Zaznamenali jste v místech se zrušenou lékařskou pohotovostí víc výjezdů záchranky?

Trend rušení lékařských pohotovostí trvá už deset let a je to problém, protože lékařská služba první pomoci nahrazuje praktického lékaře mimo jeho ordinační hodiny. Což si mnoho lidí neuvědomuje a plete si záchranku s pohotovostí. Pokud se ale podíváme do zákona o záchranné službě, jednoznačně má vyjíždět pouze k pacientům, kteří jsou ohroženi na životě nebo jim selhávají životní funkce. Záchranná služba nemá jezdit k pacientovi, který má tři dny teploty nebo měsíc bolesti zad.

To byste neměli jezdit ani třeba ke zlomené ruce…

Čistě teoreticky neměli. Jsme záchranná služba, není to standardní služba. Pokud máte zlomený prst, jistě je někdo z vašeho okolí schopen vás naložit do auta a transportovat na ambulanci soukromého lékaře, praktického lékaře nebo do nemocnice. Záchranná služba ale supluje řadu segmentů zdravotní péče.

Registrujete tedy případy využívání záchranky místo pohotovosti?

Já tomu nechci úplně říkat zneužívání. Je to velké využívání záchranné služby tam, kde není indikovaná, což je minimálně 20 procent našich pacientů. Kdežto zneužití je podle mne zlovolný akt, pokud nás někdo využije jako taxík a uteče ze sanitky, nebo nás pošle na místo, kde je údajně rvačka, stala se nehoda, pád odněkud a my dojedeme na místo i s policií a hasiči a nikdo tam není. Pro mě je zneužívání i to, kdy skupina lidí tráví čas v hospodě, sedí na baru a pijou tak dlouho, až jeden z nich upadne do bezvědomí a zavolá se záchranná služba.

Takový člověk ale asi je v ohrožení života…

To je, ale neuvedl se do něj náhodou sám? Myslím si, že u dospělého člověka, kterému barman nalévá prvního, druhého, osmého panáka, to je vědomý akt a pomáhá mu ten, kdo mu to pití podává. Totéž platí o drogách.

Byl jste na podzim zvolen senátorem v táborském obvodu, budete tedy iniciovat legislativní zakotvení zneužívání záchranky? V zahraničí existuje, u nás ne…

Ano, existuje. My se o to snažíme už minimálně deset let. Já jsem tuto problematiku jako prezident asociace záchranek přednášel opakovaně ve sněmovně, na ministerstvu zdravotnictví, bohužel nikdo nenašel politickou odvahu říct – ano, my máme dobře vybavenou záchranku, mnohem lepší než v okolních zemích, výborně dostupnou, ale nemůžete ji konzumovat bez hranic a neomezeně, protože pak škodíte sami sobě, ničíte její dostupnost a pokud ji budete ji zneužívat jako levný dopravní prostředek, jako taxík do nemocnice, budete za to postiženi. Dlouze se diskutuje, kdo by vlastně měl eventuálně ten postih nadefinovat, co je zneužití, co je nadužití, kdy byl výjezd neindikovaný a tak dále, což je v našem právním prostředí poměrně komplikované.

Snad by stačilo převzít nějaký zahraniční model, z Německa, Dánska nebo odjinud?

Těch modelů může být několik. Já osobně jsem odpůrcem toho, aby dojela záchranka na místo a řekla: Tohle není indikovaný výjezd, nashledanou, zaplaťte nám poplatek! Už tak se poměrně často dostáváme do konfliktu s těmi, za kterými vyjíždíme, ať už proto, že jim nechceme vyhovět diagnózou nebo transportem na nějaké místo. U záchranky vždycky bude námitka – ale já jsem se cítil ohrožený na životě a vy mi nebudete nic vyprávět, protože nemáte laboratoř, nemáte rentgen. Takže já si myslím, že ten, kdo by měl stanovit, že záchranka vyjela k neindikovanému výjezdu, je zdravotnické zařízení, které má dostatečný komplement, aby potvrdilo diagnózu a vyjádřilo se zcela jednoznačně. Tím, kdo vymáhá poplatek nebo pracuje s postihem, by byla zdravotní pojišťovna, která rozhodne: Tuto péči si uhradíte sám, protože jste byl opilý a boural jste v autě nebo je pacient nemocný už tři neděle a teď si vzpomněl, že má rychle přijet záchranná služba. Existuje už takzvaný regres, kdy pojišťovna nehradí péči, a od toho by se to dalo odvodit.

Může záchranka poskytnout při výjezdu pacientovi léky?

Zdravotnická záchranná služba nemá antipyretika, nemá tabletové léky, protože není určena k tomu, aby vydávala léky, ale má stabilizovat kritický nebo závažný stav pacienta a co nejrychleji ho transportovat do zdravotnického zařízení. Neumíme tedy rozdat antipyretika – brufen, nurofen, paralen, i když je máme, umíme je použít, ale ne v tabletovém provedení, nemůžeme ani napsat předpis na léky a nevystavujeme neschopenky. Takže použití záchranné služby místo pohotovosti je pro pacienta kontraproduktivní, protože většinou to skončí transportem do nemocnice, který je úplně zbytečný nebo nějakým konfliktem, protože nemůžeme pomoct. Ne že bychom nechtěli, ale nemáme jak.

Budete se tedy uzákonění postihů za zneužívání záchranky věnovat?

Určitě ano. Za ta léta o tom poměrně dost vím. Jsem v podvýboru pro integrovaný záchranný systém a vnitřní bezpečnost a ten se věnuje právě problematice hasičského záchranného sboru a záchranné služby. Nepochybuji o tom, že se této problematice věnovat budeme.

Věříte tomu, že až se potkáme na konci vašeho volebního období, tak bude v této věci posun?

Hrozně bych chtěl. Je tu i další věc – my máme smluvně navázánu přeshraniční spolupráci s Rakouskem, Německem, ale nemáme ji se Slovenskem, kde jednání probíhají docela dobře, ani s Polskem. Já se teď chystám na podvýboru vznést problematiku spolupráce s Polskem, kde je společná hranice poměrně dlouhá a naše posádky nejsou schopné vyjet pro pacienta kilometr za hranice. Už jsem se domluvil na ministerstvu zahraničí, že podpoříme jeho snahu o mezistátní jednání. Senát má možnost dostat ten problém do nejvyšších pater politiky, ale těžko slíbím, že to Senát vyřeší. K tomu je potřeba ministerstvo a Poslanecká sněmovna.