Jak hrozivý je pro vás pohled na tabulku po podzimu?
Jak už jsem někde zmínil, jsme po podzimu bodově neposkvrněni. Vypadá to hrozivě, ale znalci blatenského fotbalu asi mohli předpokládat, jak to bude probíhat s ohledem na to, v jakém složení a jaké fotbalové síle jsme vstupovali do sezony. Nemohlo to vypadat o moc lépe.

Dá se říci, že to byla doslova hororová podzimní část?
Je jasné, že žádný trenér nemůže být spokojený s tím, co se děje. Ale když vidím, jaká kvalita v Blatné je, nedalo se čekat nic výrazně lepšího. Současně musím zdůraznit, že v žádném utkání jsme nenastoupili kompletní. Na začátku odešlo několik kvalitních fotbalistů – Benedikt, Rozhoň, Zahrádka, Mišiak a další. Mužstvo začalo hrát soutěž v úplně jiném složení než před rokem. Navíc nám v řadě zápasů v úvodu chyběli Kůst, Čadek a Machovský. Klíčových hráčů chybělo moc. Hrát jen s mladíky a jedním zkušeným fotbalistou na stoperu, Hlaváčem, je málo. Ve spoustě utkání navíc chyběli hráči, kteří dali přednost věcem, na které nejsem zvyklý – různé výlety, rodinné akce, hony a další a další… Doba je taková, že hráči nemají fotbal v žebříčku hodnot vysoko, mají spoustu zájmů, také proto jsem byl na lavičce někdy připraven do hry i já.

Zažil jste někdy tak bídnou polovinu sezony?
Jako trenérovi se mi to nikdy nestalo. I skóre 10:63 hovoří za vše. Je jasné, že o sestup se poperou Sezimovo Ústí a Blatná. Máme soupeře tři body na dostřel, hrajeme s ním doma, takže pořád je o co hrát – kdo si nakonec vytáhne černého Petra.

Dokázal jste si takto tvrdou realitu vůbec představit?
Nedokázal! Šel jsem trénovat s tím, že to bude vypadat úplně jinak. Že mladí, i když nezkušení, se o výsledky poperou, že budeme mít štěstí, že některá domácí utkání dotáhneme k bodovému zisku. Bohužel, přicházely školácké chyby v obranné činnosti, hodně jsme inkasovali v úvodu nebo ke konci poločasu. Když nechyboval jeden, přišla chyba odněkud, kde jsme to nečekali – třeba gólman neměl zrovna svůj den. Chyb se kumulovalo moc, proto je výsledek tak žalostný.

Neukazuje to jasně, že Blatná momentálně do krajského přeboru nepatří a nemá na něj?
Zatím ho ještě hrajeme a je jasné, že úroveň hráči na kraj ještě nemají. Jaro ukáže, kam blatenský fotbal bude směřovat. V každém případě musím říct, že z mladíků se během dvou let mohou stát hráči pro kraj a mohou se do něj v případě sestupu vrátit. Teď získají zkušenosti a soutěž budou moct hrát. Je možné, že na nějakou dobu se vrátí do Blatné I. A třída a budou si muset počkat a vykopat si to znovu. A že Blatná do kraje nepatří? Nesestoupila díky covidu, možná už tam neměla být dávno. Ale pořád je v soutěži a vždy budu říkat, že je lepší zkusit hrát kraj než I. A. Uvidíme, třeba to za půl roku bude vypadat jinak, třeba budeme v I. A a budeme více konkurenceschopní.

Máte nejméně vstřelených gólů (10) a nejvíce obdržených (63). Odpovídá to síle mužstva?
Asi jsme neměli dostávat tolik gólů, některé nálože byly opravdu velké. Útočná síla není úplně nejlepší a vzhledem k tomu, že Čadek byl dlouho zraněný a Kůst dlouho nehrál, hráčů, kteří jsou schopni dát gól, bylo na hřišti málo. Je to obrázek toho, v jaké jsme byli kvalitě.

V poslední třetině podzimu jste utrpěli čtyři debakly v řadě – 0:7 v Olešníku, 1:8 s Juniorem Strakonice, 0:6 v Čimelicích a 0:7 s Českým Krumlovem. Co se stalo v tomto období, že jste tak vybouchli?
Už jsem zmínil, že v řadě zápasů často hrál, kdo právě mohl. Například se Strakonicemi se v jednu chvíli objevili v našem týmu čtyři gólmani – Chlanda, Peroutka, Šimůnek a Sedláček! Přičemž na stoperu hrál gólman z dorostu… Na tom je vidět, jaká byla síla mužstva. Proto se nelze divit takovému nářezu. V té chvíli nebyli hráči a nebylo kam sáhnout, takže to takto v těch několika duelech dopadlo. Navíc jsme hráli proti kvalitním soupeřům.

Kdy a v čem jste cítil největší bezmoc?
Když každou chvíli náš brankář vyndaval míč ze sítě… Hráči se snažili, chtěli udělat všechno, ale nebyl nikdo, kdo by zvedl prapor a zavelel k útoku, ke zteči. Kdo by mužstvo strhl. Každopádně nikdo nic nevypustil, nic nesabotoval. Všechny kluky, kteří v týmu jsou, baví trénovat, ale chybí kvalita. Ta se, doufám, časem dostaví.

Jak působily hromadící se porážky na mužstvo? Cítil jste, že je odevzdané?
Neřekl bych. Blatná na můj vkus, a toho jsem se všiml už v minulých ročnících, hraje dopředu, i když dostává góly. Nabádal jsem hráče, aby to i zavřeli, aby výsledky nebyly tak vysoké, ale mají to asi v krvi. Musíme na tom zapracovat, umět změnit rytmus hry. Když už nedokážeme uhrát nějaký výsledek, tak alespoň nedostat žádnou velkou nálož. I za nepříznivého stavu jsme totiž hráli aktivně a hru otevírali. Byla znát i ubývající fyzička.

Jaké to bylo pro vás jako pro trenéra? Co jste hráčům říkal, jak se za takové situace trénuje a vytváří motivace?
Na tréninku, když je zábavný, hráči trénují s chutí, tam problém není. Při zápasech mě vnitřně hryzalo, jak se to vyvíjelo. Jste pod tím jako trenér podepsaný, je tam vaše jméno. Naše současné postavení mi nedělá dobře. Ale když jsem viděl, jak na tom jsme, nebylo to tak, že bych na hráče křičel. Věděl jsem, že to nepomůže. Vypustil jsem to, protože kdybych na hráče emoce pustil, bylo by to spíše k horšímu než k lepšímu.

Nelitoval jste, že jste v létě po konci v Oseku kývl na nabídku vést Blatnou?
Z Oseku jsem šel trošku zklamaný, to přiznávám. Nebyl jsem dobře naladěný. Ale říkal jsem si, že Blatná je doma, fotbalisté nejsou tak špatní a bylo mi řečeno, že hráči, kteří tady byli předtím, zůstanou. Kvalita by byla určitě lepší a byli bychom více konkurenceschopní. Když jsme se dohodli, zmizelo několik bývalých lídrů týmu a v tu chvíli jsem couvnout nemohl a ani nechtěl. Nedělal jsem si iluze, ale že to dopadne až takto, jsem nečekal. Pořád je to jen sport, zábava pro lidi, a časem si na hodně porážek člověk zvykne. Teď už se můžeme odrážet jen k lepším výsledkům. Divákům děkuji za přízeň a věřím, že nám ji zachovají.

Vidíte alespoň nějakou jiskřičku naděje na zlepšení?
V tom, že se všichni dají zdravotně dohromady. Sedláček byl dlouhodobě zraněný, Kůst a Čadek měli velké absence, Bláha problémy s kolenem, Machovský vůbec nehrál. Mohl bych jmenovat deset lidí. Až budu mít k dispozici pravidelně 18 hráčů, kvalita a konkurence stoupne. Jiskřičku vidím a věřím, že to bude o něco lepší. Na vedení stále apeluji, abychom sehnali hráče, který by dokázal mužstvo vést a byl zkušený. Pořád je o co hrát, karty jsou rozdány – buď my, nebo Sezimák.

Jaká vás s ohledem na minulé měsíce a průběh sezony čeká příprava? Co bude nejdůležitější?
Jako každý trenér si přípravu nějak maluji, ale všichni ji neabsolvují stoprocentně. Budu tlačit na to, aby na tom hráči byli kondičně dobře, to je základ. Když na hřišti nestačíte ani kondičně, nemůžete nic uhrát. Chci začít kolem 11. ledna, příprava je jasně daná. Bude v domácím prostředí, využijeme umělku a zdejší fitko. Na konci ledna máme soustředění v Sušici, tam jsou ideální podmínky pro to, aby se hráči dostali zase do nějaké kondice a fotbalové pohody. V plánu jsou přípravná utkání. Chci, aby nás trénovalo co nejvíc. Budeme se připravovat na to, že boj o záchranu ještě není ztracený.

Dojde k posílení mužstva? A budou naopak i nějaké odchody?
Rád bych, aby došlo k posílení, ale vše je otevřené. Uvidíme. Posílit chci v každém případě, ale není to jednoduché. Odchody? Doufám, že jich nebude moc a hlavně se snad vrátí všichni rekonvalescenti. Doufám, že tým udržíme pohromadě.