O potřebnosti nového zařízení vypovídala osobní vzpomínka jednoho z hostů. Senátor a předseda Českého paralympijského výboru Zbyněk Sýkora, který je na vozíku šestadvacátým rokem, připomněl vlastní cestu po úrazu. Přestože měl podporu blízkých a prošel rehabilitačním ústavem v Kladrubech, přechod zpět do běžného života pro něj znamenal mimořádně těžké období.

„Neměl jsem auto, neměl jsem školu, zaměstnání, rodinu, byt. Prostě neměl jsem nic,“ popsal svou tehdejší nejistotu. Musel hledat odpovědi na otázky, kde bude bydlet, jak bude pokračovat ve studiu a co mu nová situace vůbec umožní.

Kolečko má lidem v podobné situaci nabídnout prostor, kde tyto otázky nebudou řešit sami. Pobyt by měl podle informací ze slavnostního otevření trvat přibližně tři měsíce. Během něj mají klienti získávat větší samostatnost a připravovat si podmínky pro další život.

Ředitelka se zde sama narodila

Adresa Nemocniční 1108 má pro ředitelku Hanu Vojtovou osobní význam. Na místě dnešního Kolečka kdysi stávala porodnice. „Lidé tady přicházeli na svět. Narodila jsem se tady i já,“ připomněla při otevření.

Myšlenka nového využití vznikala před třemi lety, kdy ji náměstkyně jihočeského hejtmana Lucie Kozlová vyzvala, aby se společně zamyslely nad budoucností tehdejší budovy. Vojtovou při návštěvě místa napadlo, že právě sem by se mohli lidé vracet do života. Později si uvědomila, jak přirozeně tento záměr navazuje na někdejší porodnici.

Původní objekt, v němž naposledy sídlila hygienická stanice, ustoupil nové stavbě. Její zahájení se uskutečnilo 13. srpna 2024. O více než dva roky později už hosté přicházeli do hotového domu.

Podle Vojtové však skutečný význam Kolečka přesahuje bezbariérové bydlení. Odstranění technických překážek má vytvořit podmínky pro práci s obavami, pochybnostmi a přijetím nové životní situace. „Největší bariéry nejsou z betonu. Ony jsou totiž jenom v našich hlavách,“ uvedla při poděkování Sýkorovi za jeho zkušenosti a pomoc s přípravou projektu.

Cílem je, aby klienti znovu získali jistotu, že mohou rozhodovat o vlastním životě. „Tady chceme člověku pomoct znovu uvěřit, že to zvládne. Že může bydlet sám,“ vysvětlila ředitelka. V projevu připomněla také studium, práci, sport, partnerský život, založení rodiny i možnost dělat chyby a slavit vlastní úspěchy.

Inspirace ze Švýcarska a síla příkladů

Sýkora se díky sportu dostal do švýcarského centra v Nottwilu. Vedle promyšleného prostředí tam poznal význam setkávání lidí krátce po úrazu s těmi, kteří už měli řadu let zkušeností se životem na vozíku. Sportovci a další samostatní vozíčkáři mu ukazovali možnosti, které si předtím nedokázal představit. „Protože jestli mi něco pomohlo tenkrát, tak to právě bylo to, že jsme se inspirovali jeden od druhého,“ řekl.

Podobné přirozené setkávání by mělo vznikat také v Prachaticích. Podle Sýkory mají v Kolečku najít zázemí pro sportovní soustředění i parasportovci. Pro nové klienty tak mohou být konkrétními příklady toho, že život na vozíku může zahrnovat práci, sport i další osobní cíle.

Švýcarská zkušenost pomohla také při navrhování domu. Sýkora ocenil pozornost věnovanou detailům. U automatických dveří například záleží na směru a rychlosti otevírání, u vybavení na jeho dosažitelnosti. Právě podobné drobnosti podle něj rozhodují o tom, jak snadno člověk zvládne běžné činnosti.

Byty, tělocvična i střešní zahrada

Dvanáct bezbariérových bytových jednotek je rozmístěno ve dvou nadzemních podlažích. Podle zhotovitele stavby, společnosti Edikt, mají přechody mezi místnostmi výšku pouhých pět milimetrů. Koupelny jsou vybavené madly, sprchovými sedátky a prvky přizpůsobenými potřebám lidí na vozíku. Jeden pokoj disponuje stropním zvedacím systémem, který umožňuje přesun z obytné části do koupelny.

Dveře mají motorický pohon a ovládání čtečkou nebo tlačítkem s časovým zpožděním. Elektricky lze ovládat také závěsy a okenice. V suterénu jsou technické prostory a parkovací místa pro obyvatele, návštěvníky i personál. Výrazným prvkem budovy je fasáda ze skleněných profilů.

Součástí domu je tělocvična využitelná pro rehabilitaci i kulturní a společenské akce. Nad ní vznikla pobytová střešní zahrada s výhledem na Libínské sedlo, přístupná dřevěnou lávkou z druhého podlaží.

Prostor kavárny má propojit zařízení s veřejností. Při přípravě projektu byla představena možnost, aby se klienti zapojovali do obsluhy a získávali jistotu při kontaktu s návštěvníky. Pracovníci mají pomáhat také s přípravou domácího bydlení, komunikací se zaměstnavatelem nebo návratem ke studiu. Mezi pomocníky při provozu patří také dva roboti, kteří dostali jména Karla a Karel.

Za hotovým domem jsou dva roky práce

Lucie Kozlová při otevření připomněla chvíli, kdy budoucí zařízení znázorňovala pouze vizualizace. Zhotoviteli tehdy oznámila, že poděkování si nechá až na okamžik, kdy bude dům skutečně stát. Nyní tak mohla svůj slib splnit. „Je to projekt, který je jedinečný, je opravdu unikátní, je celorepublikový,“ zhodnotila náměstkyně.

Ocenila zejména práci Hany Vojtové, která současně s Kolečkem řešila také zateplení Domova seniorů Mistra Křišťana. „Byla trošku více stavařkou než ředitelkou,“ poznamenala. Poděkovala rovněž Sýkorovi za osobní zkušenost a nasměrování ke švýcarské inspiraci.

Vojtová při otevření představila financování projektu. Podle jejích slov jej podpořilo 80 milionů korun z evropských prostředků v rámci Národního plánu obnovy. Jihočeský kraj poskytl nenávratnou finanční pomoc ve výši 66 milionů korun a zajistil předfinancování celé akce.

Ředitelka si vybavila i dárek ze zahájení stavby. Jejím podporovatelům tehdy věnovala panenky Barbie a Kena na vozíku s přáním, aby se právě lidé stojící na začátku projektu vrátili také k otevření. Při slavnosti mohla připomenout, že se její přání splnilo.

Douglaska zůstala, olivovník přibyl

S novým domem je spojený také příběh douglasky, která překážela stavbě a musela být pokácena. Její dřevo však našlo další využití. Jak prozradila ředitelka, vznikly z něj dva stoly, které jsou dnes součástí Kolečka.

Architekti při otevření předali jiný strom – olivovník v květináči jako symbol vytrvalosti a neoblomnosti. Připomněl odhodlání potřebné při vzniku domu i při překonávání překážek, s nimiž se budou potýkat jeho klienti.

Těsně před přestřižením pásky zaznělo, že přítomní společně roztočili Kolečko. Ředitelka zároveň poznamenala, že se zařízení právě rozjíždí a teprve budoucnost ukáže, kam dojede. Dokončením stavby tak začíná další část jejího příběhu – práce s lidmi, kteří na adrese Nemocniční 1108 dostanou prostor připravit se na vlastní nový začátek.