Máte naplněné stavy, nebo vám hasiči schází?

V Jihočeském kraji je celokrajsky naše situace oproti jiným bezpečnostním sborům velmi dobrá. Máme kolem jednoho procenta nenaplněnosti, což odpovídá přirozeným odchodům, za které probíhají náhrady. To je při současném počtu 832 zaměstnanců Hasičského záchranného sboru v kraji přirozené. Naplněnost tak máme téměř stoprocentní. V táborském územním odboru jsme naplněni zcela ze sta procent. Nebylo to tak ale vždycky, v letech 2022 a 2023 se celorepublikově navyšovaly početní stavy hasičů, tedy i na stanicích v jižních Čechách. Na každý okres se nabíralo kolem sedmi lidí, a to už byl určitý problém sehnat najednou tolik kvalitních uchazečů.

Před zhruba deseti roky se na místo do výjezdu u hasičů čekalo, třeba i dva roky. A ne každý u testů obstál. Platí to stále?

Ne, neplatí. Když se nějaké místo uvolní, pozveme každého, kdo tu má podanou přihlášku, ale narážíme na problémy se splněním testů. U nás je předepsané minimálně středoškolské vzdělání s maturitou a poté se přijímací řízení stále skládá z fyzických testů, psychotestů a zdravotní způsobilosti. A mnohdy uchazeči některému z těchto testů nejsou schopni dostát.

Co činí uchazečům největší problémy?

Já bych řekl, že největším problémem jsou fyzické testy. Když přihlášené uchazeče vyzveme, aby se dostavili na fyzické testy, polovina vůbec nepřijde. Protože si mysleli, že stačí dát žádost a my je vezmeme.

Jak fyzické testy probíhají?

Povinně jsou to vytrvalostní a silové disciplíny. Běh na dva kilometry, plavání na 200 metrů, kliky, leh sedy a doplňkové testy, kdy uchazeč musí nést závaží, obvykle dva dvacetikilové barely do stanoveného podlaží, vylézt například do dvaceti metrů na žebřík, zkoušíme i manuální zručnost. Pro nás je nutné dělat nejen vytrvalostní testy, ale i ty silové. Před několika lety jsme nechali zvážit, co hasič v případě zásahu musí nést. Je to výbava o váze od 50 do 60 kilogramů a s tou může běžet třeba do desátého podlaží. Čili musí mít fyzickou zdatnost. Někdy někdo klidně udělá sto kliků, ale takovou zátěž neunese.

Která disciplína je největší překážkou?  

Nejproblematičtější z fyzických testů je plavání. Tam se 200 metrů plave na čas a s tím mívá mladší generace problém. My jediní z bezpečnostních sborů na plavání trváme, ostatní už od plavání upustily.

Jako ředitel také musíte testy absolvovat?

Ano, i když se s věkem jsou kritéria jednotlivých disciplín trochu upravená. Fyzické testy se ale opakují každý rok.

Čím si tedy vysvětlujete, že hasiči mají stále dost zájemců o službu, zatímco policie, armáda nebo vězeňská služba trpí nedostatkem lidí?

Já si myslím, že to pramení i z výsledků veřejného průzkumu, který loni přinesla agentura STEM. Vyšlo tam, že nejdůvěryhodnější povolání v republice je hasič. Lidem se líbí, že nepřinášíme skoro žádné represe, jsme takoví ti poslové dobra, pomáháme. Z toho asi plyne popularita naší profese a generuje se i díky dobrovolným hasičům, protože ti mají velkou základnu a dobrou pověst. Jen ve výjezdových jednotkách v republice je na 80 tisíc dobrovolných hasičů. Profesionálních hasičů a zaměstnanců je přes 11 500, i z těch 80 tisíc dobrovolníků k nám určité procento uchazečů přichází. Nakonec i já jsem dobrovolný hasič v Dolních Hořicích, od svých osmi let, takže jsem delší dobu dobrovolný než profesionální hasič.

Je stanovený věkový limit, do kdy se lze k profesionálním hasičům hlásit?

Věkový limit nemáme. Omezení nejsou žádná, ale samozřejmě s přibývajícím věkem se vstupní testy absolvují hůř.

V kolika letech jde hasič do penze?

Jako všichni pracující – v 65 letech. A jen do pětašedesáti může sloužit. I kdyby chtěl sloužit déle, podle služebního zákona v pětašedesáti musí skončit.

Čím to je, že současná mladá generace má větší problém se splněním vašich vstupních testů než její předchůdci?

Já nevím. Snažíme se mladé lidi motivovat, děláme nábory, nabízíme, aby si to přišli zkusit a když u testů neuspějí, mohou přijít za tři měsíce znovu. Pokud má člověk skutečnou snahu a cílevědomost, tak je schopen do tří měsíců lepší kondice dosáhnout. Spíš vidím problém v tom, že mladší generaci schází odhodlání jít si za nějakým svým cílem a uteče od toho, když nastane první problém. Naší generaci se taky nemuselo všechno hned dařit, ale šli jsme si za svým. Mám pocit, že část mladých lidí se hned vzdá, když něco nejde rovnou a napoprvé.

S takovým založením by ale zájemce asi neprošel u psychotestů, nebo ne?

Když uchazeči projdou fyzickými testy, tak je pošleme k psychologovi a ten je celých osm hodin testuje. Odhaluje povahu, schopnosti a určitě to je dobře, protože může přijít na vlastnosti, které u příslušníka našeho sboru nejsou žádoucí.

Co jsou žádoucí a nežádoucí vlastnosti hasiče?

Určitě je dobře, když hasič dokáže mít chladnou hlavu. Přichází do situací, kde jsou lidé v mimořádných situacích, v nouzi a on musí být tím, kdo tam vnáší klid a rozvahu. Musí být schopen v nouzových situacích pragmaticky přemýšlet a hlavně jednat. Musí být taky schopen poslouchat příkazy velitele, i když se mu nemusí líbit. Není možné, aby si každý dělal, co chtěl. A musí mít určitý stupeň inteligence, aby se dokázal rychle a jasně rozhodovat. Člověk do výkonu naší služby musí být předvídatelný v krizových situacích. Nežádoucí je opak toho všeho.

V jakém režimu hasiči slouží?

Sloužíme 24 hodin, od sedmi ráno do sedmi druhý den, pak následují dva dny volna. Hasiči tedy vědí předem na celý rok, které dny budou sloužit.

Mohou ve svých dnech volna dělat i další práci?

Ano, povolujeme to, ale musí to být se souhlasem zaměstnavatele. Příslušník nám musí písemně oznámit, co chce dělat a pokud se to slučuje s naším povoláním – aby nedělali špatné jméno sboru nebo nebyli unavení, tak souběžnou práci povolujeme. Některé profese jsou pro nás přímo žádoucí – například řidiči, protože potřebujeme, aby byli vyježdění. Vítáme i manuální práci s motorovou pilou. To je pro nás naopak zajímavé, hasiči tak získávají další praxi.

Jaký je nástupní plat?

Nevím to přesně na korunu, ale mělo by to být stejné s Policií České republiky, kolem 32 tisíc hrubého, Teď by se tři tisíce měly přidat. Pod ministerstvem vnitra máme podmínky podobné.

Zatímco armáda si jde vlastní cestou, je to tak?

Armáda nepatří pod ministerstvo vnitra.

Profesionální hasiči byli vždycky mužský sbor, dnes projevují zájem i ženy. Jak se na to díváte?

V Hasičském záchranném sboru České republiky je 11 587 zaměstnanců a příslušníků, z toho je žen ve služebním poměru 1033 a 702 v pracovním poměru. Představuje to 15 procent. V krajích průměrně pracuje 124 žen, a z toho je v celé republice pět žen ve výjezdu. V Jihočeském kraji bylo k letošnímu prvnímu lednu z celkového počtu 832 příslušníků a občanských zaměstnanců 107 žen, což je 12,8 procent. Ve výjezdech ženy nemáme, ale co není, může být – i když celosvětově jsou ženy spíš výjimkou. Je ale skutečností, že každá země má svůj systém. Například ve Francii jsou ženy i ve směnách, ale tam jsou hasiči a zdravotničtí záchranáři součástí jedné organizace, takže ženy pak vykonávají zdravotnickou práci. Žádný právní předpis u nás ale nezapovídá, že by práci hasiče nemohla vykonávat žena. A skutečně se před třemi lety první žena do výjezdu v Praze přijala. Od té doby čekáme, jestli se ukáže zájem i v jižních Čechách. Vím zatím jen o jedné zájemkyni tady v Táboře, která ale bohužel nesložila fyzické testy. Jinak bychom ji museli vzít.

Museli byste udělat na stanici nějaká opatření, pokud by mezi muže nastoupila žena?

Je třeba říct, že my už teď zaměstnáváme ženy, na ekonomickém nebo personálním úseku. I u těch v úvozovkách suchých hasičů – v prevenci, ochraně obyvatelstva, krizovém řízení, zastoupení žen máme. Takže jestli se ptáte na ženské záchody, tak ty tu jsou, ale když se budeme bavit o sprchách nebo o šatnách, tomu bychom museli budovu přizpůsobit. Na to zařízení nejsme. Ale už jsme o tom uvažovali, že pokud by nějaká žena do směny přišla, vytvořil by se režim střídání při využívání sprch nebo bychom museli něco vybudovat. Mít tu předem prázdné, zakonzervované prostory pro ženy, na to prostředky nemáme.

Zmínil jste suché hasiče, takže ti ostatní jsou zřejmě mokří. Stále to odpovídá charakteru vaší práce?

Hasiči dnes už tolik nehasí, požáry představují z našich výjezdů 12 až 15 procent. Jsme už spíš záchranáři než hasiči, protože zbytek výjezdů představují technické zásahy, dopravní nehody, technické havárie, živelné pohromy.

Kolik výjezdů ročně máte?

V kraji je dvacet hasičských stanic, v našem okrese jsou dvě, vedle Tábora ještě Soběslav. Okres Tábor míval 1200 až 1500 výjezdů, požárů je kolem 120 každý rok. Rostou technické zásahy, teď už máme na 1900 zásahů. Za posledních deset let jejich počet narostl o 80 procent.

Spolupracujete i s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. Zdravotnickým záchranářům pomáháte s transporty velmi těžkých pacientů, to asi také nebývalo vždycky…

To jsou zásahy, které se ještě před dvaceti lety prakticky nedělaly. Dnes pomáháme s obéznějšími lidmi, protože na záchrance bývají sestřičky ženy a chlapská síla je tam žádoucí. U nás ale ženy ve výjezdu musí zvládnout totéž co muži. Není možné, aby za ženu zaskakoval v nějaké činnosti muž, máme čtyřčlenná družstva, ve kterých je přesně stanoveno, co kdo dělá a změny do toho nelze vnášet. To by byl chaos.

Vzpomenete si na událost, která pro vás byla nejvíc náročná?

To byly nejznámější požáry, vybavuji si velký požár firmy Comett v roce 2009, vzápětí velký požár skládky v Želči, tu jsme hasili několik týdnů. Také před pár lety požár v Brisku, kde hořelo v galvanovně, to bylo velmi náročné. Hasiči byli vyčerpaní, měli jsme toho dost. Loni jsme řešili povodně, nedávno podezření na ebolu v nemocnici. Jsem na kluky hrdý, co všechno dokáží a co pro společnost dělají.

Taky vám někdy někdo poděkuje?

Určitě, a to kolegům předávám velmi rád, když lidé řeknou, že jsme se chovali korektně, pragmaticky, pomohli jsme a udělali jsme při zásahu co nejméně škod.