Nakonec jste postoupili za trochu zvláštních okolností, když byl ročník předčasně ukončen. Vnímali jste to v kabině?
Jednoznačně. Jeli jsme na třídenní soustředění před play off do Frymburku, ale už v té době jsme věděli, že se něco děje, dokonce se řešilo, jestli tam vůbec odjedeme. Nakonec jsme soustředění ještě absolvovali a normálně trénovali. Ale věděli jsme, že se něco děje. Všichni už jsme byli na mobilech a čekali, co se stane, a jestli vůbec ještě budeme hrát. Situace gradovala. Když jsme se po posledním tréninku dozvěděli, že liga končí a ostatní týmy souhlasily s naším postupem, tak už padla menší úleva, že víme co a jak. Ale samozřejmě to nebylo ono. Oslavy jsme si neužili tolik, protože jsme si všichni přáli projít vyřazovací částí a oslavit to s fanoušky. Nicméně za základní část jsme si postup rozhodně zasloužili a jsme tam!

Jak jste si užíval základní část, ve které jste byli naprosto dominantní?
Byla to samozřejmě paráda, nic podobného jsem nikdy nezažil. Já osobně jsem hodně soutěživý typ a miluji vyhrávání, takže tohle bylo něco pro mě. Za celou sezonu jsme prohráli jen čtyři zápasy v základní hrací době. Člověk je zvyklý, že i když je v dobrém týmu, tak třeba dvakrát, třikrát vyhraje a pak přijde porážka, my jsme to měli spíš tak, že jsme vyhráli třeba čtrnáctkrát za sebou, pak přišla jedna prohra a následovalo dalších deset výher. Prostě neuvěřitelné šňůry, nakonec jsme překonali historický rekord, což je super pro klub i pro naši úžasnou partu. Táhli jsme za jeden provaz a všechno se skvěle sešlo – trenéři poskládali výborný tým, sedli jsme si charakterově i hokejově.

Vám jako předsezonní posile určitě pomohl i začátek, když jste během prvních pěti zápasů nasázel devět branek. Ulehčilo vám to vstup do nového týmu?
Samozřejmě mi to pomohlo, protože do Budějovic si mě trenéři vybrali právě kvůli gólům. Takový start jsem si hrozně přál. Akorát jsem si zpětně říkal, jestli to bylo úplně dobře dávat tolik gólů na začátku, protože jsem si nasadil hodně vysokou laťku. Byl to nadstandard, který se pak těžko udržuje. Najednou od vás celou sezonu všichni čekají plno gólů, přitom je na vás třeba upřena větší pozornost od obránců. Pak přišla série, kdy jsem pár zápasů neměl body a hned na vás všichni koukají, že už byste potřeboval dát gól. Ušil jsem si na sebe trochu bič, nebylo to úplně jednoduché. Prošel jsem si i nějakým desetizápasovým gólovým půstem, ale pak mi tam hned zase napadal hattrick, to se mi ulevilo. Nakonec mi pomohl Motor a spoluhráči překonat svou osobní metu, protože jsem dával poslední dvě sezony shodně 19 gólů a letos se posunul na 24.

Vynikající vstup do sezony vám pomohl i u diváků. Vnímal jste, že jste se stal krátce po příchodu jejich oblíbencem?
Vnímal jsem to hned po prvním utkání sezony. Porazili jsme doma Třebíč 3:2 a mně se podařilo dát dva góly. Tam se to hned zlomilo a jsem za to strašně rád, protože si na tyto věci hrozně potrpím. Hokej se hraje pro diváky a já je ke svému výkonu potřebuji, strašně rád s nimi pak sdílím třeba radost po gólech. Zkrátka jsem takový, to mě baví. Fanoušci podporovali celý tým, mě osobně po celou sezonu i na sociálních sítích. Jsem jim za to hrozně vděčný. Když zpívali po každém vstřeleném gólu tu písničku s mým jménem, byl to fantastický pocit, na který budu vzpomínat celý život.

V průběhu sezony jste se ale paradoxně několikrát nedostal do základní sestavy. Jak jste bral svou roli?
Už před sezonou jsem věděl, že jdu do týmu, kde bude strašně velká konkurence. Bylo nás 17 útočníků, takže když byli všichni zdraví, tak se jich pět nedostalo do sestavy. Myslím, že jsme si v týmu byli všichni rovni, byli jsme na jedné lodi. Nikdo nevyčníval a v tom byla naše síla. Trenéři to občas museli mít hodně těžké. Zkrátka když se mi třeba něco v utkání nepodařilo a udělal jsem chybu, tak na šanci čekali další a já si musel pár zápasů odsedět na tribuně. S tím jsem do tak kvalitního týmu šel. Když jsem pak dostal šanci, snažil jsem se vždycky třeba dát gól a zase chytit šanci, což se mi docela i dařilo.

Po pondělních pohovorech s trenéry jste se ale na sociálních sítích s Motorem rozloučil. Jak k rozhodnutí došlo?
Vlastně to trochu souvisí s tím, o čem jsem teď mluvil. Jak jsem občas nehrál a bylo nás v týmu hodně, bylo to docela náročné na psychiku. Chvilku se dokonce v průběhu sezony spekulovalo, že bych mohl odejít, ale pak jsme si po Vánocích všechno vyříkali, což bylo pro mou hlavu dost důležité. Zůstal jsem tedy v Motoru a byl za to rád. V hlavě jsem to ale měl a v pondělí jsme se s trenérem Prospalem vzájemně domluvili, že v extraligovém kádru Motoru pokračovat nebudu a půjdu dál. Žádnou zášť ale necítím, naopak jsem trenérovi vděčný, že si mě vybral do tak kvalitního kádru. Poděkovali jsme si za celou sezonu a postup, to už nám nikdo nevezme.

Když si ale hráče vybere před sezonou největší favorit první ligy, určitě ho napadne i možnost, že by si tam za rok mohl zahrát nejvyšší soutěž. Nemrzí vás to z tohoto pohledu?
Samozřejmě mě to před rokem také napadlo. Když mě pan Prospal oslovil, tak jsme si řekli, že se budeme snažit o postup. Cíl jsme splnili, ale žádná další domluva nebyla. Chtěli jsme se soustředit jen na postupovou sezonu. Teď uvidíme, co bude dál, protože jsem pořád hráč Hradce Králové. Třeba dostanu šanci tam a budu doma, nebo půjdu zkusit pomoct k postupu do extraligy nějakému jinému týmu v první lize. Teď ještě nevím, ale mám otevřené možnosti a variant je dost.

Jak budete vzpomínat na České Budějovice?
Strašně rád. Na Budějovice nikdy nezapomenu, byl to nejlepší rok mé kariéry. Měli jsme úžasnou partu. V kontaktu s kluky z týmu také určitě zůstanu, protože jsme si fakt padli do oka. Do Budějovic se rozhodně budu rád vracet, udělal jsem si tam kamarády nejen kolem hokeje. Uvidíme, třeba se do Motoru ještě někdy vrátím i hokejově, to přinese až čas. Sedlo mi i samotné město. Já byl během své kariéry třeba v Praze, ale také jsem působil osm let v Pardubicích, které mi jako město strašně přirostly k srdci. A musím říct, že Budějovice mi právě Pardubice hodně připomínaly. Je to takové menší útulné město – roztomilé náměstíčko, super vánoční trhy, prostě paráda.

Měl byste ještě nějaký vzkaz pro fanoušky na závěr?
Chtěl bych jim ještě jednou moc poděkovat, protože byli skvělí a patří jim velké poděkování. Chtěl bych jim také vzkázat, aby dbali na nařízená opatření a přežili všechno ve zdraví, abychom se mohli co nejdříve vidět na nějakých společných oslavách postupu, které se zatím bohužel musely odložit.