pavel Kotalík.
Vztah k bloku mu zůstal dodnes. Kreslí si do bloků stovky náčrtů a námětů a z nich pak některé rozpracovává na plátno. Na výstavě je také v jedné z vitrín k vidění portrét malého Pavla Kotalíka, jak ho nakreslil právě Karel Stehlík. „To mi bylo asi osm,“ říká malíř a dodává: „Rozhodně tady v regionu vyrostla řada výtvarníků, které Karel Stehlík oslovil, inspiroval, měli ho na výtvarnou výchovu ve škole.“
Pavel Kotalík vystudoval průmyslovku a pracovní umístěnka ho napřed přivedla do severočeského Děčína. Tam našel partu kamarádů, zaujatých výtvarným uměním. Pronajali si společný ateliér, kde se scházeli, malovali i debatovali o malířství. Mladí výtvarníci cítili, že se chtějí posunout dál od realistického zobrazování toho, co vidí. „Vybral jsem si ztvárnění toho, co cítím a co chci říci,“ zmiňuje o svých expresionistkých obrazech Pavel Kotalík. A připouští, že konkrétní „ismus“ mu ale přichází podle výrazu a motivu. Typické jsou také jeho malby na strukturované, jakoby vrásčité podklady olejovými či temperovými barvami, ať už je to na sololit nebo na nalepené plátno. Struktura pak umožňuje úplně jinou hru světla a barev.
Jak daleko Pavel Kotalík ušel, to znázorňuje jeden malý krajinářský obrázek nenápadně visící na stěně. Pochází z dob jeho malířských začátků v Děčíně. S tamními přáteli se dodnes stýká, zúčastňuje se i společných výstav na severu Čech. „Naposledy se výstava jmenovala Tři veteráni,“ říká.
Od mládí až do nynější výtvarné aktivity měl ale dlouhou pauzu. K malování se víceméně vrátil až v penzi. Mezitím Pavel Kotalík prožil léta jako projektant a technik realizace výrobků milevské firmy ZVVZ v hutích, elektrárnách a teplárených provozech. „Třeba v Trmicích se stala elektrárna takovou dominantou, že ji vnímám jako kovový chrám,“ říká. Pracoval také na uhelné šachtě a 15 měsíců strávil v v Iráku. I tam načerpal inspiraci.
Z vystavené kolekce se čtyři obrazy vymykají. Zobrazují změť motivů v rukopisu, který není pro Pavla Kotalíka typický. Malíř říká, že tím reagoval na zmatek světa po teroristickém útoku na newyorské věže 11. září 2001. „My jsme tehdy zrovna byli ve Vancouveru, měli jsme se vracet, nelétala letadla, nikdo nevěděl, co se bude dít. Napřed jsme si mysleli, že nám ukazují nějakou fikci, že to je nějaká hra. Pak jsme pochopili, že to je skutečnost,“ popisuje. „Od té doby se svět změnil, já jsem na těchto obrazech vyjádřil tehdejší naprostý chaos,“ dodává. Většina ostatních obrazů ale vyjadřuje spíš zadumání, klid. Ve stručných popiskách pod obrazy Pavel Kotalík nabízí myšlenky, jak obraz cítí on, ale popisky jsou malé, nenápadné, nikomu se nevnucují. Každý se může v klidu projít a zahloubat do svých vlastních pocitů.
Výstava je otevřena vždy od pátku do neděle od 9.30 do 17 hodin, naposledy 15. září.

Diskuse k článku