V létě udělali Českobudějovičtí tlustou čáru za minulou sezonou. V přípravě se snažili zapomenout na bodové strádání a poctivě se chystali na start šesté ligy. Leč první ani druhý krok mužstvu Jonáše Zýky nevyšel podle představ a po sobotní porážce s Mladou Vožicí (0:3) zůstává na nule. Zato dvakrát inkasovalo po třech brankách, a to je příliš. Ke spokojenosti je zatím v černobílých řadách logicky daleko. „Start jsme si představovali úplně jiný,“ přiznal trenér Zýka. „Narazili jsme na dva týmy, které nás jednoznačně přehrály důrazem. Byly prostě silnější, větší, důraznější, a z toho prostě pramení ty góly, které jsme dostali. Nějaké šance máme, ale bohužel je neproměňujeme. V osobních soubojích musíme přitvrdit,“ burcuje budějovický kouč po zkušenosti z Kovářova (prohra 2:3) a domácím vystoupení proti Mladé Vožici (0:3).

Zýka udělat tři vynucené změny v sestavě, a fanoušek se tak mohl v domácí premiéře v první chvíli zaleknout, že nestárnoucí Daniel Hostek pověsil kopačky na hřebík. Naštěstí jen do chvíle, než ho zahlédl mezi diváky, a hrající inventář klubu ujistil, že léčí šrámy. „Na posledním tréninku se zranil, bohužel,“ vysvětlil Jonáš Zýka absenci veterána, jenž v Suchém Vrbném zářil jako mladík už za éry trenéra Samce v krajském přeboru, a to musíme sáhnout do historie o víc než dvě dekády zpátky!

Současnost je šestiligová. V reakci na průběh jara trenér chtěl především motivovat hráče, aby měli chuť na sobě dál pracovat. „Trénujeme poctivě, scházíme se třikrát týdně v dobrém počtu, ale výsledky to nepřináší,“ zní hlas od kormidla tradičního klubu. „Nejsme schopni tu práci přenést z tréninku do zápasu.“

Do kabiny áčka čím dál víc nahlížejí mladíčci z dorostu a hledají svou pozici v týmu. „Začínají nám pomáhat šestnáctiletí, sedmnáctiletí kluci, kteří mají obrovský talent! Jsme za to rádi, chceme na nich stavět. Teď tu byli tři, dva dostali poločas a jeden třicet minut. Šikovní kluci,“ chválí nováčky Zýka a bere v potaz nelehký přechod do mužů. Přáním kouče je vyždímat z hráčů jejich potenciál, o konkrétním umístění v tabulce nemluví: „Víme, co kluci umí, jaké mají schopnosti, a náš cíl je to z nich v zápase dostat,“ zdůrazňuje budějovický Jonáš Zýka a po nevydařeném začátku. V úsilí nehodlá polevit. „Musíme jít dál. Máme dost času, čeká nás spousta zápasů,“ podotýká.

Třetím soupeřem bude pro Lokomotivu Týn nad Vltavou, ještě v červnu účastník krajského přeboru. Současně tým, který razí podobnou filozofii a se skóre 2:11 prožívá ještě horší vstup do soutěže než Vrbenští. Na stadionu Olympie se tak v sobotu 29. srpna rýsuje zajímavý souboj. Zýka se na první okresní derby v sezoně těší: „Hlavně to bude zase trošku jiný tým, nebude to tak soubojový, jako byl Kovářov nebo dneska Vožice. Jsou fotbaloví, čeká nás krásné velké hřiště a ráz toho zápasu možná bude jiný než s bojovníky, kteří nás vždycky umlátí,“ s nadějí vyhlíží Jonáš Zýka nejbližší duel.

Mladý trenér si bere výsledky hodně k srdci a po prohraném utkání na jeho tváři budete marně  hledat úsměv. „Důvod je ten, že opravdu neležíme, trénujeme poctivě a nejsme schopni to v ten konkrétní den a hodinu v zápase prodat. Na tréninku děláme věci správně a kluci vypadají dobře,“ ujišťuje Zýka. Ten věří, že už nebude důvod, aby se vracel na hřiště a hasil požár v sestavě jako na jaře. „Několikrát se stalo, že jsem musel naskočit. Ale doufám, že už se to nestane. Protože už na to nemám, abych hrál I.A třídu,“ prohlašuje na rovinu.

Vrbenští dlouhodobě spoléhají na vlastní mládež, a ta je pro ně v těžkých chvílích zdrojem optimismu. I když se dostaví krize, drží je v naději, že se lepší časy zase vrátí. „Samozřejmě, že byly lepší časy jak do počtu, tak kvality fotbalistů. Ale víme, že ročník 2008 bude šikovný, a jestli tu mladí zůstanou, tak ty muže příští rok opravdu strašně oživí! Přinesou do týmu zase novou krev. To je, myslím si, naše výhoda. Menší kluby, které nejsou z velkých měst, mají s nižšími kategoriemi problémy,“ uvažuje Jonáš Zýka, a vysvětluje tím stabilitu klubu s tradicí od roku 1923, kdy vznikl SK Suché Vrbné jako předchůdce Lokomotivy. Nepotrpí si na velké přestupy, slavná jména, ale jde svou cestou. I Jonáš Zýka je patriot každým coulem. „Začal jsem tu v šesti letech, takže tady jsem spoustu sezon,“ potvrzuje s úsměvem.

Přesto ho fotbal stále umí překvapit, jako naposledy na jaře tolikrát zmíněnou šňůrou bez vítězství. Skončila až v červnu. „Nikdy jsem takovou nezažil, byla to pro mne úplná novinka. Jak z trenérského hlediska, protože trénuju třetím rokem, tak hráčského. Ta série byla hodně zvláštní. Ještě, že jsme měli nahráno – bylo důležitý, že se nám povedl konec podzimu. Ale i tak to bylo hodně složitý. Určitě,“ ohlíží se. V srpnu je situace jiná, Lokomotiva začíná znovu od nuly jako ostatní a na bodový polštář se nemůže spoléhat. „Po zimě jsme věděli, že ten náskok máme, a teď ho nemáme,“ porovnává trenér. „Každý zápas musíme bojovat naplno, což chceme po klukách vždycky.“

Vožice pomýšlí na krajský přebor

Fotbalisté Mladé Vožice v sobotním dopoledni vyloupili stadion Lokomotivy. Třetím gólem z brejku po poločase rozhodli zápas a po bezbrankové remíze se Sepekovem se tentokrát radovali z vítězství. „Kvůli několika zraněním jsme museli přeskupit celou sestavu, ale kluci, kteří zasáhli do hry, se toho chopili slušně a celkově jsme podali dobrý týmový výkon. Soupeř má několik šikovných hráčů, v první minutě jsme mohli inkasovat gól, nicméně myslím si, že jsme měli hru pod kontrolou a tři body jsou zasloužené. Přestože soupeř ukázal kvalitu a bojoval až do poslední minuty,“ chválil si trenér Pavel Břenda, jehož tým je při chuti: „Navázali jsme na jarní výkony a prodloužili sérii na čtrnáct zápasů bez porážky.“ Mladá Vožice se netají ambicemi: ráda by zaklepala na brány krajského přeboru. „Je to určitě cíl,“ potvrdil v Suchém Vrbném Pavel Břenda.