Do Podolí I přijeli lidé ze Stehlovic, Bernartic, Branic, Borovan i Křenovic. I tato místa se v knize objevují. „Kniha vznikla trochu sama. Něco mi neustále říkalo, že tuto práci musím dotáhnout do konce. Pověsti jsem sbíral 35 let,“ prozradil Martin Dohnal. Kraj mezi Milevskem a Bechyní považuje za výjimečný. „Náš kraj je krásný a svým způsobem trochu tajemný. Je tu řada mohylových pohřebišť. Osídlení tohoto kraje je velmi prastaré,“ dodal.
Autor knihy se profesně věnoval archeologii i národopisu. „Když se pohybujete v terénu a ptáte se místních lidí, tak ti ví nejvíce, protože ta místa skvěle znají. Lidé vám pak vypráví staré příběhy. Takhle jsem se někdy před těmi 35 lety začal setkávat s pověstmi. Tenkrát to nebyl úplně střed mého zájmu, ale v té paměti to nějakým způsobem zůstalo. Když se s lidmi bavíte, tak zjistíte, že zejména ti starší lidé jsou s těmi místy skutečně srostlí,“ poznamenal Martin Dohnal.
Autor hovořil také o důvěře, kterou mu lidé v daných místech věnovali. „Naše rodina má dům v Borovanech a já jsem tam jako kluk prožil krásná léta. To ve vás zůstane na celý život. Vždy mě rodina posílala pro chleba, abych se nenudil. Už tenkrát tam stály ty babičky v šátcích. Některým z nich tehdy muselo být i osmdesát. Pamatovaly první světovou válku. Jejich řady bohužel velmi rychle prořídly a začala nastupovat nová generace,“ pokračoval ve vyprávění Martin Dohnal.
„Na vysoké škole jsem si musel k archeologii přidat ještě jeden obor, abych mohl pokračovat na bakalářském studiu. Sice jsem uvažoval o historii, což je studium, které se v dnešní době hodí čím dál tím více. Pokud historii studujete, tak mnohem lépe pochopíte, co se ve světě děje. Kolega mě ale jednou v hospodě přemluvil, abych studoval národopis. Mě to tenkrát přišlo takové jalové. Do dneška jsem mu za to vděčný, protože se mi otevřel vlastně úplně nový svět. Národopis se týká nejenom klasických témat – kroje, písně, ale právě také pověsti. Je to hodně zaměřené na práci s lidmi. Hodně se pohybujete v terénu,“ pokračoval.
„V devadesátých letech minulého století, kdy jsem se začal o staré příběhy zajímat, tak jsem si říkal, že zrovna v Borovanech o pověstech moc nevíme. Začal jsem obíhat místní babičky, které už dnes bohužel nejsou mezi námi. Měl jsem jednu velikou výhodu. Znaly mě od dětství, takže ke mně měly důvěru. Přišel jsem k nim domů a vyptával jsem se, jak to tehdy bylo, co se tady na vsích dělalo a podobně. Pak jsem se snažil na začátku milénia sbírat i další pověsti okolo. Bohužel pamětníci už nebyli a člověk už tam vstupoval jako cizí element. Snažil jsem se pak sbírat materiál i od dalších lidí, kteří by mohli ty příběhy sbírat, ale už bylo opravdu pozdě,“ nastínil Martin Dohnal. Setkání zpříjemnily vystoupením bývalé členky pěveckého sboru, který vedla Milada Jiroušková.

Další zajímavosti o získávání informací a o vzniku knihy Svržení andělé, které je na světě, přinesou Milevské noviny.